14 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že na základě úvěrových smluv č. , číslo úvěrové smlouvy, a č. , číslo úvěrové smlouvy, předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (nárok 1) a 10 000 Kč (nárok 2). Smlouvou o postoupení pohledávek přešly pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , následně smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Uvedla, že úvěrové smlouvy považuje za neplatné, neboť úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena. V důsledku této neplatnosti získal žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch bez právního důvodu, který je povinen vydat. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě této částky vyzván, avšak ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru 446354 ze dne 19. 5. 2024 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, žalovaný uvedl poskytovateli úvěru bankovní účet č. , č. účtu, . Z oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že dne 14. 5. 2024 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . odeslána na účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného, částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem platby 8912120899. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru 505690 ze dne 17.7.2024 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, žalovaný uvedl žalobkyni bankovní účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 13. 5. 2024 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . odeslána na účet č. , č. účtu, , částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem platby , var. symbol, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024, soud zjistil, že pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2025 včetně podacího lístku vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokazovány.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když dne 14. 5. 2024 zaslala na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč a dne 13. 5. 2024 částku 10 000 Kč. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Přestože byl žalovaný před podáním žaloby upomínán, dluh neuhradil.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona).

6. Žalobkyně v podané žalobě neuvedla žádná konkrétní tvrzení týkající se způsobu, jakým byla před uzavřením jednotlivých smluv posuzována úvěruschopnost žalovaného; výslovně však uvedla, že uplatňuje toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny úvěrů. Za této situace soud nevyzýval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ani důkazních návrhů ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a uzavřel, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou sice absolutně neplatné ve smyslu § 588 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak uplatněný nárok je důvodný. V důsledku absolutní neplatnosti těchto smluv totiž vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona, jenž představuje speciální úpravu vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.

7. Žalobkyně uvedla, že po žalovaném požaduje zaplacení jednak nedoplatku jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, a dále nedoplatku jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný netvrdil, že žalovanou částku žalobkyni či poskytovateli úvěru uhradil, neboť po celou dobu zůstal v řízení zcela nečinný. Soud, vycházeje z výše uvedených závěrů, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč představující souhrn dlužných zůstatků jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuplatňovala příslušenství pohledávky (úroky), soud o něm nerozhodoval. Pokud jde o lhůtu k plnění, ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Neunese-li toto břemeno, lze vycházet z toho, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. V poměrech projednávané věci za stavu, kdy žalovaný byl v řízení po celou dobu zcela pasivní, nereagoval na žalobu, ani se nedostavil k jednání, neunesl břemeno tvrzení o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Soud proto stanovil lhůtu k plnění v rozsahu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.

8. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, když doložila postoupení pohledávek na svou osobu. Žalovaný byl o postoupení informován nejpozději doručením žaloby (§ 1879 o.z.; srov též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Cdo 657/2005).

9. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná, soud proto žalobkyni přiznal plnou náhradu jejích účelně vynaložených nákladů ve výši 2 615 Kč, které tvoří: zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podáním návrhu ve věci samé včetně po 400 Kč [převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, písemný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř., jelikož advokát žalobkyně je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátcem této daně. Při aplikaci § 14b odst. 1 advokátního tarifu soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem, resp. jeho zástupcem, ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Platebním místem je podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně; lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.