14 C 270/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem označení advokáta sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 34 083,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 026,05 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 14 057,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 728,69 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 441,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 283,97 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,78 Kč, úrokem ve výši 23,2 % ročně z částky 27 502,92 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 987,92 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky 3 195,8 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 095,8 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 5. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (dále též „poskytovatel úvěru“), uzavřeli dne 12. 1. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poskytovatel úvěru proto úvěr dopisem ze dne 19. 4. 2022 zesplatnil a současně i uplatnil právo na smluvní pokutu ve výši 20 % ročně z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena na žalobce. Žalobce po žalované požadoval částku 3 195,8 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 283,97 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 180,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 095,8 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 21,2 % ročně z částky 3 195,8 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., dále uzavřeli dne 21. 12. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poskytovatel úvěru proto úvěr dopisem ze dne 19. 4. 2022 zesplatnil a současně i uplatnil právo na smluvní pokutu ve výši 20 % ročně z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena na žalobce. Žalobce po žalované požadoval částku 27 502,92 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 485 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 728,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 441,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 987,92 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,2 % ročně z částky 27 502,92 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužné částky neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 21. 12. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet k úvěrovému účtu č. , číslo, , sjednali výši úroků, počet a výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2020, smlouvou o úvěru ze dne 21. 12. 2020). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla výši svého čistého měsíčního příjmu za období 3 měsíců před poskytnutím úvěru 14 316 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 25 000 Kč, výdaje na živobytí a výdaje splátkové v celkové výši 0 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v pronájmu, je svobodná, pracovní poměr má sjednán od 1. 7. 2020 na dobu neurčitou (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 21. 12. 2020). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období 3 předcházejících měsíců činil 14 316 Kč, hrubý příjem žalované za 5 předcházejících měsíců činil 83 851 Kč, čistý příjem za stejné období činil 75 605 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu 15. 12. 2020). Na základě provedeného přezkumu dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že příjem žalované činil 14 316 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč, externí splátky ve výši 0 Kč a životní náklady 8 370,57 Kč; maximální měsíční splátka žalované tak mohla činit částku 5 945,43 Kč. Dále vycházel ze zjištění, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činil 25 000 Kč, žalovaná byla svobodná a bydlela v pronájmu (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 30 000 Kč, doposud žalovaná uhradila 12 395,29 Kč (prokázáno výpisem platební historie z účtu č. , č. účtu, ke smlouvě č. , číslo, za období prosinec 2020 – duben 2022, výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období prosinec 2020 – listopad 2022). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 21. 4. 2022 pohledávku zesplatnil ke dni 19. 4. 2022 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 4. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 27 502,92 Kč úroky, poplatky, smluvní pokuty a zákonné úroky z prodlení.

5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., dále uzavřeli dne 12. 1. 2021 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. , číslo, , sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru ze dne 12. 1. 2021). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Na základě provedeného přezkumu dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že příjem žalované činil 14 316 Kč, interní splátky 775,30 Kč, externí splátky 852 Kč a životní náklady 8 370,57 Kč; maximální měsíční splátka žalované tak mohla činit částku 4 318,13 Kč. Dále vycházel ze zjištění, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činil 25 000 Kč, žalovaná byla svobodná a bydlela v pronájmu (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 5 000 Kč, doposud žalovaná uhradila 2 578,66 Kč (prokázáno výpisem platební historie z účtu č. , č. účtu, ke smlouvě č. , číslo, za období leden 2021 – duben 2022, výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období leden 2021 – listopad 2022). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 21. 4. 2022 pohledávku zesplatnil ke dni 19. 4. 2022 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 4. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 3 195,80 Kč úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení.

6. Původní věřitel své pohledávky za žalovanou postoupil dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, dohodou o úplatě ze dne 16. 11. 2022, potvrzením o úplatě ze dne 21. 11. 2022). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 11. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek z titulu smlouvy č. , číslo, a č. , číslo, ze dne 25. 11. 2022). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2023 vč. podacího lístku ze dne 5. 4. 2023).

7. Další důkazy (výslech , jméno FO, , která sepisovala se žalovanou žádost o úvěr) pro svou nadbytečnost prováděny nebyly, když skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 21. 12. 2020 a dne 12. 1. 2021 smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěrů v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

9. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

10. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované.

11. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 14 C 270/2023-15, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 1. 11. 2023 (č. l. 21) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, rovněž uvedl, žalovaná měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listiny, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97.

12. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalované zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne 21. 3. 2024 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá. Navrhl výslech svědkyně výslech , jméno FO, , která sepisovala se žalovanou žádost o úvěr.

13. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto poskytovatel úvěrů posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále kontroloval dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku či databázi MVČR.

14. V případě smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2020 žalovaná doložila potvrzení o příjmu z 15. 12. 2020, z něhož vyplynulo, že byla od 1. 7. 2020 zaměstnaná ve společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou jako pracovník v gastronomii s výší průměrného čistého výdělku za poslední 3 měsíce 14 316 Kč, výší hrubého příjmu za posledních 5 měsíců 83 851 Kč, výší čistého příjmu za posledních 5 měsíců 75 605 Kč, že ze mzdy žalované nebyly prováděny srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době a ani s ní nebylo vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Žalovaná dále v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč a skutečnost, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Výdaje žalované byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ, údajů o výdajích uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, životního minima a částky normativních nákladů na bydlení. Z interních a externích zdrojů měl poskytovatel úvěrů zjistit, že v době uzavírání smlouvy neměla žalovaná žádné další závazky.

15. V případě smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2021 uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 14 316 Kč, že je zaměstnána a že celkový měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč a skutečnost, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Výdaje žalované byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ, údajů o výdajích uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, životního minima a částky normativních nákladů na bydlení. Z interních a externích zdrojů měl poskytovatel úvěrů zjistit, že v době uzavírání smlouvy žalovaná měla závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 627,30 Kč.

16. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěrů ani v jednom případě svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil.

17. V případě smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2020 poskytovatel úvěrů řádně ověřil příjmy žalované na základě potvrzení o příjmu. Nedostatečně se však již zabýval výší výdajů žalované, které neprověřoval vůbec. V případě splátkových výdajů sice žalobce tvrdil, že tyto byly prověřovány skrze nejrůznější databáze (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík), avšak k uvedeným tvrzením nepředložil jediný důkaz. Ohledně výdajů nesplátkových pak poskytovatel úvěrů vycházel výlučně z tvrzení žalované v kombinaci s údaji vypočtenými na základě statistiky a státem stanovených normativních výdajů. Takový postup sice není sám o sobě a priori vadný, avšak soud jej v posuzovaném případě považuje za nedostatečný, a to zejména s přihlédnutím k nízké výši příjmů žalované (na hranici minimální mzdy) a sdělenému údaji o druhu bydlení (nájem). Žalobce i poskytovatel úvěrů shodně uváděli, že výdaje žalované na bydlení byly vypočteny výlučně z částky normativních nákladů na bydlení, která však v roce 2020 pro jednu osobu v obci do 9999 obyvatel (nejnižší výše normativních nákladů na bydlení dle § 2 písm. a/ nařízení vlády č. 349/2019 Sb.) činila částku 5 374 Kč, výše životního minima jednotlivce činila 3 860 Kč (dle § 1 nařízení vlády č. 61/2020 Sb.). Spolu se zjištěnými splátkovými výdaji tak na základě uvedeného postupu výdaje žalované činily částku minimálně 10 860 Kč měsíčně, tedy částku o cca 2 500 Kč vyšší, než s jakou počítal poskytovatel úvěru (tj. částka 8 370 Kč). Je-li tak zjevné, že poskytovatel úvěru nepostupoval řádně ani podle vlastních interních předpisů, nelze v žádném případě dojít k závěru, že poskytovatel úvěru prověřoval žalovanou dostatečně. Soud ještě dodává, že s ohledem na nízké příjmy žalované měl poskytovatel úvěru vyvinout snahu a přezkoumat výdaje žalované na skutečných částkách (zejména výdaje na bydlení), aby si mohl být jist, že žalovaná je schopna úvěr dlouhodobě splácet.

18. V případě smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2021 poskytovatel úvěrů již žádný přezkum neprováděl vůbec, resp. k tomuto nepředložil žádné důkazy s výjimkou vlastního vyjádření. Při poskytování úvěru tak vycházel ze závěrů, které učinil při poskytování úvěru předchozího (ze dne 21. 12. 2020), pouze navýšil výdaje žalované o splátku již poskytnutého úvěru. Pokud soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost ani v prvním případě, a současně poskytovatel úvěru neprovedl nové komplexní prověření úvěruschopnosti žalované, nelze tak uznat přezkum úvěruschopnosti žalované za splněný ani v tomto případě.

19. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne)splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na „stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).

20. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.

21. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Soud žalobci nepřiznal ani splátky pojištění proti neschopnosti splácet, neboť smlouva o pojištění byla uzavřena jako součást úvěrové smlouvy, kterou soud shledal za neplatnou. Žalovaná žalobci na prvé smlouvě uhradila částku 12 395,29 Kč, z jistiny 30 000 Kč tak zbývá uhradit částku 17 604,71 Kč. Na druhou smlouvu žalovaná žalobci uhradila částku 2 578,66 Kč, z jistiny 5 000 Kč tak zbývá uhradit částku 2 421,34 Kč. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové „přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.

23. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovanou zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá.

25. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 20 026,05 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 18 692,9 Kč (částka jistiny, o kterou žalobce požadoval více, než kolik soud přiznal, ve výši 12 383,21 Kč na prvé smlouvě a ve výši 1 674,46 Kč na druhé smlouvě + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 728,69 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 441,79 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 283,97 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 180,78 Kč), běžících smluvní úroků ve výši 23,2 % ročně z částky 27 502,92 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 987,92 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, běžících smluvní úroků ve výši 21,2 % ročně z částky 3 195,8 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 095,8 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 718,95 Kč.

26. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 3,44 % (100 % * (20 026,05 Kč – 18 692,9 Kč)/38 718,95 Kč). S ohledem na nepatrný rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.