14 C 343/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné manželky I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na její výživu počínaje dnem 30.11.2022 částku ve výši 10 000 Kč měsíčně, se zamítá., jméno FO, . Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.11.2022 domáhala na žalovaném výživného pro svou osobu jako nerozvedené manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu ode dne podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství s odůvodněním, že její majetková situace se oproti žalovanému podstatně zhoršila poté, kdy došlo k ukončení vedení společné domácnosti manželi v květnu 2022 a jejího pracovního poměru k 31.7.2022; žalovaný je majetkově dostatečně zabezpečen, přesto žalobkyni na její výživu ničeho nepřispívá. Následně doplnila, že odlišná hmotná a kulturní životní úroveň účastníků jako manželů plyne zejména z rozdílné výše jejich měsíčních příjmů a výdajů a rozsahu jejich výlučného majetku, když žalovaný dosahuje násobně vyšších příjmů a je vlastníkem rozsáhlého nemovitého i movitého majetku. Měsíční výdaje žalobkyně tvoří výdaje na bydlení a zabezpečení životních potřeb žalobkyně (strava, ošacení, volnočasové aktivity apod.) ve výši 12 000 Kč, výdaje na výživu nezletilého syna , jméno FO, ve výši 12 000 Kč a výdaje na výživu nezletilého syna , jméno FO, ve výši 6 500 Kč. Doplnila rovněž, že příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné citové odcizení, nikoliv její mimomanželský poměr.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že k ukončení vedení společné domácnosti manželi došlo po spokojeném desetiletém soužití v květnu 2022, kdy se žalobkyně odstěhovala, a to poté, kdy žalovaný odhalil její mimomanželský vztah s , jméno FO, . Důvodem rozvratu manželství tak byla nevěra žalobkyně, která vedla k rozpadu rodiny. Nezletilý syn , jméno FO, , který se narodil z manželství, žije společně se žalovaným. Žalovaný vždy hradil a dosud hradí převážnou část společných nákladů, ať již jde o bydlení či výživu nezletilého syna , jméno FO, . K výdělkům žalobkyně namítl, že pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele ukončila dohodou, čímž se bezdůvodně zbavila svého výdělku a stala se závislou na dávkách podpory v nezaměstnanosti. Ke své majetkové situaci uvedl, že podnikatelskou činnost zahájil až v únoru 2022, jeho příjmy z podnikání tak nedosahují tvrzené výše. Nesporoval, že je vlastníkem rodinného domu, kde žije se synem , jméno FO, , za nepravdivá však označil žalobní tvrzení ohledně rozsahu vlastnictví automobilů, motocyklů, náhradních dílů k nim a zbraní. Uzavřel, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný a nemravný, když je to žalobkyně, která rozvrátila manželství svou mimomanželskou známostí a sama se zbavila svého dosavadního dobrého výdělku.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:- ze vztahu účastníků řízení se narodil nezletilý , jméno FO, , narozený , datum, . Na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.5.2023, sp. zn. , spisová značka, , pro dobu po rozvodu manželství byl nezletilý , jméno FO, svěřen do péče otce a matce stanovena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 4 000 Kč měsíčně k rukám otce počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30.11.2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10.5.2023, sp. zn. , spisová značka, ). Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25.9.2024, sp. zn. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o výživném nezletilého pro dobu do rozvodu manželství, a to tak, že matce byla stanovena povinnost platit výživné pro nezletilého od 1.6.2022 do 31.7.2022 částkou 5 000Kč měsíčně, od 1.8.2022 do 10.10.2023 částkou 4 000 Kč měsíčně, od 11.10.2023 do 10.10.2023 částkou 3 300 Kč měsíčně, od 11.10.2023 do 28.2.2024 částkou 3 000 Kč měsíčně a od 1.3.2024 do 29.2.2024 částkou 3 500 Kč měsíčně s tím, že povinnost hradit výživné pro nezletilého , jméno FO, od 1.3.2024 do 2.4.2024 byla určena otci, a to ve výši 6 000 Kč měsíčně; dále bylo rozhodnuto o povinnosti účastníků uhradit dlužné výživné (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22.4.2024, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25.9.2024, sp. zn. , spisová značka, ).- manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne , datum, před Městským úřadem , adresa, , jméno FO, a pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.2.2024, č.j. , spisová značka, , datum právní moci 3.4.2024 (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.2.2024, č.j. , spisová značka, , o rozvodu manželství). Příčinou rozvratu manželství byl dle manžela mimomanželský poměr manželky s jejím stávajícím partnerem, který nechtěla ukončit, naproti tomu manželka spatřovala příčinu rozvratu v dlouholeté manželské krizi (prokázáno protokolem o jednání ze dne 21.2.2024 a rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.2.2024, č.j. , spisová značka, , o rozvodu manželství).- za trvání manželství se narodil nezletilý , jméno FO, , narozený , datum, , v jehož rodném listu byl jako matrikový otec zapsán žalovaný. V průběhu řízení o určení a popření otcovství vedeném zdejším soudem pod sp.zn. , spisová značka, matka nezletilého , jméno FO, (žalobkyně) učinila prohlášení, že biologickým otcem syna je , jméno FO, , narozený , datum, , matrikový otec (žalovaný) učinil prohlášení, že není biologickým otcem nezletilého , jméno FO, , neboť s matkou od května 2022 nežije a , jméno FO, učinil prohlášení, že je biologickým otcem nezletilého , jméno FO, , s jeho matkou má intimní vztah od června 2022, od září 2023 s ní vede společnou domácnost, starají se o syna a zajišťují jeho potřeby. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , právnická osoba, .2024, č.j. , spisová značka, , datum právní moci , právnická osoba, .2024, bylo mimo jiné určeno, že otcem nezletilého , jméno FO, je , jméno FO, (vše prokázáno protokolem o jednání ze dne , právnická osoba, .2024 a rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , právnická osoba, .2024, č.j. , spisová značka, , o určování a popírání otcovství).- z vyjádření kolizního opatrovníka nezletilého , jméno FO, soud zjistil, že s rodiči a nezletilým , jméno FO, byl dne 19.9.2022 proveden pohovor. Oba rodiče shodně vypověděli, že žijí odděleně od května 2022, kdy se matka odstěhovala ke svým rodičům, syn zůstal u otce, neboť si to přál. Nezletilý , jméno FO, opatrovníku sdělil, že je mu známo, že si matka našla přítele, někdy v květnu nebo červnu se odstěhovala ke své matce. Uvedl, že žije s otcem v rodinném domě, kde má svůj pokoj, a přeje si u otce nadále zůstat, s matkou se stýká, s oběma rodiči má dobrý vztah; (prokázáno zprávou OSPOD , adresa, ze dne 3.10.2022 v řízení o úpravě poměrů).- z výslechu svědka , jméno FO, má soud za prokázané, že je partnerem žalobkyně. S žalobkyní se seznámil ve svém předchozím zaměstnání, kde společně pracovali, svědek v pozici nadřízeného. S žalobkyní se začal důvěrně scházet v létě 2022, společnou domácnost s ní vede od konce září 2023, neboť k tomu, že bude se žalobkyní žít, se rozhodl až měsíc před narozením jejich společného syna , jméno FO, .- v účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela manželství v roce , Anonymizováno, , kdy jejich společnému synovi byly tři roky, ze společné domácnosti odešla 4.5.2022 a začala bydlet u svých rodičů. Žalobkyně uvedla, že v manželství se často hádali, manžel měl dva mimomanželské vztahy, v roce 2012 a 2014. Vztah s panem , jméno FO, navázala v roce 2022, byl to vztah nevztah, ze kterého se narodil syn , jméno FO, . Měsíc před jeho narozením se k ní přítel nastěhoval, a od té doby spolu žijí společně. Žalobkyně byla v roce 2022 vedena na úřadu práce a pobírala podporu v nezaměstnanosti. V červnu 2023 nastoupila do zaměstnání, kde pobírala mzdu 26 000 Kč čistého měsíčně. V červnu 2023 nastoupila na mateřskou a aktuálně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9 660 Kč. Od září 2023 žije společně se svým partnerem a synem , jméno FO, s tím, že výše příjmů jejího partnera jí není známa. Od prosince 2022 do října 2024 jí finančně vypomáhala matka. Měsíční výdaje tvoří výživné na syna , jméno FO, ve výši 4 500 Kč (výživné 2 500 Kč a dlužné výživné 2 000 Kč). Společný úvěr nesplácí od června 2022.- v účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že příčinou rozpadu manželství byl vztah žalobkyně s panem , jméno FO, . Žalovaný byl v roce 2022 veden na úřadu práce, následně začal podnikat jako OSVČ, jeho příjem v roce 2023 byl kolem 23 000 Kč, od dubna 2023 žije se svou novou partnerkou, která dosahuje měsíčních příjmů rovněž kolem 23 000 Kč. Měsíční výdaje jsou tvořeny náklady na splátku hypotéky ve výši 9 160 Kč, elektřinu 8 700 Kč, výdaje na stravu 5 000 Kč – 6 000 Kč, dále náklady na pronájem haly 9 000 Kč, pohonné hmoty 1 500 – 2 000 Kč, platby pojistného za automobily. Peníze připsané na účtech vedených na jeho jméno jsou příjmy z podnikání, dary od rodičů, půjčky od přátel.- z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně , právnická osoba, – holding, a.s. soud zjistil, že v období březen 2022 – červenec 2022 činil její průměrný čistý měsíční příjem 30 735 Kč.- z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami soud zjistil, že matce byla od 1.8.2022 po dobu pěti měsíců přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 14 677, tj. ve výši 45% průměrného měsíčního čistého výdělku, neboť své poslední zaměstnání ukončila dohodou bez vážného důvodu.- z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně , právnická osoba, soud zjistil, že v období 1.6.2023 – 31.8.2023 činil její čistý měsíční příjem 26 073 Kč.- z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, soud zjistil, že žalobkyni bylo v období 1.9.2023 – 1.12.2023 vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění – peněžitá pomoc v mateřství 20 580 Kč, 21 266 Kč, 20 580 Kč a 21 266 Kč, celkem 83 682 Kč.- z detailu transakcí na účtu žalobkyně za období 22.11.2022 do 22.11.2024 soud zjistil, že ve prospěch tohoto účtu byly zaúčtovány platby od , jméno FO, (matky žalobkyně), v celkové výši 188 435,49 Kč, kdy třináct těchto plateb bylo označeno „mám Tě ráda“, jedna platba „pro , Anonymizováno, “, ostatní nebyly označeny.- z výpisu veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má živnostenské oprávnění od 18.3.2022 na dobu neurčitou pro předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.- z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25.9.2024, č.j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaný podal daňové přiznání za rok 2022, z něhož vyplynulo, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti činil 220 000 Kč, při příjmech 550 000 Kč a výdajích uplatňovaných daňovým paušálem ve výši 60 %, daň byla vyměřena ve výši 33 000 Kč a po uplatnění slevy na poplatníka bylo předepsáno k placení 2 160 Kč.- z daňového přiznání žalovaného za rok 2023 soud zjistil, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti činil 232 452 Kč, při příjmech 581 130 Kč a výdajích uplatňovaných daňovým paušálem ve výši 60 %, a dílčí základ daně z nájmu činil 17 150 Kč, při příjmech 24 500 Kč a výdajích uplatněných 30 % paušálem. Základ daně tak činil 249 602 Kč, daň byla vyměřena ve výši 37 440 Kč a po uplatnění slevy na poplatníka bylo předepsáno k placení 6 600 Kč.- z výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemků st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, (rodinný dům), st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p. (garáž) a pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v kat.území , adresa, . Tržní cena nemovitosti byla společností , právnická osoba, . odhadnuta na částku 10 551 724 Kč (39 080 Kč/m2) (prokázáno reportem odhad tržní ceny nemovitosti , právnická osoba, .).- z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na bytové jednotce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Tržní cena nemovitosti byla společností , právnická osoba, . odhadnuta na částku 3 134 451 Kč (44 778 Kč/m2) (prokázáno: reportem odhad tržní ceny nemovitosti , právnická osoba, .).- z výpisu z účtu žalovaného vedeného u Air bank a.s., číslo účtu , č. účtu, , za období 1.5.2022 – 28.2.2023, soud zjistil, že počáteční zůstatek účtu činil 13 285,60 Kč, konečný zůstatek 8 560,27 Kč. Během uvedeného období bylo na účet připsáno celkem 515 593,53 Kč.- z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, , za období 1.7.2022 – 28.2.2023, soud zjistil, že žalovaný zasílal či vkládal na účet částku ve výši 10 000 – 20 000 Kč měsíčně a následně odesílal na účet žalobkyně platbu 9 064 Kč s poznámkou inkaso – úvěr; dále z účtu pravidelně odesílal platbu 9 000 Kč s poznámkou nájem.- ze zprávy mediátora soud zjistil, že účastníci se dne 28.5.2024 dostavili na první setkání s mediátorem, mediace však nebyla zahájena (prokázáno zprávou mediátora soudu ze dne 2.9.2024).- z předžalobní výzvy vyplynulo, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k plnění (prokázáno: předžalobní výzvou ze dne 6.10.2022, včetně dodejky).Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné s výjimkou účastnických výslechů účastníků, u nichž je zřejmé, že vzájemné vztahy účastníků jsou nadále zatížené rozpadem manželství, a proto bývalí manželé (jakkoli možná podvědomě a nezáměrně) líčí okolnosti bývalého soužití a důvody jeho rozpadu ze svého subjektivního pohledu, což je z lidského hlediska pochopitelné, avšak snižuje to jejich věrohodnost co do obsahu výpovědi. I tak však oba účastníci v hrubých rysech potvrdili časové okolnosti odchodu žalobkyně z rodinné domácnosti, jakož i skutečnost, že žalobkyně počala za trvání manželství dítě s jiným mužem, se kterým ještě před rozvodem a porodem dítěte začala vést společnou domácnost. Dalšími důkazy, zejména výslechy svědkyň , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnut.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: účastníci byli manželé, dne , datum, bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. Za trvání manželství žalobkyně navázala intimní známost s , jméno FO, , která trvá dosud, z poměru se narodil syn , jméno FO, . Žalobkyně se ze společné domácnosti manželů odstěhovala v květnu 2022, žalovaný pečuje o jejich společného syna , jméno FO, , který mu byl svěřen do péče. Žalobkyně hradí na výživu nezletilého syna , jméno FO, soudem stanovené výživné. Žalobkyně sdílí společnou domácnost s , jméno FO, nejpozději od září 2023, v říjnu se narodil společný syn , jméno FO, .

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Podle § 687 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Podle odstavce 2 manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žit spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.Podle § 697 odst. 1 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odstavce 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle § 6 odst. 2 o.z. nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

6. Soudní praxe již za právní úpravy účinné do 31.12.2023 vymezila typové situace, kdy přiznání výživného mezi manžely brání rozpor s dobrými mravy (§ 96 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).

7. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.5.2005, sp.zn. 10 Co 250/2004, lze pod pojmem porušení manželské věrnosti považovat navázání natolik úzkého vztahu s jinou osobou, který pro svůj intimní a citový rámec nevzbuzuje žádné pochyby o faktickém odcizení manželů, a to bez zřetele k tomu, jak ten, který manžel subjektivně takovýto vztah vnímá. Za porušení manželské věrnosti lze proto z hlediska zákona o rodině považovat i situaci, kdy manžel naváže intimní vztah s jinou osobou, přičemž druhý manžel se subjektivně takovým chováním svého manžela necítí dotčen, neboť jde o skutečnost, kterou nutno poměřovat z objektivního hlediska. Porušení manželské věrnosti jedním z manželů je třeba pokládat za chování, které je v rozporu s dobrými mravy, odůvodňující nepřiznání výživného manželovi, který se tohoto jednání dopustil.

8. Uvedený závěr soudní praxe doplnila tak, že důvodem pro nepřiznání výživného manželovi může být i porušení manželské věrnosti; skutečnost, že i druhý manžel ještě dříve porušil manželskou věrnost, odepření výživného nemůže ovlivnit (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. ledna 2004, sp. zn. 10 Co 150/2004).

9. Tyto judikaturní závěry lze bezezbytku přenést i do stávající úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť výživné nelze ani za současné úpravy přiznat, pokud by takový výklad a použití ustanovení o vzájemné vyživovací povinnosti manželů byl v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), nebo by se oprávněný manžel výživného domáhal na základě nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.), popřípadě by z jeho strany šlo o zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

10. Možnost (a za splnění zákonných předpokladů povinnost) soudu zamítnout žalobu nerozvedeného manžela o zaplacení výživného pro rozpor s dobrými mravy potvrzuje komentářová literatura. Podle ní nepochybně mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, nactiutrhání, pomluvy, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí atp.). Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy. Posouzení tohoto je výlučně v kompetenci soudu (ZUKLÍNOVÁ, Michaela § 697 [Výživné mezi manžely]. In: ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975, rodinné právo). Praha: Wolters Kluwer, 2014).

11. Stejně soudí autorky Westphalová a Kyselovská: „Vyživovací povinnost mezi manžely trvá po celou dobu trvání manželství. Jedinou situací nepřiznání výživného mezi manžely je případ, kdy by plnění vyživovací povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy, jak to vyplývá z ustanovení § 2 odst. 3, resp. by šlo o zjevné zneužití práva dle § 8.“ (WESTPHALOVÁ, Lenka, KYSELOVSKÁ, Tereza. § 697 [Výživné mezi manžely]. In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 92, marg. č. 2.)

12. Použitelnost dosavadní judikatury přímo potvrzuje další renomovaný komentář (SLOVÁČEK, Martin § 697 [Výživné mezi manžely]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 759, marg. č. 1).

13. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že společnou domácnost opustila , datum, a následně navázala intimní vztah se svým stávajícím partnerem, s nímž dosud žije a vychovává nezletilého syna. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že před i po podání žaloby žalobkyně měla intimní vztah s jiným mužem, se kterým počala dítě, které se narodilo v říjnu 2023 a s tímto partnerem dosud žije. Je rovněž prokázané, že žalobkyně se žalovanému za trvání manželství natolik odcizila, že již v květnu 2022 trvale odešla z rodinné domácnosti. Soud zde nehodnotí primární důvody rozchodu a odcizení účastníků, avšak objektivním faktem je, že žalobkyně již před podáním žaloby porušila manželskou věrnost, nežije se žalovaným a jejich společným synem, nýbrž se svým novým partnerem, s nímž vychovává společné dítě počaté a narozené za trvání manželství. Za takové situace je její požadavek na přiznání výživného ze strany žalovaného dle shora citované judikatury i komentářové literatury rozporný s dobrými mravy. Je třeba doplnit, že jde o stav dlouhodobý (trvalý), neboť žalobkyně navázala a udržovala intimní vztah s jiným mužem minimálně od léta 2022 a rovněž její současný partner ukončil své dosavadní rodinné soužití a založil novou společnou domácnost se žalobkyní. Za situace, kdy manželství procházelo zásadním rozvratem, oba účastníci hodlali své manželství ukončit, posléze se skutečně rozvedli a učinili souhlasné prohlášení o otcovství nezletilého , jméno FO, , nelze přiznat soudní ochranu tomu, aby žalobkyně z konglomerátů všech práv a povinností, které s sebou manželství nese, izolovaně oddělila jediné a domáhala se plnění vyživovací povinnosti ze strany žalovaného manžela, když fakticky odešla z rodinného soužití (včetně péče o společného syna) a oba manželé již v té době manželské povinnosti neplnili a plnit ani nechtěli. Žalobkyně navázala nový partnerský vztah, který je fakticky naplňován společným plnohodnotným soužitím a péčí o společné dítě, toto soužití nadále trvá a žalobkyně si tím dobrovolně zvolila nový způsob svého života14. Pokud byly ze strany žalobkyně v jejím procesním stanovisku, popřípadě účastnické výpovědi líčeny bližší okolnosti manželského soužití, které měly předcházet jejímu odstěhování a případně odůvodňovat navázání nového vztahu, k tomu je třeba uvést, že soud se s ohledem na předmět řízení otázkou příčin vedoucích k rozvratu manželství účastníků blíže nezabýval. Nicméně k námitce žalobkyně o mimomanželských vztazích manžela je třeba uvést, že ze shora citované judikatury i komentářové literatury plyne, že není podstatné, zda manželskou věrnost měl porušit i žalovaný a zda se tak mělo (dokonce) stát dříve než u žalobkyně. V projednávané věci se tak mělo stát dokonce před více než deseti lety, takže tyto okolnosti nemohly z objektivního hlediska hrál důležitější roli při zrušení společné domácnosti v květnu 2022. Na tom, že manželství již v této době bylo fakticky rozvráceno a manželství nenaplnilo své zákonné funkce (manželé rezignovali na své povinnosti podle § 697 o. z.: být si navzájem povinni úctou, žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti) to nic nemění. Pokud bylo ze strany žalobkyně namítáno, že k navázání plnohodnotného vztahu došlo až poté, kdy došlo k ukončení společné domácnosti, nemá ani tato skutečnost vliv na závěry shora uvedené.

15. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

17. V projednávané věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení výživného nerozvedené manželky s odůvodněním, že její majetková situace se po ukončení společné domácnosti podstatně zhoršila. V řízení procesně neúspěšná žalobkyně je momentálně na rodičovské dovolené s nezletilým synem. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek, který je jí vyplácen ve výši 9 660 Kč. Ve svých výdělečných možnostech je tak významně omezena, neboť celodenně pečuje o svého syna. Žalobkyně nedisponuje žádným majetkem významné hodnoty, nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žila nad poměry. Dále má vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , na jehož výživu přispívá částkou 2 500 Kč měsíčně, vedle toho hradí i jeho další výdaje v době, kdy je v její péči. Soud rovněž zohlednil, že žalovaný má toliko jednu vyživovací povinnost na rozdíl od žalobkyně, která vyživuje dvě nezletilé děti. Pokud by žalobkyně byla zavázána zaplatit procesně úspěšnému žalovanému nemalé náklady tohoto řízení, mohl by být tento výdaj fatálním výdajem ovlivňujícím poměry žalobkyně a jejích dvou nezletilých synů, jejichž zájmy je třeba rovněž uvážit. Soud přihlédl rovněž k postoji žalovaného v průběhu řízení, když v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný reagoval na předžalobní výzvu žalobkyně, přičemž nereagoval ani na výzvu soudu, aby se písemně vyjádřil k podané žalobě. Soud přihlédl rovněž k majetkové situaci žalovaného, zejména rozsahu jeho nemovitého a movitého majetku, jakož i skutečnosti, že žalovaný nebyl schopen relevantně osvětlit své příjmové a výdajové poměry a jejich výši. Přiznání náhrady nákladů řízení by tak žalobkyni a jejím dětem přivodilo větší újmu než žalovanému, který je majetkově lépe situován.

18. V neposlední řadě soud zohlednil, že usnesením ze dne 3.4.2022, č.j. , spisová značka, , nařídil mediaci účastníků a uložil účastníkům dostavit se na výzvu mediátorky , tituly před jménem, , jméno FO, k setkání. Jak vyplývá ze zprávy mediátorky založené ve spise, žalovaný se sice k mediátorce dostavil, odmítl však mediaci fakticky zahájit (jakkoli byla nařízena soudem), což je nutno brát též jako další (samostatný) důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř.

19. Soud má proto za to, že ve věci jsou dány podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému, neboť zavázat žalobkyni náhradou nákladů řízení by se s ohledem na okolnosti případu, majetkové poměry účastníků a faktický průběh mediace jevilo nepřiměřeně přísným.