14 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 14.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 290 Kč za dobu od 14.1.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 828 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč. Uvedla, že původní věřitel uzavřel dálkovým způsobem se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen do 13.1.2023 (dále jen „úvěrová smlouva“). K čerpání úvěru došlo dne 14.10.2022, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem platby 8703200913. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z vyplněného formuláře úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že jde o formulářovou listinu nepodepsanou žalovaným, v níž se uvádí, že žalovaný čerpá čtyři půjčky, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 9 300 Kč, související náklady 500 Kč a jeho příjem částku 30 574 Kč. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 14.10.2022 se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který měl být žalovaným splacen do 13.11.2022. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem s variabilním symbolem platby , hodnota, . Přílohou smlouvy byl mimo jiné formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z něhož pro soud nevyplynuly žádné podstatné informace. Smlouva byla podepsána elektronickým kódem , hodnota, dne 14.10.2022 v 10:31:

33. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že dne 14.10.2022 společnost , právnická osoba, poukázala na účet číslo , č. účtu, , pod variabilní symbolem platby , var. symbol, , částku 10 000 Kč. Ze sjetiny výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu IBAN , IBAN, . Z dodatku ke smlouvě o půjčce č. , hodnota, ze dne 14.12.2022 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, .o. se s žalovaným sjednala nové datum splatnosti půjčky na 13.1.2023. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2024, včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení splatných pohledávek za žalovaným. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2024, včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, čímž se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. O této skutečnosti byl žalovaný postupitelem i postupníkem vyrozuměn, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.4.2024 a podacího lístku ze dne 4.4.2024. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4.4.2024 a podacího lístku ze dne 4.4.2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou před podáním žaloby. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokázány.

5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 10 000 Kč, když tuto částku zaslala na účet žalovaného. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného upomínala.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněží prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti), a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doloženích výplatních pásek, doložením výpisů z účtů žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j 1 As 30/2015-39).

10. V projednávané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného toliko tak, že žalovanému zaslala v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, jejíž znění žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem , hodnota, ve formě SMS. Jiné skutečnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobkyně netvrdila, a to ani k výzvě soudu, na kterou žalobkyně nereagovala. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání u soudu, nemohl soud ve shora uvedeném smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Důkaz předložený žalobkyní, a sice vyplněný formulář úvěruschopnosti klienta, nelze považovat za dostačují, když z něj vyplývá, že žalovaný čerpá čtyři půjčky, jeho měsíční příjem představuje částku 30 574 Kč, jeho výdaje jsou tvořeny výdaji na bydlení, které činí 9 300 Kč a souvisejícími náklady ve výši 500 Kč, nevyplývá z něj však, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně získané údaje ověřovala. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky.

11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023), když s ohledem na absenci žalobních tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného lze konstatovat, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání a ověřování výdajů žadatele o úvěr. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná, v důsledku čehož žalobkyni podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době, která je přiměřená možnostem spotřebitele. V projednávané věci vyšlo najevo, že na základě neplatné smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni zůstatek dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl, včetně práva na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počítaný z dlužné jistiny za dobu od 14.1.2023 do zaplacení. Dodatkem ke smlouvě se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr nejpozději do 13.1.2023, nejméně od 14.1.2023 tedy žalovaný věděl či musel vědět, že žalobkyně bude požadovat vrácení mimo jiné jistiny, ale i zákonných úroků z prodlení. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl (výrok II).

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná ze 70 % a neúspěšná ze 30%, neboť soud vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky 4 290 Kč s příslušenstvím. Soud proto náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil a žalobkyni přiznal náhradu poměrné části jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří: zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé), dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci samé po 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., celkem tedy 2 070,50 Kč. Z těchto nákladů přiznal soud žalobkyni poměrnou část jejích nákladů ve výši 40 %, tj. částku 828 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny, neboť projednávaná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem(žalobkyní), resp. jeho zástupcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.

13. O lhůtách k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř., když přihlédl ke shora popsaným celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného, zejména k celkové výši jeho závazků a možnostem je splácet. Stanovená lhůta splatnosti se pak soudu jeví jako zcela přiměřená.