14 C 254/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 61 771,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 61 771,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 771,01 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 61 771,01 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 26.6.2023 dálkovým způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 65 271 Kč, který měl být splacen nejpozději dnem 19.1.2024 (dále jen „úvěrová smlouva“). Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 61 771,01 Kč splatných nejpozději dne 19.1.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z číselně neoznačené úvěrové smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy platných k 19.4.2023 soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 26.6.2023 dálkovým způsobem se společností , právnická osoba, . smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 40 000 Kč, a dále že účastníci sjednali výpůjční úrokovou sazbu, výši měsíčních splátek a související smluvní podmínky. Ze sdělení ČSOB, a.s. vyplynulo, že majitelem běžného účtu číslo , č. účtu, je od 12.11.2020 žalovaný. Z nepodepsané sjetiny vyhotovené v anglickém jazyce „Loan application info“ soud zjistil, že jde o informace k žádosti žalovaného o půjčku, číslo žádosti 6067986, referenční číslo , hodnota, , došlé dne 16.10.2023, na částku 10 000, schválené a vyplacené dne 16.10.2023, s datem splatnosti 15.11.2023, přičemž na listině není uvedena měna, ani identifikace osoby, které byla žádost adresována. Z nepodepsané sjetiny vyhotovené v anglickém jazyce „Data from Ledger“ soud zjistil, že jde o účetní seznam blíže neurčených příchozích a odchozích plateb v období od 26.6.2023 do 17.1.2024, přičemž z listiny nevyplývá, k jakému účtu či osobě se vztahuje. Z platební informace soud zjistil, že jde o dokument předchůdkyně žalobkyně adresovaný žalovanému, obsahující výzvu k úhradě částky 29 964,36 Kč k datu splatnosti 19.1.2024 a informaci, že celková dlužná částka činí 65 566,89 Kč, z toho neuhrazené částky z minulého období částku 21 440,66 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka částku 8 523,70 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, čímž se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. O této skutečnosti byl žalovaný postupitelem i postupníkem vyrozuměn, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.2.2024 a podacího lístku ze dne 16.2.2024. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16.2.2024 a podacího lístku ze dne 16.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou před podáním žaloby. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokazovány.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl ohledně skutkového stavu k závěru, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, nebylo však prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 61 771,01 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněží prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit; věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti), a tvrzení spotřebitele s nimi ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doloženích výplatních pásek, doložením výpisů z účtů žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j 1 As 30/2015-39).

10. V projednávané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a dále lustrací žalovaného v interních a externích databázích. Tato svá obecná tvrzení však nijak blíže nekonkretizovala, ani je neprokazovala. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání u soudu, nemohl soud ve shora uvedeném smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). V této souvislosti soud poukazuje, že žalobkyně byla v předvolání k jednání upozorněna, že se při jednání předpokládá poučení soudu k otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023). S ohledem na absenci žalobních tvrzení a důkazních návrhů k posuzování úvěruschopnosti žalovaného lze uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání a ověřování výdajů žadatele o úvěr, a úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná.

11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se soud dále zabýval otázkou, zda žalobkyni podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského revolvingového úvěru.

12. Ze žalobního návrhu lze dovodit pouze tvrzení žalobkyně, že žalovaný po uzavření smlouvy dne 26.6.2023 čerpal úvěr v konečné výši 65 271,01 Kč na svůj bankovní účet , č. účtu, , který měl být splacen do 19.1.2024, přičemž celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 61 771,01 Kč splatných nejpozději dne 19.1.2024. Tato svá obecná tvrzení, která nebánila v projednání žaloby, však žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala, a to ani zprostředkovaně. Z žalobního návrhu, ani z penalizační faktury, na kterou žalobkyně v žalobě odkazuje, žádná tvrzení o výši a datu převedení peněžních prostředků na účet žalovaného, která jsou právně významná pro rozhodování o věci samé, nevyplývají. Odkaz na jiné listiny žaloba neobsahuje. Jak již bylo uveden výše, žalobkyně se jednání u soudu neúčastnila, soud ji proto nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. ani k otázce převedení peněžních prostředků na účet žalovaného. Doplnění skutkových tvrzení o tom, kdy a v jaké výši předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky je přitom rozhodné pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského revolvingového úvěru z absolutně neplatné smlouvy, když sama žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr postupně. Navíc z listinného důkazu, a sice penalizační faktury vyplývá, že tvrzená dlužná částka je tvořena měsíčními splátkami, úroky za období čerpání a náhradami účelně vynaložených nákladů, a není tedy vyloučeno, že žalobkyní tvrzená výše poskytnutých peněžních prostředků žalovanému nebyla poskytnuta a zahrnuje v sobě i jiné nároky, než jen nesplacenou jistinu úvěru.

13. Již v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2012, sp.zn. 31 Cdo 619/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti, soud proto další důkazy nad rámec těch, které žalobkyně označila, neprováděl, když provedení dalších důkazů žalobkyně ani nenavrhovala.

14. Soud současně poukazuje, že ani tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 65 271 Kč, ani konkrétně specifikovaná doba prodlení, nebyla v řízení prokázána žádnými z žalobkyní označených a soudem provedených důkazů. Z nepodepsané sjetiny vyhotovené v anglickém jazyce s názvem „Loan application info“ soud zjistil, že jde o informace k žádosti žalovaného o půjčku na částku 10 000, ovšem bez uvedení měny a identifikace osoby, které byla žádost adresována. Z nepodepsané sjetiny vyhotovené v anglickém jazyce „Data from Ledger“ soud zjistil, že jde o účetní seznam blíže neurčených příchozích a odchozích plateb v období od 26.6.2023 do 17.1.2024, přičemž z listiny nevyplývá, k jakému účtu či k jaké osobě se tento dokument vztahuje, a o jaké transakce se jedná. Relevantní skutečnosti soud nezjistil ani z penalizační faktury, s výjimkou skutečností zmíněných výše, u níž ani nebylo tvrzeno, zda a kdy byla žalovanému doručena. Žalobkyně se ve věci nařízeného jednání se neúčastnila, soud ji tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., zejm. k označení důkazů o tom, že na účet žalovaného byly převedeny peněžní prostředky v tvrzené výši.

15. Soud proto dospěl k závěru, že nároky žalobkyně tak, jak byly uplatněny, nejsou důvodné, když v řízení nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši žalované částky, a že tak žalobkyni svědčí právo na její vrácení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, který byl procesně úspěšnější však žádné náklady prokazatelně nevznikly, když v řízení byl po celou dobu zcela pasivní. Soud proto výrokem II rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.