14 C 233/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 443,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 843,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 844,75 Kč za dobu od 7. 1. 2020 do 10. 2. 2020 a z částky 1 743,75 Kč za dobu od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 13 600 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 10. 2020 domáhal zaplacení částky celkem 15 443,75 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené dne 30. 9. 2019.

2. Žalobce svou žalobu blíže odůvodnil tím, že se uvedenou smlouvou zavázal dodávat žalovanému plyn do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] a žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou na dobu 36 měsíců od data účinnosti smlouvy (2. 10. 2019) se sjednanou prolongací smlouvy. Poněvadž žalovaný neuhradil sjednané zálohy za měsíce říjen a listopad 2019, ukončil žalobce po předchozím upozornění dodávku plynu ke dni 12. 12. 2019.

3. Žalobce tak požaduje zaplacení částky 1 743,75 Kč (vyúčtované fakturou [číslo] splatnou dne 6. 1. 2020 na částku 1844,75 Kč za fakturační období od 2. 10. 2019 do 12. 12. 2019, na níž žalovaný uhradil dne 10. 2. 2020 částku 101 Kč); z uvedených částek žalobce požaduje rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Dále žalobce požaduje zaplacení částky 13 600 Kč coby smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě (vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 15. 12. 2019 splatnou dne 27. 12. 2019). Částku 100 Kč pak žalobce požaduje coby smluvní pokutu za prodlení přesahující 10 dní s úhradou shora uvedené faktury [číslo].

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 30. 9. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], na základě které žalobce dodával žalovanému do odběrného místa plyn a žalovaný se zavázal za něj zaplatit sjednanou cenu dle ceníku. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět. Současně bylo sjednáno, že pokud kterákoliv ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na ukončení smlouvy v aktuálně platném termínu jejího ukončení, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty doba trvání smlouvy bez dalšího vždy o 12 měsíců (prolongace), navazující na základní dobu nebo předchozí prolongaci. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady„ plyn Optimal“. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Dále je sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), a to (mimo jiné) pro případ, že žalovaný učiní bez souhlasu žalobce jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy nebo opakovaně (dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost ze smlouvy (vše prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne 30. 9. 2019). Dopisem ze dne 21. 11. 2019 oznámil žalobce žalovanému, že pokud neuhradí dlužné zálohy splatné dne 15. 10. 2019 a 15. 11. 2019, přeruší žalobce dodávku plynu (prokázáno oznámením o přerušení dodávky ze dne 21.11.2019 včetně poštovního podacího archu). Dopisem ze dne 16.12.2019 oznámil žalobce žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, tato smlouva zanikne dnem doručení odstoupení zákazníkovi (prokázáno odstoupením od smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 16. 12.2 019 včetně poštovního podacího archu). Fakturou ze dne 15. 12. 2019, [variabilní symbol], splatnou dne 27.12.2019, vyúčtoval žalobce smluvní pokutu ve výši 13 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy (prokázáno uvedenou fakturou). Fakturou s datem splatnosti dne 6. 1. 2020, [variabilní symbol], vyúčtoval žalobce žalovanému za uskutečněný odběr v období od 2. 10. 2019 do 2. 12. 2019 částku 1 844,75 Kč (celková cena plynu ve výši 1 744,75 Kč, smluvní pokuta ve výši 100 Kč). Na tuto fakturu uhradil žalovaný 101 Kč (nesporné tvrzení žalobce). Dále žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu faktury [variabilní symbol], a to fakturou ze dne 21. 1. 2020, [variabilní symbol] (prokázáno uvedenými fakturami). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 2. 2020 byl žalovaný žalobcem vyzván, aby uhradil dlužnou částku 15 543,75 Kč (prokázáno uvedenou upomínkou včetně poštovního podacího archu).

6. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když další dokazování je nadbytečné, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. S návrhy žalobce na doplnění dokazování (týkající se nároku na smluvní pokutu za nedodržení sjednané doby smlouvy) se soud podrobněji vypořádává níže.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

8. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávkách plynu dle § 72 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v platném znění, podpůrně se řídicí též ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 843,75 Kč (cena za odebraný plyn a smluvní pokuta ve výši 100 Kč, to ponížené částečnou úhradou žalovaného ve výši 101 Kč). Smluvní pokuta (za prodlení) byla sjednána platně a přiměřeně, u ceny za plyn má navíc žalobce nárok na požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Co do částky 13 600 Kč však soud žalobu zamítl. Uvedenou částku žalobce požaduje jako smluvní pokutu za porušení povinnosti žalovaného odebírat plyn po dobu sjednanou ve smlouvě. Jak vyplývá z textu smlouvy, smluvní pokuta je účtována za odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovaným. Žalobce smluvní pokutu požaduje ve výši 400 Kč za každý měsíc v období od prosince 2019 do října 2022, tedy za 34 měsíců.

14. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, smlouva má tedy charakter smlouvy spotřebitelské. Soud dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení uvedené částky není po právu, neboť k ujednání nelze přihlížet pro jeho nepřiměřenou povahu. Uvedená ustanovení na ochranu spotřebitele přitom soud aplikuje z úřední povinnosti, není třeba, aby se žalovaný takového postupu dovolával. Žalobce po určitou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele plynu, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby smlouvy. Sám žalobce ale podobně ve smlouvě omezován (sankcionován) není. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze např. ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 99/2018, 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019, 22 Co 251/2019, 23 Co 336/2019 nebo 103 Co 7/2020.

15. Vzhledem k velmi obšírné a podrobné argumentaci žalobce (doplnění žaloby ze dne 9. 4. 2021) soud považuje za důležité zdůraznit následující. Nelze přijmout argumentaci, že smluvní pokuta kompenzuje škodu (potenciálně) vzniklou žalobci tím, že musel pro žalovaného s předstihem zajistit na trhu příslušnou komoditu, neboť smluvní pokuta není vázána na povinnost žalovaného odebrat určité (minimální) množství plynu. Smluvní pokuta tak utvrzuje skutečně jen„ povinnost“ žalovaného setrvat ve smluvním vztahu po předem danou dobu (navíc automaticky prolongovanou). Nepřiměřeně tak působí na to, aby si spotřebitel„ rozmyslel“ změnu dodavatele plynu, i kdyby nabídka jiného dodavatele pro něj byla výhodnější. Tím je kýžené právo na svobodnou volbu dodavatele podle § 28 odst. 1 písm. a) a § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona natolik oslabeno, až se může stát iluzorním.

16. Soud se neztotožňuje ani s tím, že sjednaná smluvní pokuta je ve spotřebitelském smluvním vztahu„ vyvážena“ tím, že žalovanému je poskytnuta fixní (neměnná) cena po dobu trvání smlouvy. Jak žalobce podrobně ekonomicky argumentuje, komoditu nakupuje na energetické burze a nákupní cena je vysoce volatilní (kolísavá). Již z definice tak plyne, že může kolísat na obě strany a samotná fixace ceny na počátku smluvního vztahu nemusí být pro spotřebitele nutně výhodná, stejně jako nucený následný prodej komodity zajištěné s předstihem„ pro žalovaného“ nemusí být pro žalobce nutně ztrátový (takže k uvažované škodě nemusí dojít nehledě k tomu, že taková„ škoda“ by – jak zmíněno výše – žalobci vznikla i za řádného trvání smluvního vztahu, pokud by žalovaný fakticky žádný plyn neodebral). Ostatně sám žalobce ve svém vyjádření výslovně uvádí, že„ budoucí vývoj cen není předem znám“ a„ nelze vyčíslovat konkrétní výši škody v každém jednotlivém případě“; k tomu tedy soud opětovně podotýká, že následný prodej komodity může být pro žalobce i ziskový.

17. Za spotřebitelsky nepříliš přívětivou argumentaci soud považuje názor žalobce, že smlouva na dobu neurčitou spotřebiteli garantuje možnost snáze ukončit smluvní vztah (klasickou výpovědí s běžnou výpovědní dobou). Takové chápání je zřetelně protiintuitivní, neboť při volbě mezi uzavřením smlouvy na dobu určitou a na dobu neurčitou si běžný spotřebitel těžko uvědomí paradoxní situaci, že smlouva na dobu neurčitou pro něj znamená flexibilnější možnost ukončení smlouvy. Soud má za to, že velká část spotřebitelů, kteří volí uzavření smlouvy na dobu neurčitou, tak činí nikoli s představou, že se z takové smlouvy mohou snadněji vyvázat, ale právě se skutečným záměrem v místě svého bydliště odebírat plyn dlouhodobě (trvale): segment konzervativnějších nebo starších spotřebitelů, kteří před porovnáváním jednotlivých nabídek a jejich pečlivým zkoumáním upřednostňují jistotu a dlouhodobost smluvního vztahu jistě nebude malý. Pokud žalobce ve svém vyjádření uvádí, že na rozdíl od smluv na dobu určitou nemohou tito spotřebitelé využít (podle žalobce zpravidla výhodnější) nabídky fixované ceny, pak to lze z jistého úhlu pohledu vnímat i jako„ trest“ za loajalitu těchto spotřebitelů. Žalobce tím obhajuje paradoxní zacházení se zákazníky, kdy loajálním spotřebitelům nabízí benefit ukončení smlouvy (o který nestojí), zatímco nové zákazníky se snaží přilákat nabídkou krátkodobé smlouvy za výhodnější cenu, přičemž takové smlouvy jsou fakticky rovněž smlouvy trvalé (jen 40 dnů ze 36 měsíců smluvního vztahu, respektive jen 40 dnů ze 12 měsíců každé další prolongace může spotřebitel volně využít své svobodné volby dodavatele bez hrozby smluvní pokuty). Z uvedeného důvodu soud nepovažuje za nutné doplňovat dokazování podrobnými ceníky jednotlivých produktů žalobce.

18. Uvádí-li žalobce na svou podporu, že takový je standard zacházení se spotřebiteli na daném trhu s médii, pak soud musí podotknout, že uvedený argument nemá náležitou právní relevanci: v době nikoliv zcela nedávné bylo ve spotřebitelských smlouvách standardem využívání zajišťovacích směnek a (netransparentních) rozhodčích doložek. Právě tlak soudní praxe vedl k tomu, že dnes se jedná o praktiku legislativně výslovně zakázanou. Z uvedeného důvodu soud nepovažuje za nutné doplňovat dokazování k otázce, nakolik jsou uvedené praktiky smluvních pokut na dodavatelském trhu rozšířené (smluvními podmínkami jiných dodavatelů, články v časopisech a na webových stránkách na ochranu spotřebitele).

19. Argumentuje-li žalobce dále, že smluvní pokuta má pokrývat též„ zcela či zčásti“ marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, pak se stejně jako u argumentace volatilitou ceny komodity jedná o přenášení podnikatelského rizika na koncového zákazníka (spotřebitele). Soud nepopírá, že tyto jednorázové náklady žalobci vznikají, ale jejich vyčíslení je jednak velmi složité a individuální (jak patrno z rozptylu žalobcem odhadovaných částek) a jednak tyto provozní náklady musí žalobce jako profesionál kalkulovat do svých nákladů a tomu přizpůsobit cenu produktu; z pohledu žalobce žádoucího„ připoutání“ spotřebitele ke konkrétnímu dodavateli (v němž se při dlouhodobém smluvním vztahu jednorázový výdaj na uzavření smlouvy jeví jako podružný) lze jistě dosáhnout i jinými (opačnými) prostředky než smluvní pokutou, jako je naopak motivační odměna za dlouhodobě trvající smluvní vztah apod. Obdobně soud nahlíží na další uplatňované náklady (na vývoj a správu IT systémů, personální a administrativní náklady).

20. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele podle § 1813 o. z. musí být zajištěna z moci úřední; není tak třeba čekat na námitku slabší strany. Takový je ostatně zcela zjevný vývoj v pojímání spotřebitelského práva v evropském kontextu (z něhož vychází). V tomto směru pak není potřeba poskytovat žalobci poučení o jeho povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť rozhodné skutečnosti se podávají z obsahu spisu a provedených listinných důkazů; neplatí tak teze žalobce, že závěr o nepřiměřenosti ujednání nelze učinit, aniž by bylo zjištěno stanovisko žalovaného. Neplatí pak ani požadavek na poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., jehož se žalobce dovolává: takové poučení je namístě, pokud na základě skutkových zjištění lze nárok právně kvalifikovat jinak (než se domnívá žalobce) a je potřeba kvůli takovému v úvahu přicházejícímu právnímu posouzení doplnit žalobní tvrzení. V daném případě se však k ujednání o smluvní pokutě nepřihlíží a alternativní (jiné) právní posouzení téhož ujednání nepřichází v úvahu, neboli závěr o (ne) důvodnosti nároku žalobce lze učinit bez potřeby doplňování tvrzení.

21. Žalobci je třeba přisvědčit, že v daném případě neměl být vydaný elektronický platební rozkaz (neboť nároku nelze zcela vyhovět). Případné legitimní očekávání žalobce ohledně důvodnosti žaloby jako celku však nemůže převážit skutečnost, že právní posouzení je potřeba po provedeném dokazování v rozhodnutí ve věci samé (rozsudku) učinit znovu; zrušeným elektronickým platebním rozkazem soud není vázán a nevytváří pochopitelně ani překážku věci rozsouzené (a nelze z jeho právního hodnocení vycházet již z toho důvodu, že jako rozhodnutí bez odůvodnění žádné výslovné právní hodnocení neobsahuje).

22. Konečně poukazuje-li žalobce na četná rozhodnutí různých odvolacích soudů, která jeho požadovanému nároku na smluvní pokutu vyhovují, a dovolává-li se použití § 13 o. z., nelze mu v tomto přisvědčit. Soudní praxe evidentně jednotná není (soud shora uvedl jiná rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, jež nárok žalobce hodnotí jinak a zamítají jej) a k jejímu sjednocení není povolán soud prvního stupně, nýbrž Nejvyšší soud podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Do doby, než se tak stane, je třeba vycházet z toho, že podle § 13 o. z. nemá žalobce právo na„ stejné rozhodnutí“ jako v předkládaných rozhodnutích, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu, což se soud v tomto odůvodnění snažil učinit.

23. Na základě všeho doposud uvedeného tak soud žalobě vyhověl pouze částečně a ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 13 600 Kč ji zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.