14 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 281 63 Černé Voděrady o 44 535 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 535 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků ze dvou úvěrových smluv uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . První dílčí nárok ve výši 13 026,57 Kč (dlužná jistina 10 556,76 Kč a dlužný poplatek 2 469,81 Kč) s příslušenstvím žalobkyně uplatňuje z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 19. 12. 2021, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 808 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 156 Kč se splatností poslední splátky do 24. 6. 2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas a do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil věřiteli celkem 61 781,43 Kč. Druhý dílčí nárok ve výši 31 508,43 Kč (dlužná jistina 22 874,21 Kč a dlužný poplatek 8 634,22 Kč) s příslušenstvím žalobkyně uplatňuje z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 20. 11. 2021, na jejímž základě byly žalovanému rovněž poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 36 234 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 177 Kč se splatností poslední splátky do 25. 11. 2023. Ani v tomto případě žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas a do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil věřiteli celkem 44 725,57 Kč. Obě pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn; před podáním žaloby byl žalovaný bezúspěšně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž učinil zejména následující skutková zjištění:Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tato byla sepsaná obchodním zástupcem, paní , jméno FO, , dne 20.11.2021 a téhož dne podepsána žalovaným. Z žádosti vyplynulo, že žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, uvedl, že je zaměstnán jako zedník na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 27 952 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, vyživovací povinnost nemá. Měsíční výdaje žadatele o úvěr činí 14 692 Kč, z toho výdaje na externí splátky částku 5 000 Kč, na interní splátky u poskytovatele úvěru částku 4 692 Kč a ostatní měsíční výdaje částku 5 000 Kč. Jako účel čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč byly označeny „neočekávané výdaje“.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce, paní , jméno FO, , a to s , právnická osoba, dne 20.11.2021. Čerpaní peněžních prostředků bylo sjednáno ve výši 40 000 Kč na splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí 216 Kč, s tím, že zákazníkovi měl být vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 784 Kč a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Společně s úvěrem byl sjednán rovněž úrok ve výši 34 734 Kč, dále poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Celková výše plateb, které měl žalovaný věřiteli zaplatit, činila 76 234 Kč. Sjednáno bylo měsíční splácení úvěru, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 177 Kč, s tím, že poslední splátka činí 3 163 Kč.Ze „sjetiny tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, “ soud zjistil, že ke smlouvě , Anonymizováno, věřitel eviduje platby dlužníka v souhrnné částce 43 850,57 Kč ke dni 6.5.2025.Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tato byla sepsaná obchodním zástupcem, paní , jméno FO, , dne 19.12.2021 a téhož dne podepsána žalovaným. Z žádosti vyplynulo, že žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, uvedl, že je zaměstnán jako zedník na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 52 542 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, vyživovací povinnost nemá. Měsíční výdaje žadatele o úvěr činí 15 938 Kč, z toho výdaje na externí splátky částku 5 000 Kč, na interní splátky u poskytovatele úvěru částku 5 938 Kč a ostatní měsíční výdaje částku 5 000 Kč. Jako účel čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč bylo označeno „refinancování“.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce, paní , jméno FO, , a to s , právnická osoba, dne 19.12.2021. Čerpaní peněžních prostředků bylo sjednáno ve výši 40 000 Kč na splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí 643 Kč, s tím, že zákazníkovi měl být vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 357 Kč a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Společně s úvěrem byl sjednán rovněž úrok ve výši 33 308 Kč, dále poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Celková výše plateb, které měl žalovaný věřiteli zaplatit, činila 74 808 Kč. Sjednáno bylo měsíční splácení úvěru, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 156 Kč, s tím, že poslední splátka činí 4 156 Kč.Ze „sjetiny tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, “ soud zjistil, že ke smlouvě , Anonymizováno, věřitel eviduje platby dlužníka v souhrnné částce 60 614,81 Kč ke dni 6.5.2025.Skutečnost, že původní věřitel své pohledávky za žalovaným postoupil na žalobkyni vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2.9.2025 a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to doporučeným dopisem ze dne 28.4.2025. Předžalobní upomínkou ze dne 29.7.2025, byl žalovaný na základě doporučeného dopisu upomínám k úhradě dluhu před podáním žaloby.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc září 2021 soud zjistil, že na tento účet byla připsána příchozí platba ve výši 10.200 Kč dne 17.9.2021 a dále platba od zahraniční společnosti ve výši 7.445,10 Kč dne 30. 9. 2021.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc říjen 2021 soud zjistil, že na tento účet byly připsány příchozí platby od zahraniční společnosti, a to ve výši 7.427,40 Kč dne 6. 10. 2021, 12.414,50 Kč dne 20. 10. 2021 a 12.502 Kč dne 27. 10. 2021. Dále byly na účet připsány dvě platby od , jméno FO, ve výši 3.000 Kč a 1.500 Kč. Soud dále zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 7.944,91 Kč a konečný zůstatek ke konci sledovaného období činil 12.385,22 Kč.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc listopad 2021 soud zjistil, že na tento účet byly připsány příchozí platby od zahraniční společnosti, a to ve výši 12.338,50 Kč dne 3. 11. 2021, 12.188 Kč dne 12. 11. 2021, 12.163,50 Kč dne 18. 11. 2021 a 12.305 Kč dne 25. 11. 2021. Dále byla dne 22. 11. 2021 na účet připsána částka 39.784 Kč od poskytovatele úvěru. Soud dále zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, celkový kreditní obrat dosáhl částky 89.299,08 Kč, debetní obrat částky 74.852,22 Kč a konečný zůstatek ke konci sledovaného období činil 14.446,86 Kč.Z nedatované a nepodepsané listiny označené jako nájemní smlouva soud zjistil, že jako nájemce v ní vystupuje , jméno FO, , přičemž předmětem nájmu je rekreační chata s tím, že právo jejího užívání má i žalovaný. Nájemné je ve smlouvě sjednáno ve výši 12.000 Kč měsíčně a záloha na služby ve výši 1.000 Kč ve prospěch společnosti ČEZ, přičemž nájemné je hrazeno na účet pronajímatele č. , č. účtu, . Další obsah předložené smlouvy je nečitelný, a nelze z něj proto učinit bližší skutková zjištění.Soud k důkazu provedl rovněž listiny vyhotovené v cizím jazyce (č.l. 22-23, 23, 42, 43-51) (§ 129 odst. 1 o.s.ř.) Vzhledem k tomu, že tyto listiny nebyly opatřeny překladem do českého jazyka, byl jejich obsah pro soud nesrozumitelný. K jednání se žalobkyně nedostavila, soud jí proto nemohl poskytnout poučení ohledně potřeby předložení překladu těchto listin. Za této situace soud k uvedeným listinám nepřihlédl a neučinil z nich skutková zjištění.

4. Ohledně skutkového stavu soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 19. 12. 2021 a dne 20. 11. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 22.11.2021 peněžní prostředky ve výši 39 784 Kč. Žalovaný ze smlouvy č. , hodnota, uhradil celkem 60 614,81 Kč a ze smlouvy č. , hodnota, celkem 43 850 Kč (vše ke dni 6.5. 2025). Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě nedoplatků ze smluv.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, když doložila postoupení pohledávek na svou osobu (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z.; předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření obou smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU opakovaně vyjádřil názor, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a dále že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

6. Soud se s ohledem na právní úpravu s povinností eurokonformního výkladu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednané úvěry a dospěl k závěru, že nikoliv.Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že poskytovatel úvěru „splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy … Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Poukázala, že přímo z žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zedník, jeho měsíční příjem činí 52 542 Kč, resp. 27 952 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu, ověřeného pracovní smlouvou a výplatních pásek za měsíce září, říjen 2021, a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně ke správnému závěru, že je v jeho schopnostech splácet zápůjčku, přičemž tuto schopnost vyhodnotila jako dostatečnou. Z provedeného dokazování tato tvrzení nevyplynula. Ze skutkových tvrzení i provedeného dokazování plyne, že poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených žalovaným v žádostech o úvěr, aniž by tyto údaje byly dostatečně doloženy či ověřeny. Žalobkyně v průběhu řízení sice předložila listinné důkazy, tyto listiny jsou však vyhotoveny v cizím jazyce bez překladu do českého jazyka, a soud z nich proto nemohl učinit relevantní skutková zjištění. Žalobkyně dále předložila výpisy z bankovních účtů žalovaného, tyto však pokrývají pouze omezené období tří měsíců, a navíc vždy jen ve vztahu k jednomu z účtů, nikoli ke všem účtům současně. Z takto předložených podkladů proto nelze učinit ucelený závěr o celkových příjmech a výdajích žalovaného ani o jeho skutečné finanční situaci. Soud má za to, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti by bylo nezbytné doložit výpisy ze všech účtů žalovaného za delší časové období. Nicméně ani z předložených výpisů nelze zjistit strukturu výdajů žalovaného, zejména v jaké výši vynakládal prostředky na bydlení, splácení jiných závazků či běžné životní potřeby. Pokud jde o listinu označenou jako nájemní smlouva, tato je nedatovaná, nepodepsaná a její podstatná část je nečitelná, takže z ní nelze učinit bližší skutková zjištění o existenci a obsahu nájemního vztahu ani o skutečné výši nákladů žalovaného na bydlení. Náklady na bydlení tak nebyly v řízení spolehlivě zjištěny. Současně z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl již v době uzavírání smluv zatížen dalšími závazky, a to nejen vůči právní předchůdkyni žalobkyně, kdy docházelo k opakovanému refinancování jeho dluhů, včetně částek bagatelní výše, ale i vůči dalším věřitelům. Přesto bylo přistoupeno k uzavření dalších úvěrových smluv, aniž by bylo prokázáno, že by se věřitel jakkoli zabýval celkovým úvěrovým zatížením žalovaného; takové posouzení žalobkyně v řízení ani netvrdila. Za této situace má soud za to, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídal požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Bez zjištění a ověření údajů o příjmech, výdajích a celkové zadluženosti žalovaného nelze učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pouhé vycházení z neověřených tvrzení žalovaného nelze považovat za dostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti. Bez zjišťování a ověření údajů o příjmech a zjišťování skutečných nákladů/výdajů, včetně jejich doložení, lze jen těžko učinit kvalifikovaný úsudek o celkových poměrech žalovaného a lze jen těžko kvalifikovaně posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Postup, kdy poskytovatel úvěru nezjišťoval a nijak blíže neověřoval příjmy, zejména však výdaje žalovaného, tak není dle soudu dostatečným ověřením úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru, že při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nebylo postupováno s odbornou péčí a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s povinností eurokonformního výkladu absolutně neplatné.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z.

8. V řízení V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2021 vyplynulo, že po započtení refinancované částky měl být žalovanému vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 784 Kč. Tato skutečnost byla potvrzena výpisem z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc listopad 2021, z něhož plyne, že dne 22. 11. 2021 byla na tento účet připsána částka 39 784 Kč od poskytovatele úvěru. Jiné čerpání peněžních prostředků ze smluv o úvěru však v řízení prokázáno nebylo. Zejména nebylo prokázáno, že by žalovanému byly poskytnuty další finanční prostředky v rozsahu odpovídajícím nároku uplatněnému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně rozsahu poskytnutého plnění. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů (přehledů splácení) současně vyplynulo, že ke dni 6. 5. 2025 žalovaný uhradil ve prospěch úvěrových účtů částku 43 850,57 Kč ze smlouvy č. , hodnota, a částku 60 614,81 Kč ze smlouvy č. , hodnota, . Za této situace soud uzavírá, že žalovaný uhradil na předmětné úvěry částky převyšující prokázané plnění poskytnuté ze strany věřitele. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zaplacení dalších částek představujících zůstatky jistin úvěrů, a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Je třeba dodat, že soud žalobkyni neposkytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k nařízenému jednání, ač byla řádně předvolána, nedostavila. Za situace, kdy účastník řízení u jednání není přítomen, nemůže soud splnit svou poučovací povinnost ve smyslu citovaného ustanovení, jelikož její realizace je vázána na procesní součinnost účastníka a jeho přítomnost při jednání. Následky neunesení břemene tvrzení a důkazního tak jdou k tíži žalobkyně.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu zůstal nečinný, žádné náklady mu proto objektivně nevznikly. Soud proto výrokem II žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.