14 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 584 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18.3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 23 584 Kč s příslušenstvím, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 584 Kč. Uvedla, že původní věřitelka, právnická osoba, IČO: IČO, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr v celkové výši 16 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v období mezi 19.7.2023 a 3.4.2024, kdy jej právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná v rozporu se smlouvou řádně a včas nesplácela, přičemž do prodlení s úhradou celého dluhu se dostala dne 4.4.2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.6.2025 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, současně sdělila, že smluvní dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti nemá k dispozici, a alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 19.7.2023 se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru do výše 16 000 Kč, splatného jednorázově do 18.8.2023, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Nedílnou součástí smlouvy se staly dodatky ke smlouvě o úvěru č. hodnota, jimiž byla opakovaně prodloužena splatnost dluhu za poplatek 2 656 Kč či 2 208 Kč, naposledy dodatkem č. hodnota ze dne 4.3.2024 do 3.4.2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického kódu dne 19.7.2023. Písemné dodatky č. hodnota až 11 nebyly uzavřeny prostřednictvím elektronického kódu ani nebyly signovány žádnou ze smluvních stran. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 19.7.2023 byla z účtu č. hodnota pod variabilním symbolem var. symbol poukázána ve prospěch účtu č. č. účtu částka 16 000 Kč. Z potvrzení banky dále vyplynulo, že žalovaná je majitelkou účtu č. č. účtu, a dále, že dne 19.7.2023 byla na tento účet připsána částka 16 000 Kč pod variabilním symbolem platby Anonymizováno. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota vystaveného společností právnická osoba soud mimo jiné zjistil, že ve prospěch účtu pro splácení úvěru č. hodnota byla z účtu žalované uhrazena dne 17.8.2023 částka 2 656 Kč, dne 4.9.2023 částka 2 656 Kč, dne 3.10.2023 částka 3 680 Kč, dne 2.11.2023 částka 2 656 Kč, dne 20.11.2023 částka 2 208 Kč, dne 4.12.2023 částka 2 656 Kč , dne 27.12.2023 částka 2 208 Kč, dne 9.1.2024 částka 2 656 Kč, dne 23.1.2024 částka 2 208 Kč, dne 6.2.2024 částka 2 208 Kč a dne 4.3.2024 částka 3 680 Kč, tedy celkem 29 472 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.6.2025, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení splatných pohledávek za žalovanou. Dne 21.7.2025 byla žalované odeslána poštovní zásilka od právního zástupce žalobkyně.

5. S ohledem na předloženou smlouvu o postoupení pohledávek soud nejprve posuzoval, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. V tomto směru dospěl k závěru, že žalobkyně svou aktivní legitimaci prokázala, neboť z uvedené smlouvy vyplývá, že na ni právní předchůdkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Pro závěr o aktivní legitimaci žalobkyně totiž postačuje, že žalobkyně prokázala samotné postoupení tvrzené pohledávky původní věřitelkou. Skutečnost, zda bylo postoupení pohledávky žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., není pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně rozhodující; význam může mít toliko ve vztahu k účinkům postoupení vůči dlužnici, nikoli však k samotnému závěru, zda žalobkyně nabyla pohledávku, kterou v tomto řízení uplatňuje.

6. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně elektronicky, dálkovým způsobem, smlouvu o spotřebitelském úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v částce 16 000 Kč, když tuto částku zaslala v jedné bezhotovostní platbě na účet žalované, a to dne 19.7.2023 ve výši 16 000 Kč. Žalovaná uhradila věřiteli dne 17.8.2023 částku 2 656 Kč, dne 4.9.2023 částku 2 656 Kč, dne 3.10.2023 částku 3 680 Kč, dne 2.11.2023 částku 2 656 Kč, dne 20.11.2023 částku 2 208 Kč, dne 4.12.2023 částku 2 656 Kč, dne 27.12.2023 částku 2 208 Kč, dne 9.1.2024 částku 2 656 Kč, dne 23.1.2024 částku 2 208 Kč, dne 6.2.2024 částku 2 208 Kč a dne 4.3.2024 částku 3 680 Kč, celkem 29 472 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Skutečnost, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky nebyla v řízení prokázána, stejně jako upomínání žalované před podáním žaloby.

7. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr. V projednávané věci žalobkyně k této otázce toliko obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, a to na základě informací uvedených žalovanou jako žadatelkou o úvěr a dále prostřednictvím nahlížení do interních a externích registrů, zejména registrů exekučních, úvěrových a jiných. Tato tvrzení žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala, a nelze je proto považovat za dostačující. Žalobkyně ani neoznačila žádné důkazy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké konkrétní údaje právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala, z jakých zdrojů vycházela, jakým způsobem tyto údaje vyhodnotila a k jakému závěru ohledně schopnosti žalované úvěr splácet dospěla. Výslovně uvedla, že příslušnou dokumentací ohledně provedených lustrací v databázích ani ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalované již nedisponuje. Soud současně nemohl přehlédnout vlastní zjištění plynoucí z obsahu spisu, a sice že žalovaná byla již v době uzavírání smlouvy či následně zatížena dalšími úvěrovými závazky vůči různým poskytovatelům úvěrů, mimo jiné společnostem Anonymizováno, Anonymizováno, právnická osoba, Anonymizováno, právnická osoba a dalším, jak vyplývá z výpisu vylustrovaných věcí. Taková zjištění svědčí přinejmenším o zvýšené finanční zátěži žalované, která měla být při řádném posouzení její úvěruschopnosti zohledněna, zejména při porovnání jejích příjmů, výdajů, dalších závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za této procesní situace, při absenci konkrétních skutkových tvrzení a důkazů o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by bylo v řízení prokázáno, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto s ohledem na zákonnou úpravu a ustálenou soudní judikaturu, hodnotil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro úplnost je třeba doplnit, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí proto nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a důkazních návrhů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované, ačkoli potřebu takového poučení v předvolání avizoval.

9. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč, přičemž tato její tvrzení byla v řízení prokázána provedeným dokazováním. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě předloženého žalobkyní však soud zjistil, že na daný úvěr žalovaná uhradila částku v celkové výši 29 472 Kč, tedy více, než kolik činila jistina poskytnutého úvěru. Soud proto nárok žalobkyně na vrácení zůstatku jistiny úvěru, včetně příslušenství pro nedůvodnost zamítl.

10. Jelikož zákon v případě neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiznává poskytovateli právo pouze na vrácení jistiny, a ta byla žalovanou již uhrazena v částce převyšující poskytnutou jistinu úvěru, soud nemohl žalobkyni přiznat ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, který žalobkyně odvozovala výlučně od ujednání obsaženého v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal absolutně neplatnou.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnější byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly a jejich náhradu ani nepožadovala, když po celou dobu řízení byla zcela pasivní. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.