14 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 naposledy bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupeného opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 29 355,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 29 355,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29 355,36 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů řízení žalovaného částku 9 926,84 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Opatrovníku žalovaného advokátu Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se za zastupování žalovaného přiznává částka 9 926,84 Kč, která mu bude po právní moci tohoto rozsudku uhrazena Českou republikou – Okresním soudem v Kolíně.

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky 29 355,36 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 6. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako poskytovatel zdravotních služeb poskytl žalovanému ve dnech 13. 11. 2020 – 16. 11. 2020 zdravotní péči, čímž mu vznikly náklady v celkové výši 35 355,36 Kč. Jelikož žalovaný neměl zdravotní pojištění, vystavil žalobce dne 22. 12. 2020 fakturu č. hodnota na částku 35 355,36 Kč se splatností dne 5. 1. 2021. Žalovaný dosud uhradil pouze 6 000 Kč, a to přes předžalobní upomínku žalobce ze dne 22. 2. 2021.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2023, č. j. spisová značka, byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník, advokát Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

3. Žalovaný navrhl prostřednictvím svého opatrovníka žalobu v plném rozsahu zamítnout. Na svoji obranu zejména uvedl, že není prokázáno poskytnutí tvrzené zdravotní péče, jelikož žalobce svůj nárok opírá pouze o vystavenou fakturu, která je toliko účetním dokladem. Doklad na uhrazení částky 6 000 Kč pak nelze považovat za uznání dluhu žalovaným, neboť tato částka měla být uhrazena již před poskytnutím zdravotní služby.

4. Po dokazování provedeném listinami předloženými žalobcem soud dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný je ukrajinské národnosti, žalobci se prokázal pasem č. FZ559913 (prokázáno kopií pasu žalovaného). Žalovaný nebyl dne 13. 11. 2020, ani dne 16. 11. 2020 plátcem veřejného zdravotního pojištění (prokázáno listinou o ověření platnosti pojištění ke dni 13. 11. 2020 a ke dni 16. 11. 2020). Žalovaný dne 13. 11. 2020 mj. souhlasil s poskytnutím zdravotních služeb a se zaplacením ceny poskytnutých zdravotních služeb (prokázáno prohlášením pacienta – cizince samoplátce ze dne 13. 11. 2020). Žalobce přijal od žalovaného částku 6 000 Kč, o čemž žalobce vystavil příjmový platební doklad (prokázáno pokladním dokladem č. hodnota znějícím na částku 6 000 Kč ze dne 13. 11. 2020). Žalobce vystavil žalovanému fakturu č. hodnota znějící na částku 35 355,36 Kč se splatností dne 5. 1. 2021 a s rozúčtováním lékařských úkonů (prokázáno fakturou č. hodnota včetně přílohy k faktuře). Dne 22. 2. 2021 zaslal žalobce žalovanému výzvu k zaplacení částky 29 355 Kč (prokázáno výzvou ze dne 22. 2. 2021 vč. dodejky).

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je ukrajinský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. mají pravomoc předmětnou věc projednat a rozhodnout české soudy, neboť žalovaný se naposled zdržoval na území ČR v obvodu zdejšího soudu. Rozhodným ve věci je podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy právo české.

7. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle § 3029 odst. 2 o. z. nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Soud žalobu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem ohledně prokázání tvrzení, že žalovanému ve dnech 13. – 16. 11. 2020 skutečně poskytl uváděné zdravotní služby. Žalobci se v tomto směru podařilo prokázat pouze to, že žalovaný podepsal informovaný souhlas s poskytnutím blíže neurčených zdravotních služeb a povinností zaplatit za ně žalobci cenu (ať už z prostředků vlastních či skrze zdravotní pojištění), převzetí částky 6 000 Kč od žalovaného a vystavení faktury č. hodnota znějící na částku 35 355,36 Kč. Částka 6 000 Kč však byla žalovaným zaplacena ještě před tvrzeným poskytnutím zdravotních úkonů, na jejichž základě byla žalobcem vystavena faktura č. hodnota; proto ji nelze považovat za částečnou úhradu na následně poskytnuté zdravotní služby, když ani z pokladního dokladu, ani z jiných skutečností tento závěr nevyplývá. Zároveň ji nelze ani považovat za uznání dluhu žalovaným, když v době poskytnutí této částky předmětný dluh ještě neexistoval. Podepsání souhlasu žalovaným pak v žádném případě neprokazuje provedení dalších konkrétních zdravotních úkonů, které nadto v této listině nejsou ani obecně uvedeny. Faktura č. hodnota je toliko jednostranně vystaveným účetním dokladem, který svědčí pouze o tom, že žalobce požaduje po žalovaném vyfakturovanou částku, a z důkazního hlediska ohledně provedení zdravotních úkonů se tak jedná v zásadě pouze o zopakované tvrzení žalobce.

9. U jednání konaného dne 11. 4. 2024 proto soud hodlal žalobce poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit veškeré důkazy k prokázání tvrzení, že zdravotní služby byly žalovanému skutečně poskytnuty; žalobce se však k jednání nedostavil (řádně omluven), takže mu poučení nemohlo být poskytnuto. Zároveň platí, že účastník řízení, který se k jednání nedostaví (a nemůže být z toho důvodu poučen o povinnosti unést břemeno důkazní), nemůže v dalším řízení ani v rámci opravných prostředků namítat, že poučen nebyl.

10. Na základě shora uvedeného proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalobce neprokázal existenci dluhu žalovaného (§ 2636 odst. 2 o. z. a contrario, § 41 odst. 1 písm. c/ zákona o zdravotních službách a contrario).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů zastoupení ustanoveným opatrovníkem, které platí stát. Náhradu nákladů řízení žalovaného je proto třeba v souladu s ustálenou soudní praxí přiznat státu, a to ve standardní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a ve výši shodné s částkou uvedenou ve výroku III.

12. O odměně opatrovníka soud rozhodl v souladu s ustanoveními vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Přiznaná částka se skládá z mimosmluvní odměny za provedení 3 úkonů právní služby po 2 300 Kč (příprava a převzetí věci dne 20. 10. 2023, vyjádření k žalobě dne 23. 11. 2023, účast při jednání soudu dne 11. 4. 2024) v celkové výši 6 900 Kč, náhrady hotových výdajů za 3 provedené úkony ve výši 900 Kč, náhrady za 2 promeškané půlhodiny ve výši 200 Kč společně s cestovným ve výši 204 Kč za cestu na trase adresa a zpět (jedna cesta 13,2 km; spotřeba paliva – motorové nafty – 4,7 l/100 km), a to vše zvýšené o zákonnou sazbu DPH ve výši 21%, tj. částku 1 722,84 Kč, tj. celková výše přiznané odměny činí 9 926,84 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.