14 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 113 054,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 108 096 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 108 096 Kč za dobu od 23. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 4 958,33 Kč, úroku 13,49 % ročně z částky 109 694,66 Kč za dobu od 13. 11. 2025 do 11. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 598,66 Kč za dobu od 23. 11. 2025 do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky 109 694,66 Kč za dobu od 12. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 761,5 Kč za dobu od 12. 8. 2025 do 12. 11. 2025, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 771 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 113 054,33 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 15. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Podpisem smlouvy žalovaná dále přistoupila k rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti splácet. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky po 1 904 Kč (pojištění, jistina a úrok) počínaje 12. 8. 2025 a dále uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 200 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základě informací vyžádaných od žalované (tj. příjmy a výdaje žalované), vyžádáním výpisu z bankovního účtu žalované a nahlédnutím do úvěrových registrů. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr dne 13. 11. 2025 zesplatnila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, na kterou žalovaná nereagovala. Žalobkyně se proto domáhá uhrazení částky 113 054,33 Kč skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 109 694,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 465 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 894,67 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 761,50 Kč od 12. 8. 2025 do 12. 11. 2025, smluvního úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 109 694,66 Kč od 13. 11. 2025 do 11. 12. 2025, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z z částky 109 694,66 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 109 694,66 Kč od 23. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl zejména níže označené listinné důkazy předložené žalobkyní k prokázání svých tvrzení [§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], z nichž učinil následující skutková zjištění:Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 26-28) soud nezjistil k osobě žalované žádné informace, s výjimkou obecných informací o poskytovaném spotřebitelském úvěru.Z výpisu z bankovního účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 4. 2025 do 15. 7. 2025 (č. l. 29-31) soud zjistil, že zůstatek účtu ke dni 15. 7. 2025 činil 11 002 Kč. V dubnu 2025 byla na účet žalované připsána částka v souhrnné výši 2 500 Kč, v květnu 2025 pak příchozí platby v celkové výši 14 500 Kč. Dále byla žalované na účet dne 10. 6. 2025 připsána mzda ve výši 29 951 Kč a dne 9. 7. 2025 ve výši 29 451 Kč. Výdaje žalované činily v dubnu 2025 částku 2 468 Kč, v květnu 2025 částku 14 526 Kč, v červnu 2025 částku 34 449 Kč.Z úvěrové zprávy ze dne 15. 7. 2025 (č. l. 32) má soud za prokázané, že žalovaná nebyla nalezena v Bankovním registru klientských informací, neměla žádné půjčky/úvěry či kreditní karty. Z potvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti (č. l. 33) se podává, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu. Celkové výdaje byly vyčísleny žalovanou na 18 900 Kč. Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu z jejího účtu ve výši 29 451 Kč. Žalovaná byla lustrována v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku s negativními výsledky. Disponibilní příjem žalované byl poskytovatelem úvěru vypočten na částku 10 551 Kč.Ze smlouvy o úvěru (č. l. 34), včetně potvrzení o zaslání potvrzovací SMS (č. l. 37) a úvěrových podmínek (č. l. 3839) má soud za prokázané, že ji žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 15. 7. 2025 na částku 110 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila rovněž k rámcové pojistné smlouvě, kterou žalobkyně uzavřela jako pojistník s pojistitelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu úvěru včetně úroků ve výši 13,49 % ročně z dlužné částky, dále uhradit poplatek 2 200 Kč a měsíčně hradit pojistné po 155 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1 904 Kč. Dle bodu 5. smlouvy je poskytovatel úvěru oprávněn naúčtovat dlužníkovi za opožděnou platbu splátky nebo jiné platby smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu.Z potvrzení o vyplacení úvěru (č. l. 40) soud zjistil, že dne 15. 7. 2025 byla žalované na účet převedena částka 110 000 Kč, pod variabilním symbolem platby 1020095777 se zprávou pro příjemce „Zonky: půjčka pro Anna katerina Vitackova“. Ze splátkového kalendáře (č. l. 41) vyplývá, že žalovaná uhradila dne 15. 8. 2025 částku 1 904 Kč, z čehož bylo 305,34 Kč započteno na jistinu, 1 138,33 Kč na úroky, 305,33 Kč na poplatky a 155 Kč na pojištění.Z výzvy k zaplacení půjčky (předžalobní výzva) ze dne 13. 11. 2025 (č. l. 42) má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z kopie podacího archu (č. l. 44) bylo zjištěno, že výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou dne 14. 11. 2025.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč, na který uhradila dne 15. 8. 2025 částku 1 904 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 22.11.2025 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřovala, když žalovanou tvrzené měsíční příjmy byly ověřeny doloženým výpisem z účtu a výdaje ve výši 18 900 Kč byly ověřeny prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem, přičemž po zohlednění verifikovaných příjmů za dobu dvou měsíců činil disponibilní čistý měsíční příjem částku 10 551 Kč, která byla shledána jako zcela dostačující ke splácení poskytovaného úvěru. Z provedeného listinného důkazu – výpisu z účtu – soud zjistil, že v dubnu 2025 byla na účet žalované připsána částka v souhrnné výši 2 500 Kč, v květnu 2025 pak příchozí platby v celkové výši 14 500 Kč, dále že dne 10. 6. 2025 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 29 951 Kč a dne 9. 7. 2025 mzda ve výši 29 451 Kč. Zároveň soud zjistil, že výdaje žalované činily v dubnu 2025 částku 2 468 Kč, v květnu 2025 částku 14 526 Kč a v červnu 2025 částku 34 449 Kč. Z uvedených výpisů z účtu, nutno dodat za velmi krátké časové období, bylo již v době posuzování úvěruschopnosti zřejmé, že dlužnice nedisponovala stabilním ani dostatečným příjmem, z něhož by byla schopna úvěr řádně splácet. V dubnu a květnu 2025 její příjmy sotva pokrývaly běžné výdaje a nevytvářely žádnou finanční rezervu, přičemž teprve v červnu a červenci 2025 byly na účet připsány jednotlivé mzdy, které samy o sobě nemohly prokazovat dlouhodobou a pravidelnou platební schopnost. Nic nenasvědčuje tomu, že by si věřitel za účelem ověření stability těchto příjmů vyžádal pracovní smlouvu či potvrzení od zaměstnavatele a ověřil tak skutečné a trvalé příjmové poměry dlužnice. Již z tehdejšího hospodaření dlužnice bylo přitom patrné, že splácení úvěru by bylo závislé na nejistých budoucích příjmech, což se následně potvrdilo i faktickým vývojem, když dlužnice uhradila pouze jednu splátku úvěru a poté již žádné další plnění neposkytla.Soud považuje za významné rovněž to, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr bydlela v nájmu, přičemž z výpisu z účtu nebylo možné zjistit, v jakém rozsahu byly jednotlivé platby určeny na úhradu nájemného a souvisejících služeb a v jakém rozsahu sloužily k úhradě ostatních běžných životních potřeb. Bez toho, aby věřitel tvrzené výdaje žalované blíže zjišťoval a ověřoval na základě relevantních podkladů, nemohl objektivně dospět k závěru, že měsíční výdaje ve výši 18 900 Kč jsou přiměřené normativním nákladům na bydlení a základním životním potřebám. Při absenci takového ověření nebylo možné učinit spolehlivý závěr o jejich reálné výši ani o tom, zda po jejich zohlednění žalovaná disponovala dostatečnými prostředky ke splácení poskytovaného úvěru. Tento postup poskytovatele úvěru, který zjevně rezignoval na ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je v rozporu s ustálenou judikaturou, jež klade na věřitele povinnost ověřit nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, nikoli pouze na základě jednostranného prohlášení spotřebitele. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, výslovně uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti odborné péče, vyjdeli při posuzování úvěruschopnosti pouze z tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by tato tvrzení ověřil objektivními podklady. Ze žalobního návrhu ani z předložených a soudem provedených důkazů nevyplynula žádná konkrétní skutková tvrzení o způsobu prověřování úvěruschopnosti žalované, konkrétně jejích příjmů a výdajů, která by byla právně významná pro rozhodnutí věci samé. Soud je proto nucen uzavřít, že při posuzování úvěruschopnosti žalované se žalobkyně spoléhala toliko na vlastní tvrzení žadatelky o úvěr, aniž by tato tvrzení podrobila objektivnímu ověření či alespoň základní kontrole. V důsledku toho žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

7. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy se soud následně zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 110 000 Kč, přičemž žalovaná po uzavření smlouvy uhradila toliko částku 1 904 Kč (pojištění, jistina, úrok); zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí 108 096 Kč. V této části proto soud podané žalobě vyhověl. Pokud jde o příslušenství, ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí o.s.ř. stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu neunese, pak lze vycházet za stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. V poměrech projednávané věci za stavu, kdy žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela pasivní, nereagovala na žalobu, ani se nedostavila k jednání, neunesla břemeno tvrzení o tom, že v jejich možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k plnění dne 14.11.2025, přičemž ve smyslu § 573 o.z. nastala domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.11.2025. Z tohoto důvodu tak má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to ze soudem přiznané dlužné jistiny ve výši 108 096 000 Kč, za dobu od 20.11.2025; jelikož se však žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení až za dobu od 23. 11. 2025 do zaplacení a soud nemůže rozhodnout nad rámec žalobního petitu, soud v tomto rozsahu jejímu návrhu vyhověl. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto s ohledem na výše uvedené výrokem I žalobě vyhověl a ve zbytku výrokem II žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a podle pravidel v tomto rozhodnutí stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství ke dni rozhodnutí. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 112 830,01 Kč (108 096 Kč + 4 734,01 Kč). Neúspěch měla naopak ohledně částky 14 139,89 Kč (4 958,33 Kč + 1 174,71 Kč + 70 Kč + 4 147,35 Kč + 3 761,5 Kč), ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 126 969,90 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 78 %, když žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 89 % a žalovaná 11 % (100 % * [(112 830,01 Kč – 14 139,89 Kč)/ 126 969,90 Kč]).Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky ve výši 78 % z částky 8 681,19 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 523 Kč, paušální náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 1 350 Kč za tři úkony, a to výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem dne 8. 4. 2026 dle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 450 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., per analogiam dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) a hotové výdaje spočívající v náhradě cestovného ve výši 2 808,19 Kč dle § 137 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026.Celkové náklady řízení žalobkyně činí 8 681,19 Kč, žalobkyni tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 78 % z této částky, tedy 6 771 Kč.

9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod k jejich prodloužení.