14 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 78 350 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 300 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 900 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 56 450 Kč a ohledně požadovaného úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku

I.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10.11.2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 78 350 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 14.2.2020 provedl odtah vozidla žalovaného zn. CITROEN, [registrační značka], v souladu s ust. § 45 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a umístil jej na střeženém parkovišti. Cena za odtah a parkovné na parkovišti provozovaném žalobcem je stanoveno nařízením Hlavního města Prahy, podle kterého cena odtahu vozidla činí 1 900 Kč, parkovné za první až třetí den činí 250 Kč, za každý další až sto osmdesátý den po provedeném odtahu 400 Kč a za každý následující den 50 Kč. Žalobce podáním ze dne 7.1.2021 vzal žalobu co do částky 300 Kč zpět. Cena za odtah vozidla a parkování za dobu od 14.2.2020 do 11.11.2020 činí celkem 78 050 Kč (odtah 1 900 Kč + parkovné za 2272 dnů 76 150 Kč). Žalovaný vozidlo ani přes výzvy žalobce nepřevzal a dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z protokolu o odtažení vozidla [číslo] ze dne 14.2.2020 má soud prokázáno, že uvedeného dne provedl žalobce odtah vozidla, o kterém rozhodl oprávněný orgán (strážník městské policie) tovární značka CITROEN, [registrační značka] zaparkovaného v [název ulice] ulici 22, [obec a číslo], a to na základě ust. § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění. Z karty vozidla [registrační značka] má soud prokázáno, že bylo poprvé zaevidováno dne 5.1.1999, vlastníkem a provozovatelem vozidla je od 20.12.2012 [celé jméno žalovaného], bytem [adresa]. Žalobce vyzval dopisem ze dne 13.3.2020 žalovaného, jako vlastníka vozidla [registrační značka] k převzetí vozidla a úhradě ceny za odtah a střežení vozidla na parkovišti. Žalobce vyzval dopisem ze dne 6.5.2020 žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni 6.5.2020 činí 34 650 Kč s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou. Ze zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 31.8.2008 má soud prokázáno, že hlavní město Praha zřídilo v souladu s příslušnými právními předpisy žalobce jako příspěvkovou organizaci, mezi jejíž předmět činnosti patří mimo jiné i výkon oprávnění hlavního města Prahy spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání (bod 1.7). Z usnesení Hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12.2.2013 má soud prokázáno, že Rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z § 2 nařízení hlavního města Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinného od 1.4.2013 má soud prokázáno, že maximální cena za nucený odtah osobního automobilu, a to odtah úplný, činí 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť takto odtaženého osobního automobilu na nepřetržitě střeženém parkovišti činí za první až třetí i jen započatý den odtažení 250 Kč/den, čtvrtý až sto osmdesátý den ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den. Z odborného stanoviska [právnická osoba] [anonymizováno] má soud za prokázáno, že vozidlo, které bylo předmětem odtahu, se již nevyrábí. Pokud by vozidlo mělo platnou STK a bylo ve„ slušném stavu“ mohla by cena vozidla být 25 000 Kč. Pokud by bylo ve špatném stavu nebo bez platné STK není obchodovatelné ani na náhradní díly. Z odborného vyjádření [anonymizována dvě slova] má soud za prokázáno, že prodejní cena vozidla Citroen [anonymizováno] je ke dni 14.2.2020 10 000 Kč. Z odborného vyjádření [právnická osoba], s.r.o. má soud za prokázáno, že orientační cena vozidla, dle této společnosti, činí 20 – 30 000 Kč. Z ocenění vozidla [právnická osoba], a.s. má soud za prokázáno, že orientační prodejní cena vozidla se pohybuje v rozpětí 30 000 – 40 000 Kč dle stavu a počtu najetých kilometrů.

4. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když další dokazování je nadbytečné, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Dle odst. 4 tohoto ustanovení je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž je-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

6. Podle § 2953 odst. 1 o.z. soud náhradu škody z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

7. Žalovaný porušil ust. § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., neboť vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto důvodu strážník městské policie rozhodl o odtahu vozidla v souladu s ust. 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb.

8. V projednávané věci tak byly splněny podmínky pro odstranění vozidla stanovené v § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.

9. Soud se dále zabýval rozsahem náhrady škody. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016, které je použitelné i v režimu nového občanského zákoníku. Při kalkulaci tzv. refundace nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavném parkovišti zakládá zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování důvod k moderaci soudu podle § 450 obč. zák. (nyní § 2953 odst. 1 o.z.).

10. Uvedené ustanovení zakotvuje moderační právo soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat.

11. V posuzované věci jde o specifický nárok, který se sice právně kvalifikuje analogicky jako náhrada škody (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6.11.2003, sp. zn. III. ÚS 150/03), což zároveň zakládá oprávnění soudu použít tzv. moderaci, nejde nicméně o případ, kdy oprávněné osobě vzniká újma jako taková, spíše jde o tzv. refundaci nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavném parkovišti, přičemž prostředky plynoucí vlastníku komunikace či jím pověřenému subjektu mohou představovat zčásti i zdroj jeho příjmů. Má-li klasická náhrada škody reparovat způsobenou újmu, přičemž použití moderačního práva je výjimkou, která nastupuje výjimečně k odstranění tvrdosti, jíž by plná náhrada znamenala pro povinnou osobu, musí být u tohoto specifického nároku taková výjimka posuzovaná šířeji, neboť se nedotýká práva na odstranění nepříznivého zásahu do majetkové sféry poškozeného, nýbrž jako zákonem upravené činnosti, která má svou výdělečnou stránku. Ve specifických poměrech tohoto typu nároku je proto vedle ostatních obecných kritérii uvedených v § 2953 odst. 1 o.z. třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla, kdy zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci.

12. Soud proto určil výši škody dle hodnoty vozidla, stanovené odbornými vyjádřeními, neboť rozumné je požadovat po vlastníku vozidla náhradu nikoliv ve vyšší částce než v té, jakou má vozidlo skutečnou cenu. Podle § 136 o.s.ř. přitom soud vyšel z průměrné ceny uvedené v odborných vyjádřeních, kdy je uvedeno, že cena vozidla se pohybuje v rozmezí 0 Kč až 40 000 Kč. Tato nejvyšší cena však byla odůvodněna tím, že záleží na technickém stavu vozidla a počtu najetých kilometrů. Soud tedy s ohledem na vyjádření určil cenu vozidla na částku 20 000 Kč (a neprováděl tak k otázce skutečné ceny vozidla v době odtahu další dokazování), neboť skutkový závěr, že se jednalo o vozidlo staré, které se již nevyrábí, a je v provozu od roku 1999 nebyl nijak zpochybněn. Dokazování znaleckým posudkem by se tak jevilo vzhledem k uvažované ceně vozidla jako procesně neekonomické.

13. Na základě výše uvedeného tedy soud přiznal žalobci částku 21 900 Kč (1 900 Kč za odtah vozidla a 20 000 Kč jako refundaci nákladů za umístění vozidla na odstaveném parkovišti) a co do zbytku předmětu řízení žalobu zamítl. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas (v návaznosti na doručení výzvy k plnění), dostal se do prodlení, a žalobce má nárok na zákonné úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž převážně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.