14 C 249/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 392,02 Kč od 25.8.2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 6 392,02 Kč od 18.8.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 8 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 7.7.2017 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smlouvu o půjčce, na základě níž byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 11 100 Kč sestávající z poplatku 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 29.11.2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29.11.2019. Žalobce požadoval zaplatit částku 8 300 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (6 392,02 Kč) a dlužných úhrad (1907,97 Kč), dále kapitalizovaný úrok (1 975,25 Kč) ve výši 23,72% ročně z částky 6 392,02 Kč od 18.8.2018 (ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do 29.11.2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (738,28 Kč) ve výši 9 % ročně z částky 6 392,02 Kč od [číslo] (od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do 29.11.2019, dále úrok ve výši 23,72% ročně z částky 6 392,02 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 392,02 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Přes výzvy žalobce žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaná uzavřeli dne 7.7.2017 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutím půjčky celkovou dlužnou částku ve výši 26 100 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Celková dlužná částka je vypočtena jako součet půjčky ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v hotovostním režimu. Částku 15 000 Kč žalovaná převzala v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdila svým podpisem na smlouvě (prokázáno smlouvou o půjčce). Pohledávka žalované byla s účinností ke dni 29.11.2019 převedena na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 29.11.2019 (prokázáno přípisem a poštovním podacím archem ze dne 29.11.2019). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 11 908,21 Kč byla žalovaná řádně vyzvána dopisem ze dne 30.4.2020 (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu ze dne 30.4.2020). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 2 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na úrok, poté na poplatky, poté na doplňkové služby hotovostní inkasa splátek a životní pojištění (pokud si ho zvolí) a teprve poté na vlastní půjčku. V čl. 5 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaná neuhradí včas splátku, má úvěrující právo požadovat následující platby: a) úhradu celé dosud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení, c) smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, d) náhradu účelně vynaložených nákladů, které [příjmení] [jméno] vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Před tím, než se Spotřebitelský úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným, vyzve [příjmení] [jméno] Zákazníka k uhrazení dlužné splátky a k uhrazení dlužné splátky mu poskytne lhůtu alespoň 30 kalendářních dnů. V čl. 1 si strany sjednaly fixní úrok 23,72% (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

7. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 9. Žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 1810 a násl. o.z. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení, a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.

11. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení, a § 547 o.z., § 580 o.z. podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 2392 odst. 1 o.z, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

13. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 15 000 Kč. Tento závěr však nelze vztáhnout na všechna oddělitelná smluvní ujednání, která uzavřená smlouva obsahuje, a kterých se žalobce dovolává.

14. Posuzovaná smlouva o zápůjčce byla sjednána tzv. adhezním způsobem prostřednictvím formuláře, její základní podmínky byly určeny věřitelem, aniž by slabší strana – dlužník měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Ve Smlouvě byla vedle pevného úroku ve výši 2 100 Kč ujednána i tzv.„ poplatek za hotovostní inkaso týdenních splátek“ ve výši 6 000 Kč. Není jasné, za co je odměna za inkaso sjednávána, když cena peněz je vyjádřena již ve sjednaném úroku. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Takovým protiplněním rozhodně pro spotřebitele nemůže být způsob plnění, tj. jako jakási sankce za to, že bude dlužník splácet hotově. Podstatou půjček poskytovaných touto formou je skutečnost, že dlužník, který není dostatečně solventní, aby dosáhl na bankovní půjčku, dostane peníze ihned po uzavření smlouvy na ruku, zatímco v případě bezhotovostní varianty by musel na peněžní prostředky čekat až čtrnáct dní. Nadto dlužníci mnohdy ani žádným bankovním účtem nedisponují, nebo jej mají postižený exekucí. Z těchto důvodů jsou automaticky odkázáni na bezhotovostní způsob splácení, a to až do konce platnosti smlouvy. Přitom žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby i hotovostní půjčka mohla být splácena bezhotovostně. Stejně tak interval splácení a s tím i četnost hotovostního inkasa byly dlužníku vnuceny ze strany věřitele. Smlouva dále stanoví, že v případě zesplatnění celé zápůjčky je dlužník povinen věřiteli zaplatit neuhrazenou část odměny za hotovostní inkaso, kterou by byl povinen zaplatit, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. Z toho vyplývá, že odměna za hotovostní inkaso neměla výlučně krýt náklady žalobce spojené s osobním výběrem splátek v místě bydliště dlužníka, ale že plnila i roli další úplaty za poskytnutí peněžní zápůjčky, neboť v případě zesplatnění celé zápůjčky byl dlužník povinen splatit celou odměnu bez ohledu na to, že k inkasu již nedocházelo. Z povahy věci tak v případě odměny za hotovostní inkaso nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, který poskytuje obdobné zápůjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, vymezí takto nejasně požadavek na odměnu, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o skrytém úroku.

15. Ze všech výše uvedených důvodů soud k ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek nepřihlíží, neboť jej hodnotí v relaci spotřebitele jako slabší smluvní strany. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát při vážení kritériem dobrých mravů, nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak neplatný úkon (Viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 22Co 215/2015, 27Co 219/2015, 30Co 217/2017, 30Co 218/2017). Při zohlednění výše odměny za hotovostní inkaso a sjednaných pevných úroků by pak zisk žalobce měl činit více než 54% z poskytnuté částky, což je zcela nepřiměřené. Z tohoto důvodu nárok na odměnu za inkaso splátek nevznikl.

16. K otázce poplatku za administrativní činnost musí soud konstatovat, že tento není po právu. Administrativní poplatek není nic jiného, než skrytý úrok. Ze smlouvy ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co by konkrétně měl být tento poplatek vybírán. Podnikatel zcela vědomě mate spotřebitele a činí smlouvu méně srozumitelnou. Soud je přesvědčen, že takto postavené ujednání, které je způsobilé klamat spotřebitele, je neplatné.

17. Úrok byl ve smlouvě sjednán jako úrok pevný ve výši 2 100 Kč, tj. 14% z poskytnuté jistiny. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že sjednaný pevný úrok lze považovat za přiměřený.

18. Žalovaná byla dle smlouvy povinna vrátit věřiteli celkovou částku 26 100 Kč sestávající se z jistiny ve výši 15 000 Kč a tzv. poplatku ve výši 11 100 Kč. Žalovaná na dluh uhradila částku 17 800 Kč. Jak je výše rozvedeno soud neuznal nárok žalobce na úhradu administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso. Částka, kterou žalovaná na dluh uhradila, tak pokryje pevný úrok ve výši 2 100 Kč a celou jistinu ve výši 15 000 Kč.

19. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba není důvodná a jako takovou ji zamítl (výrok I).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.