14 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 2. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 3 240 Kč, částky 270 Kč, částky 2 025 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 12. 5. 2025 do 1. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 2. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 065 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 22.12.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 14 535 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy. Uvedla, že předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřela se žalovanou dálkovým způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , když dne 11.4.2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatkem za úvěr do 11.5.2025. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.7.2025, přičemž žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna a bezúspěšně vyzývána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou před podáním žaloby; žalobkyně se proto domáhá uhrazení jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 025 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 270 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 12.5.2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž učinil zejména následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , včetně všeobecných obchodních podmínek (č.l. 26), soud zjistil, že na poslední straně dokumentů je uvedeno, že žalovaná listiny podepsala dne 10.4.2025 ve 22:45:31 SMS kódem , Anonymizováno, . Věřitel se zavázal poskytnout žalované finanční služby spočívající v poskytování nevázaných úvěrů, konkrétně úvěru ve výši 9 000 Kč splatného dne 11.5.2025 se zápůjční úrokovou sazbou 36,5% p.a., úroky celkem 270 Kč, poplatkem za úvěr ve výši 3 240 Kč; splatná částka celkem 12 510 Kč. Článek 4 všeobecných obchodních podmínek stanovil, že klient, který chce získat úvěr, podá věřiteli žádost o úvěr „zvolením si podmínek úvěru na internetu v sekci „Příjemce úvěru“, oddělení „Žádost o úvěr“ a jejich potvrzením pomocí elektronického kódu zaslaného pomocí SMS; po kliknutí tlačítka „potvrdit“ klient potvrzuje souhlas s individuálními podmínkami smlouvy o úvěru a žádost o úvěr se považuje za podanou“ (bod 4.1.2). Poté, co klient podá žádost o úvěr a potvrdí souhlas s individuálními podmínkami smlouvy o úvěr a věřitel posoudí úvěruschopnost klienta, se věřitel zavazuje nejdéle do 1 hodiny v pracovní době věřitele oznámit klientovi své rozhodnutí o poskytnutí - neposkytnutí úvěru, a to SMS zprávou zaslanou na číslo mobilního telefonu klienta, anebo zprávou zaslanou na e-mail klient (bod 4.2.1). Po obdržení potvrzení od věřitele o poskytnutí úvěru bude úvěr převeden na účet klienta, a to bezhotovostním převodem (bod 4.2.2). Poskytnutím úvěru na základě žádosti klienta je mezi věřitelem a klientem uzavřena smlouva o úvěru (bod 4.2.3).Z dokumentu označeného jako „editace profilu klienta“ (č.l. 23) soud zjistil, že žalovaná v rámci dotazníku sdělila své osobní údaje. Uvedla, že hlavním zdrojem příjmu je rodičovský příspěvek, který je jí vyplácen ve výši 3 850 Kč, a dále alimenty ve výši 17 000 Kč. Žije ve vlastním domě/bytě, domácnost je šestičlenná, z toho dva jsou členové s příjmem v celkové výši 50 000 Kč, zbývající čtyři členové jsou vyživované osoby. Náklady na bydlení nebyly uvedeny, náklady na služby a energie byly vyčísleny částkou 3 700 Kč, měsíční splátky hypoték a úvěrů nebyly uvedeny.Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 21) soud zjistil, že žalovaná měla potvrdit seznámení se s podmínkami poskytování spotřebitelského úvěru ve výši 9 000 Kč zasláním sms kódu č. , hodnota, dne 10.4.2025.Z potvrzení o platbě (č.l. 31) soud zjistil, že dne 11.4.2025 byla na účtu právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) zaúčtována odchozí platba ve výši 9 000 Kč ve prospěch protiúčtu číslo , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , se zprávou pro příjemce „půjčka“.Z výpisů z účtu č. , č. účtu, (č. l. 29, 30, 32–86, 95, 100) soud zjistil, že účet je veden na jméno žalované a že v období let 2024 a 2025 jsou na něm evidovány četné odchozí i příchozí transakce ve prospěch provozovatelů hazardních her, zejména sazka.cz a chance.cz. Charakter, četnost i objem těchto plateb přitom svědčí o tom, že finanční prostředky z účtu žalované byly ve významné míře používány k účasti na hazardních (gamblingových) hrách.Skutečnost, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.7.2025 a seznamu postoupených pohledávek (č.l. 88). Postoupení bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 14.8.2025, včetně podacího lístku (č.l. 96, 97).

4. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně:Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace a dospěl k závěru, že v souladu s § 1879 občanského zákoníku přešla na žalobkyni postoupená pohledávka včetně jejího příslušenství. Žalobkyně tak vstoupila do postavení původního věřitele a je aktivně věcně legitimována k jejímu uplatnění v tomto řízení.Soud se dále zabýval tím, zda mezi účastníky řízení došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně dovozuje uplatněný nárok. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná podepsala smlouvu o úvěru pomocí elektronického kódu zaslaného právní předchůdkyni žalobkyně v SMS zprávě, a dále že k uzavření smlouvy došlo poskytnutím úvěru. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila smlouva o úvěru, včetně všeobecných obchodních podmínek, z nichž soud zjistil (čl. 4), že proces uzavření smlouvy měl probíhat vícestupňově, a to tak, že žadatel o úvěr nejprve podá žádost o úvěr prostřednictvím internetového rozhraní, její obsah potvrdí zadáním SMS kódu, následně věřitel rozhodne o poskytnutí úvěru a toto rozhodnutí klientovi oznámí, přičemž teprve poskytnutím peněžních prostředků dochází k uzavření smlouvy.V řízení bylo sice prokázáno, že žalovaná podala žádost o úvěr a že právní předchůdkyně žalobkyně jí následně vyplatila částku 9 000 Kč. Tato zjištění však sama o sobě nepostačují k závěru o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v režimu nastaveném všeobecnými obchodními podmínkami poskytovatele úvěru. Žalobkyně totiž neprokázala, že žalovaná svou žádost o úvěr a samotnou úvěrovou smlouvu, včetně všeobecných obchodních podmínek potvrdila způsobem předvídaným ve smluvní dokumentaci, tedy prostřednictvím zadání SMS kódu. Údaj o „podpisu SMS kódem“ obsažený v předložených listinách představuje toliko interní záznam, který však bez dalšího neosvědčuje, že k takovému jednání ze strany žalované skutečně došlo. V řízení nebyly předloženy žádné záznamy ani jiné důkazní prostředky, které by použití tohoto autentizačního prvku žalovanou spolehlivě dokládaly. Stejně tak žalobkyně nijak nedoložila, že žalované bylo oznámeno přijetí její žádosti o úvěr způsobem předpokládaným ve všeobecných obchodních podmínkách, tedy prostřednictvím SMS zprávy nebo emailu. Ani tato fáze kontraktačního procesu tak nebyla v řízení prokázána. Byť bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků, samo o sobě takové plnění nepostačuje k závěru o vzniku smlouvy podle mechanismu tvrzeného žalobkyní. Poskytnutí finančních prostředků může představovat plnění z určitého právního důvodu, avšak bez prokázání všech podmínek kontraktačního procesu nelze dovodit, že šlo o plnění na základě platně uzavřené smlouvy mezi účastníky. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Za této procesní situace soud nepřistoupil k postupu dle § 118a o. s. ř., neboť žalobkyně svou neúčastí sama zmařila možnost být poučena o potřebě doplnění tvrzení a důkazů.S ohledem na zjištěný skutkový stav soud věc právně posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) a bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 9 000 Kč, aniž by byl prokázán platný právní titul tohoto plnění v podobě uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaná je proto povinna toto plnění vydat. Soud proto žalobě v rozsahu jistiny 9 000 Kč vyhověl a žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení od okamžiku, kdy byla žalovaná vyzvána k vrácení plnění. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k plnění dne 27.8.2025, přičemž ve smyslu § 573 o.z. nastala domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 1.9.2025. Z tohoto důvodu tak má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to ze soudem přiznané dlužné jistiny za dobu od 2.9.2025 do zaplacení. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tj. co do smluvních úroků, poplatků a dalších nároků odvozených od tvrzené úvěrové smlouvy, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť existence smluvního vztahu mezi účastníky nebyla prokázána.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž vycházel z poměru úspěchu účastníků ve věci a zohlednil přitom závěry Ústavního soudu, vyjádřené mimo jiné v nálezu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, sice že „je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o.s.ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“. Při posuzování úspěchu a neúspěchu tak soud nevycházel pouze z výše samotných pohledávek, ale vzal v úvahu i jejich příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Tento přístup považuje za spravedlivý, neboť lépe vystihuje skutečný rozsah částek, které věřitel v řízení uplatňuje. V poměrech rozhodované věci tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 9 700,39 Kč a běžících zákonných úroků z prodlení (9 000 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 700,39 Kč). Neúspěch měla naopak ohledně částky 5 899,80 Kč (3 240 Kč + 270 Kč + 2 025 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 334,35 Kč a 30,45 Kč) a běžících úroků a zákonného úroků z prodlení, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 15 600,19 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 24 %, když žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 62 % a žalovaná 38 % (100 % * [(9 700,39 Kč – 5 899,80 Kč)/15 600,19 Kč]).Žalobkyni tak náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky ve výši 24 % z částky 8 604,50 Kč skládající se ze: zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 (tři) úkony právní služby po 1 700 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „advokátní tarif“) (převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1354,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud neshledal jako účelný úkon právního zástupce žalobkyně, a to písemné podání ze dne 24.4.2026 (č.l. 16), kterým žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 8 604,50 Kč, žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24 % z této částky, tedy 2 065 Kč, a to k rukám právního zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

6. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.