14 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 810 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,18 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení částky 810 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,18 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč jakožto dlužného televizního poplatku za měsíce leden – červen 2023, jehož poplatníkem je žalovaný jako držitel televizního přijímače od 1. 4. 1991, kdy byl zapsán do příslušné evidence.

2. Závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl mimo jiné i v období leden – červen 2023 vlastníkem televizního přijímače, když svou povinnost ze zákona nahlásit se jako poplatník televizního poplatku splnil žalovaný již dne 1. 4. 1991. Za období leden – červen 2023 žalovaný nezaplatil televizní poplatky, a to ani přes výzvy žalobce a právního zástupce žalobce.

3. Stručné právní posouzení věci: Žalovaný jakožto poplatník televizního poplatku dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „z. č. 348/2005 Sb.“), kterým je osoba vlastnící televizní přijímač, neuhradil v období leden – červen 2023 televizní poplatky ve výši stanovené v § 6 z. č. 348/2005 Sb. na 135 Kč měsíčně, čímž porušil svou povinnost dle ust. § 7 odst. 1 z. č. 348/2005 Sb., tj. platit provozovateli vysílání televizní poplatek. V posuzované věci činí celková výše dlužných televizních poplatků 810 Kč. V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vzniklo žalobci dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. právo domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení.

4. Na základě doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, který žalobce kapitalizoval ke dni 15. 11. 2023 (§ 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty – advokáty a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li právnická osoba - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, který představuje ve své podstatě druhou daň z majetku (za účelem vyloučení závislosti veřejnoprávních médií na státním rozpočtu), je i na právnická osoba třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90% z rozpočtu žalobce (viz rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 3344/2012 z výroční zprávy právnická osoba na rok 2012) vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobce činnost spojenou se správou a vymáháním financí, zabezpečoval sám. Je sice na žalobci jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistil vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá „právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.