14 C 82/2019

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 114 504 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 90 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 22. 3. 2019 do zaplacení, a to proti vrácení vozidla tovární značky Volvo, typ C30, [registrační značka].

II. Žalovaná je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 2 099 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení dalších 22 405 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 989 Kč za dobu od 22. 3. 2019 do zaplacení a z částky 8 416 Kč za dobu do 27. 4. 2019 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 37 071 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Návrh žalované na separaci nákladů řízení se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů státu ve výši 3 390 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14. 6. 2019 domáhá zaplacení částky celkem 114 504 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 103 989 Kč za dobu od 22. 3. 2019 do zaplacení a z částky 10 515 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení.

2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že se žalovanou uzavřel dne 2. 2. 2019 kupní smlouvu (žalobce coby kupující, žalovaná coby prodávající) ohledně automobilu tovární značky Volvo, typ C30, [registrační značka] (dále jen„ automobil“, nebo„ vozidlo“), na jejímž základě žalobce uhradil žalované kupní cenu 90 000 Kč. Dne 7. 2. 2019 byla provedena technická prohlídka vozidla a změřeny jeho emise; téhož dne byl žalobce zapsán do registru silničních vozidel jako vlastník („ došlo k přepisu automobilu na žalobce“). Žalobce poté objednal servisní prohlídku automobilu ve specializovaném servisu [anonymizována dvě slova], který zjistil, že automobil postrádá filtr pevných částic a motor v automobilu není původní, a předložil žalobci cenovou nabídku na opravu systému pevných částic na částku 136 944,04 Kč, přičemž dne 1. 3. 2019 dále žalobci sdělil, že v důsledku přehrání software se automobil nachází v nouzovém režimu a není způsobilý k jízdě. O těchto skutečnostech žalobce žalovanou uvědomil dne 3. 3. 2019 a dne 16. 3. 2019 žalované zaslal odstoupení od kupní smlouvy, v němž požadoval vrácení kupní ceny a zaplacení souvisejících nákladů proti vrácení automobilu, což žalovaná přípisem („ odporem“) ze dne 28. 3. 2019 odmítla.

3. Žalobce vedle vrácení kupní ceny ve výši 90 000 Kč požaduje též úhradu nákladů vynaložených na zakoupení dálniční známky k vozidlu (1 500 Kč) a opravu automobilu v servisu (12 489 Kč), přičemž z těchto částek (v celkové výši 103 989 Kč) požaduje úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 22. 3. 2019 do zaplacení v návaznosti na doručení odstoupení od smlouvy žalované, v němž žádal úhradu těchto částek do 21. 3. 2019. Dále žalobce požaduje úhradu nákladů vynaložených na technickou prohlídku vozidla (1 150 Kč) a emisní zkoušku (800 Kč), jakož i uhrazené pojištění vozidla (8 565 Kč), přičemž z těchto částek (v celkové výši 10 515 Kč) požaduje úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalované, v níž žádal úhradu těchto částek do 26. 4. 2019. Ve svém závěrečném návrhu (č. l. 140) pak žalobce doplnil, že uvedené částky s příslušenstvím požaduje uhradit oproti své povinnosti vrátit žalované vozidlo.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdila, že žalobce v kupní smlouvě potvrdil, že je stav vozidla přiměřený jeho stáří a počtu najetých kilometrů a že byl s vadami vozidla seznámen, přičemž kvůli vadám vozidla byla poskytnuta sleva z kupní ceny. Žalovaná nemohla nijak ovlivnit průběh a výsledek technické kontroly vozidla včetně měření emisí, přičemž při této kontrole muselo být vozidlo v pořádku, muselo mít„ odpovídající“ motor a filtr pevných částic, poněvadž do návštěvy specializovaného servisu žalobce vozidlo užíval a ujel s ním 3 000 km. Podle žalované tak vozidlo učinil nepojízdné žalobce svými„ zbytečnými zásahy“, neboť vozidlo bylo„ prodáno a předáno“ v provozuschopném stavu. Ve svém závěrečném návrhu dále žalovaná poukázala na skutečnost, že v „ petitu žaloby chybí“ povinnost žalobce vydat vozidlo proti vrácení kupní ceny, takže je žaloba„ neprojednatelná“, a sama požadovala, aby v případě, že bude povinna zaplatit žalobci požadovanou částku, se tak stalo„ oproti vrácení provozuschopného vozidla“.

5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů.

6. Žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 2. 2. 2019 kupní smlouvu ohledně automobilu (vedle dalších identifikačních znaků označeného též VINem karoserie [anonymizována dvě slova] a stavem tachometru 148 000 km), kupní cena činila 90 000 Kč, podle článku IV.6. smlouvy byl stav vozidla přiměřený jeho staří a počtu najetých kilometrů, přičemž kupující prohlašuje, že byl„ s těmito vadami seznámen“ a předmět koupě kupuje „ i za těchto podmínek“ (prokázáno kupní smlouvou ze dne 2. 2. 2019).

7. Podle technického průkazu (osvědčení o registraci vozidla) se žalovaná stala vlastnicí vozidla dne 3. 4. 2017 (předchozí vlastnice v České republice [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) s tím, že vozidlo bylo poprvé registrováno dne 15. 3. 2007 a v České republice poprvé dne 24. 4. 2012, identifikační číslo vozidla (VIN) je shodné s údajem v kupní smlouvě, typ motoru [anonymizováno], palivo motorová nafta, korigovaný součinitel absorpce (údaj o emisích V.6) činí 0,51 (prokázáno technickým průkazem UE [číslo]). Stejné údaje o vozidle jsou uvedeny v technickém průkaze vystaveném na žalobce jako na vlastníka (prokázáno technickým průkazem UI [číslo]).

8. Tovární typ vozidla Volvo C30 (2.0 D) vyrobeného v roce 2007 mohl, ale nemusel mít filtr pevných částic („ DPF“), jako standard byl filtr dodáván od roku 2009, záleží na konkrétním automobilu podle jeho identifikačního čísla (VIN) (prokázáno e-mailovou korespondencí ze dne 26. 11. 2019 s [jméno] [příjmení], pracovníkem [název společnosti] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], č. l. 67). Podle výpisu z historie vozidla byl automobil z výroby vybaven filtrem pevných částic (str. 8 výpisu: soupis výbavy vozidla, položka PARTICLE FILTER FOR DIESE – With Diesel Particle Filter) (prokázáno výpisem systému AUTOTRACER pro VIN: [anonymizováno] [anonimizováno]). Danému identifikačnímu číslu vozidla odpovídá číslo motoru [číslo] a koncové sériové číslo motoru [číslo] (prokázáno údajem o vozidle).

9. Žalobce uzavřel u [právnická osoba]„ povinné ručení“ (pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla) s počátkem pojištění ke dni 4. 2. 2019 s připojištěním úrazu, skel, odcizení a vandalismu s roční splátkou pojistného 8 565 Kč splatnou dne 19. 2. 2019 (prokázáno návrhem smlouvy [číslo] ze dne 4. 2. 2019). Tuto částku žalobce uhradil dne 4. 2. 2019 ze svého účtu (prokázáno výpisem transakcí z osobního účtu).

10. Podle opisu protokolu o technické prohlídce ze dne 7. 2. 2019 má vozidlo tři lehké závady, žádnou vážnou nebo nebezpečnou a je způsobilé k provozu (prokázáno uvedeným protokolem č. CZ [číslo]). Žalobce uhradil dne 7. 2. 2019 společnosti„ [název společnosti] – [právnická osoba] – [anonymizováno]“ ([právnická osoba]) částku 800 Kč za měření emisí a částku 1 150 Kč za technickou prohlídku vozidla (prokázáno účtenkami ze dne 7. 2. 2019).

11. Podle zprávy [právnická osoba] s.r.o. byl automobil přijat dne 26. 2. 2019 na servisní prohlídku (se stavem tachometru 151 428 km). Během prohlídky byla zjištěna závada na řídicí jednotce ECM a po aktualizaci a nahrání softwaru řídicí jednotky vozidlo hlásilo nové chyby. Servis zjistil, že se softwarem řídicí jednotky bylo manipulováno za účelem skrytí těchto chyb spočívajících v odstranění„ komponentu managmentu filtru pevných částic“ a nahrazení částí výfukového a sacího potrubí součástkami ze staršího podobného modelu vozidla, které z výroby filtr pevných částic neobsahovalo. Dále podle výrobního čísla na krytu motoru pochází motor z jiného vozidla. Nainstalovaný motor neobsahuje (mimo jiné) filtr pevných částic, snímač tlaku výfukových plynů, teplotní čidla a klapku sání, bylo manipulováno s motorovou kabeláží a řídicí jednotkou motoru. Vzhledem k uvedeným vadám motor běží v nouzovém režimu (prokázáno zprávou ze dne 12. 3. 2019). Skutečnost, že je vozidlo nepojízdné, se žalobce dozvěděl již dne 1. 3. 2019 (tvrzení žalobce u jednání dne 10. 6. 2020).

12. Společnost [anonymizováno] s.r.o. učinila dne 28. 2. 2019 žalobci nabídku na provedení prací v ceně 136 944,04 Kč (mimo jiné dodání filtru pevných částic v ceně 17 200 Kč bez daně z přidané hodnoty a dodání řídicí jednotky motoru v ceně 23 100 Kč bez daně z přidané hodnoty) (prokázáno nabídkou č. 2019 ze dne 28. 2. 2019).

13. Společnost [anonymizováno] s.r.o. vystavila dne 12. 3. 2019 žalobci fakturu na částku 12 489 Kč se splatností 22. 3. 2019 za práce uskutečněné dne 12. 3. 2019 a spočívající mimo jiné ve výměně olejového filtru, motorového a převodového oleje (prokázáno fakturou č. 2019 ze dne 12. 3. 2019). Tuto částku žalobce uhradil dne 21. 3. 2019 ze svého účtu (prokázáno výpisem transakcí z osobního účtu).

14. Listinou datovanou dne 15. 3. 2019 a nazvanou„ odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2019 o prodeji osobního automobilu zn. Volvo“ žalobce (prostřednictvím svého advokáta) vytknul žalované vady vozidla spočívající v tom, že automobil postrádá systém filtru pevných částic, s tím, že software automobilu byl v minulosti„ záměrně modifikován tak, aby neindikoval závady způsobené vyjmutím či nahrazením jednotlivých komponentů, jež mají být v souladu s technickou specifikací“ součástí tohoto systému. Žalobce dále žalovanou informoval, že vozidlo je„ v důsledku přehrání software“ v nouzovém stavu a nezpůsobilé k jízdě, odstoupil od kupní smlouvy pro vytčené vady, žádal zaplacení částky 90 000 Kč a 13 989 Kč do 21. 3. 2019, kdy bude žalované na adresu servisu [anonymizováno] s.r.o. automobil předán (prokázáno uvedenou listinou). Listina byla žalované odeslána dne 18. 3. 2019 (prokázáno poštovním podacím archem).

15. Žalovaná listinou datovanou dne 28. 3. 2019 a nazvanou„ odpor od odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2019 o prodeji osobního vozu zn. Volvo“ žalobci sdělila, že mu poskytla slevu 9 000 Kč na nutné opravy, vozidlo vlastnila po dobu dvou let, dne 15. 3. 2017 absolvovala technickou kontrolu a měření emisí bez zjevných závad. Žalobce rovněž absolvoval technickou prohlídku a měření emisí dne 7. 2. 2019, žádné zásahy do řídicí jednotky nebo chybějící komponenty zjištěny nebyly, žalobce s vozidlem za 24 dní ujel 2 428 Kč. Z uvedených důvodů žalovaná„ nemůže odstoupit“ od kupní smlouvy (prokázáno uvedenou listinou).

16. Předžalobní výzvou ze dne 18. 4. 2019 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 114 504 Kč do 26. 4. 2019 s tím, že automobil bude žalované předán téhož dne na adrese servisu [anonymizováno] s.r.o. (prokázáno uvedenou výzvou). Výzva byla žalované odeslána téhož dne 18. 4. 2019 (prokázáno poštovním podacím archem).

17. Všechny uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné. Skutečnosti z nich zjištěné jsou podkladem pro odborné závěry učiněné znalcem a shrnuté níže. V řízení totiž vyvstala potřeba zjistit, zda se žalobcem vytknuté vady (vedoucí k tomu, že vozidlo je nepojízdné) vyskytovaly (jako vady skryté) na vozidle již v době uzavření kupní smlouvy a předání vozidla, nebo (jak tvrdí na svou obranu žalovaná) bylo vozidlo v tomto ohledu v době předání žalobci„ v pořádku“, neboť by jinak nemohlo„ projít“ technickou kontrolou a měřením emisí a žalobce by s vozidlem nemohl bez problémů ujet za necelý měsíc více než 3 000 km. Jinými slovy žalovaná na svou obranu po celou dobu řízení tvrdí, že závady na vozidle a jeho nezpůsobilost k provozu jsou důsledkem pozdějších zásahů do vozidla zapříčiněných žalobcem.

18. V řízení tak byl usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. l. 101, ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení] k podání písemného znaleckého posudku, v němž měl odborně posoudit, zda vozidlo obsahuje funkční systém filtru pevných částic, popřípadě zda v minulosti došlo k zásahům do softwaru vozidla tak, aby závada systému filtru pevných částic nebyla hlášena, a s tím související otázku, zda motor vozidla odpovídá identifikačnímu číslu vozidla (VIN). V případě, že vozidlo má vytýkané nedostatky (chybějící systém filtru pevných částic, úpravy softwaru, neoriginální motor), bylo úkolem znalce zodpovědět, zda se tyto nedostatky vyskytovaly na vozidle již v době uzavření kupní smlouvy (2. 2. 2019) a zda je bylo možno odhalit při technické kontrole a měření emisí dne 7. 2. 2019, popřípadě při provozu vozidla v únoru 2019.

19. Ze znaleckého posudku podaného znalcem [titul] [příjmení] vyplývá, že vozidlo obsahuje„ správný“ typ motoru [anonymizováno], nicméně motor není původní, když podle identifikačního čísla vozidla (VIN) má být ve vozidle motor s výrobním [číslo] číslem náhradního dílu motoru [číslo] a místo toho je ve vozidle umístěn motor s výrobním [číslo] číslem náhradního dílu motoru [číslo]. Tento nový motor nemá nainstalovaný filtr pevných částic, snímače tlaku a teplotní čidla, která slouží pro řízení činnosti filtru pevných částic. Z tohoto důvodu musel být změněn software vozidla úpravou dat a vytvořením tzv. emulace (napodobení činnosti jednoho zařízení pomocí zařízení jiného), kdy se musely snímače překalibrovat tak, aby řídicí jednotka nehlásila chybu čidel a byly zakázány chybové hlášky související s chybějícím filtrem pevných částic. Ostatní oblasti řízení chodu motoru upraveny nebyly, a proto motor pracoval„ ve všech zátěžových režimech“ bez problémů a vozidlo bylo možno provozovat. Při měření emisí na stanici technické kontroly tato úprava nebyla odhalena vzhledem ke způsobu, jakým proběhlo měření. Dále znalec jednoznačně vyloučil možnost, aby zajištění jiného motoru, jeho montáž do vozidla, úprava softwaru a celkové opětovné zprovoznění vozidla bylo učiněno v době od prodeje vozidla do 1. 3. 2019, neboť„ zručnému mechanikovi“ budou uvedené práce trvat„ minimálně dva měsíce“ a výměnu motoru včetně zajištění materiálu není možné za uvedenou dobu zajistit (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 22. 1. 2021, [číslo]).

20. Uvedené závěry znalec potvrdil ve svém výslechu u jednání dne 12. 5. 2021. Zároveň ale podle provedené protokolace uvedl, že pokud je v technickém průkazu vozidla uveden korigovaný součinitel absorpce 0,51 (vyšší než 0,5), pak vozidlo není vybaveno filtrem pevných částic, přičemž ale emise byly měřeny„ jako kdyby vozidlo mělo filtr pevných částic“. Znalec rovněž podle protokolace uvedl, že v servisu by měli podle identifikačního čísla (VIN) poznat, že v automobilu není původní motor.

21. Soud po průběžném zhodnocení dokazování nařídil opětovný výslech znalce k objasnění následujících nejasností a rozporů mezi písemným znaleckým posudkem a výpovědí znalce u jednání tak, jak byla protokolována: -) zda lze zjistit, že byl původní motor vybaven filtrem pevných částic, pokud ano, jak lze objasnit rozpor této skutečnosti s údaji ve velkém technickém průkazu (v němž je uveden korigovaný součinitel absorpce 0,51), -) zda je obvyklé (běžné), že stanice technické kontroly neprovádí kontrolu motoru podle konkrétního výrobního čísla, ale (jen) podle typu motoru, když tato znalost je potřebná pro správné změření emisí.

22. Znalec ve svém doplňujícím výslechu u jednání dne 15. 7. 2021 uvedené nejasnosti a rozpory odstranil, když jednoznačně potvrdil, že vozidlo bylo z výroby vybaveno filtrem pevných částic, neboť rozpor mezi výpisem z historie vozidla (systém AUTOTRACER) a údaji v technickém průkazu je jen zdánlivý. Vysvětlil, že se údaj o výši korigovaného součinitelu absorpce v závislosti na (ne) přítomnosti systému filtru pevných částice ve vozidle v čase měnil tak, jak se zpřísňovaly emisní euronormy, když původně měla vozidla bez filtru pevných částic zapsanou hodnotu součinitelu vyšší než 1, od roku 2009 a platnosti normy euro5, kdy už byl filtr pevných částic pro nová vozidla povinný, činil součinitel 0, 53-0, v současnosti je ještě nižší. V době výroby (2007) vozidlo muselo mít zabudovaný systém filtru pevných částic, jinak by údaj v technickém průkazu byl vyšší než 1. Znalec dále vysvětlil, že měření emisí neproběhlo korektně, neboť bylo prováděno velmi krátký čas (zlomky sekundy), nikoliv čas dostačující pro ustálení otáček motoru (několik sekund). Podle výsledku měření mělo vozidlo ve všech případech naměřený korigovaný součinitel absorpce 0,00 (viz tabulka na str. 8 znaleckého posudku převzatá z měření), což jsou nereálné údaje, podle znalce tak„ měření vlastně neproběhlo“. Konečně znalec doplnil, že při technické kontrole by se měl zkontrolovat typ motoru ([anonymizováno]), skutečnost, zda má motor filtr pevných částice se zvlášť nezjišťuje, pro měření emisí je podstatný údaj o korigovaném součiniteli absorpce, a nekontroluje se ani konkrétní výrobní číslo motoru.

23. Po uvedeném doplnění dokazování tak jsou výsledky znaleckého dokazování v souladu se skutečnostmi zjištěnými z listinných důkazů a důkazy. Učiněná zjištění tak jsou nerozporná, vnitřně i navzájem souladná. Dokazování není potřeba doplňovat dalšími navrženými důkazy, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty (s výjimkou uvedenou níže) v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

24. Onou výjimkou je prokázání skutečnosti, že žalobce pořídil a uhradil dálniční známku k vozidlu v ceně 1 500 Kč. K této skutečnosti žalobce neoznačil žádné důkazy ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnutém u jednání dne 15. 7. 2021, naopak sdělil, že účtenku již nemá k dispozici. V tomto směru tak žalobce neunesl své důkazní břemeno a jeho tvrzení tak zůstalo neprokázáno.

25. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

26. Kupní smlouvou ze dne 2. 2. 2019 žalobce od žalované koupil vozidlo, dne 7. 2. 2019 úspěšně absolvoval technickou kontrolu a měření emisí, měření však neproběhlo řádným způsobem a nemohlo být z jeho výsledků zjištěno, že vozidlo nemá systém filtru pevných částic, ač jej z výroby mít mělo. Tuto skutečnost (včetně toho, že ve vozidle je namontovaný jiný než původní motor a že došlo rovněž k úpravě softwaru vozidla, aby nebyla poznat skutečnost, že filtr pevných částic ve vozidle chybí) žalobce zjistil až na základě zprávy servisu specializovaného na vozidla typu Volvo. Ještě předtím žalobce uhradil jednak povinné ručení na rok dopředu, dále zaplatil za provedenou technickou kontrolu a měření emisí; naopak skutečnost, že koupil též dálniční známku, žalobce neprokázal. Již 1. 3. 2019 tak žalobce ze zprávy servisu věděl, že vozidlo je kvůli předchozí manipulaci se softwarem vozidla v nouzovém režimu, a dne 15. 3. 2019 od kupní smlouvy písemně odstoupil, mezitím však na základě faktury ze dne 12. 3. 2019 uhradil částku za běžnou opravu (údržbu) vozidla.

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

28. Není pochyb, že účastníci ohledně předmětného vozidla platně uzavřeli dne 2. 2. 2019 kupní smlouvu a jejich vztah se řídí zejména ustanoveními § 2079 a násl. o. z. a dále též (jelikož se jedná o koupi movité věci) ustanoveními § 2085 a násl. o. z. Pro správné posouzení věci tak je potřeba zejména posoudit, zda žalobce řádně odstoupil od kupní smlouvy a zda mu náleží právo na vrácení kupní ceny.

29. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

30. Podle § 2096 o. z. při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.

31. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

32. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.

33. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy má kupující právo odstoupit od smlouvy.

34. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

35. Soud nepochybuje, že automobil při uzavření kupní smlouvy a předání žalobci měl vady ve smyslu § 2095 o. z. Obvyklý účel uzavření kupní smlouvy k automobilu sleduje záměr kupujícího automobil užívat. Z výsledku dokazování plyne, že do řídicí jednotky automobilu bylo v minulosti zasaženo tak, aby byla obejita skutečnost, že automobil nemá v důsledku výměny motoru filtr pevných částic, který jinak z výroby měl mít. Při pokusu o aktualizaci a přehrání softwaru ve specializovaném servisu došlo kvůli těmto předchozím manipulacím s řídicí jednotkou k uvedení automobilu do nouzového režimu, v němž jej řádně užívat nelze.

36. V tomto směru zcela jistě nejde o pouhé běžné opotřebení vozidla úměrné jeho staří (v době kupní smlouvy 12 let) a počtu najetých kilometrů, s nímž musí žalobce počítat, ale o závažný zásah do vlastností vozidla (výměna původního motoru za nový, který neobsahuje filtr pevných částic, zejména však manipulace se softwarem řídicí jednotky), v důsledku nichž se vozidlo stalo nepojízdné. V tomto směru jistě nelze žalobci klást k tíži, že vozidlo bylo možno v takto„ kamuflovaném“ stavu bez obtíží dále provozovat (žalobce s vozidlem ujel více než 3 000 km), neboť nelze na žalobci požadovat, aby vozidlo nikdy nedal k servisní prohlídce do autorizovaného servisu, při níž teprve byl zásah do softwaru vozidla zjištěn. V tomto směru je prohlídka vozidla ve specializovaném servisu naopak zcela v souladu s § 2104 o. z., neboť teprve na jejím základě se žalobce mohl přesvědčit o skutečných vlastnostech koupené věci.

37. Situace, kdy je vozidlo kvůli předchozím zásahům do jeho vlastností nepojízdné, pak zcela jistě představuje podstatné porušení kupní smlouvy, neboť kdyby žalobce takové vady, které mají za následek nepojízdnost vozidla, v době uzavření kupní smlouvy předvídal, jistě by kupní smlouvu neuzavřel (§ 2002 odst. 1 o. z.). Žalobce tak má při volbě práva z odpovědnosti za vady možnost odstoupit od smlouvy (§ 2106 odst. 1 písm. d) o. z.), což řádně učinil již při oznámení vady žalované v rámci přípisu ze dne 15. 3. 2019.

38. K námitkám žalované soud uvádí, že se jedná převážně o námitky skutkového rázu, kdy žalovaná polemizuje se závěry znaleckého dokazování a snaží se je zpochybnit. V tomto směru soud pochybnosti nemá, jak se podává shora ze závěru o skutkovém stavu. (Žalovaná stále zastává skutkovou verzi, že automobil se stal nepojízdným až v důsledku jednání žalobce, což ale soud s ohledem na výsledky dokazování považuje za neudržitelné.) Pokud jde o námitku, že žalovaná automobil bezproblémově užívala a o žádných zásazích do vozidla nevěděla, natož aby je prováděla, pak z hlediska právního posouzení je třeba zdůraznit, že odpovědnost za vady je odpovědností postavenou na objektivním principu a v tomto směru se žádné zavinění ze strany žalované nevyžaduje – jediné podstatné je, že automobil měl v době prodeje a převzetí vady, které vyšly najevo až posléze a které znemožňují jeho obvyklé užívání.

39. Tím, že žalobce od kupní smlouvy po právu odstoupil, se závazek od počátku zrušuje (§ 2004 odst. 1 o. z.) a v takovém případě může každá ze smluvních stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno (§ 2993 o. z.). Jinými slovy žalobce může na žalované požadovat zaplacení kupní ceny, kterou uhradil, a žalovaná může na žalobci požadovat vrácení automobilu; může samozřejmě namítnout vzájemné plnění, tedy požadovat, aby její povinnost zaplatit žalobci částku odpovídající kupní ceně byla vázána na podmínku splnění povinnosti žalobce vrátit jí automobil. To je podstatný rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy vzájemné plnění bylo synallagmatické bez dalšího, a žalobce musel tuto podmínku zahrnout do formulace žalobního petitu, jinak jeho žalobě nemohlo být vyhověno; ani za úpravy předchozího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) nešlo o vadu žaloby, avšak o to, že takové žalobě (bez formulace synallagmatického plnění) nebylo možno vyhovět a nebylo možno ani žalobce v tomto ohledu poučit podle § 5 o. s. ř. o formulaci petitu, neboť šlo o otázku hmotného práva.

40. K uvedenému soud ještě na upřesnění cituje z komentářové literatury:„ (Ustanovení) § 2993 věta druhá uvedená pravidla výrazně mění v tom směru, že žalobce již vzájemnou podmíněnost v žalobě vyjadřovat nemusí. Soud ji ve výroku vyjádří jen k námitce žalovaného („ právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno“) (…) Pokud žalovaný námitku vzájemného plnění nevznese, pak soud vynese nepodmíněný výrok, např.„ žalovaný je povinen vydat žalobci automobil VIN … do …“ (…) Naproti tomu, pokud žalovaný námitku vzájemného plnění s úspěchem vznese, soud vydá (stejným způsobem jako za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb.) podmíněný výrok (žalovaný je povinen vydat žalobci automobil VIN … do … proti žalobcově povinnosti zaplatit žalovanému 100 tis. Kč) a při výkonu rozhodnutí či exekuci se bude vyžadovat, aby oprávněný prokázal,„ že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit“ (§ 262 odst. 1 o. s. ř.)“ (PETROV, Jan. § 2993 (Plnění na závazek. Vzájemná plnění). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1915)

41. Žalovaná uvedenou námitku vzájemného plnění v průběhu řízení vznesla. Primárně tak nejde o to, že žalobce uvedenou podmínku ve svém závěrečném návrhu rovněž reflektoval (a soud z procesní opatrnosti v tomto směru připustil změnu žaloby), ale o to, že formulace výroku musí odpovídat tomu, že se žalovaná této podmínky dovolala. Žalobce tak má nárok na zaplacení částky 90 000 Kč i s odpovídajícím zákonným úrokem z prodlení navázaným na výzvu k zaplacení (§ 1970 o. z.), avšak jeho nárok je podmíněn povinností vrátit žalované předmětné vozidlo.

42. Ohledně ostatních dílčích nároků lze souhrnně uvést následující. Nejedná se o vztah z vydání bezdůvodného obohacení po zrušení závazku, ale o (dílčí) nároky z titulu náhrady škody. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Žalovaná porušila svou povinnost předat předmět koupě bez vad (§ 2095 o. z.) a odpovídá za škodu tím vzniklou žalobci, pokud je ovšem vznik škody v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalované. Případné plnění žalované pak už pochopitelně není vázané na povinnost žalobce k vrácení automobilu (jak řečeno, nejedná se o synallagmatický vztah z bezdůvodného obohacení).

43. Konkrétně k jednotlivým dílčím nárokům soud činí toto právní posouzení. Požadavek na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím je nutno zamítnout již z toho důvodu, že žalobce neprokázal vznik škody (neprokázal, že dálniční známku v této hodnotě zakoupil). Ani ohledně částky 12 489 Kč s příslušenstvím (cena opravy vozidla) nemůže být žalobce úspěšný, neboť tvrzená škoda není v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Podle skutkových zjištění (která odpovídají žalobním tvrzením) dal žalobce automobil do servisu dne 28. 2. 2019 a již dne 1. 3. 2019 získal ze servisu informaci, že je v auto v nouzovém servisu a nepojízdné. Pokud byl přesto dne 12. 3. 2019 učiněn běžný servis vozidla (spočívající například ve výměně oleje), který žalobce zaplatil, pak byla přetržena příčinná souvislost s jednáním žalované: žalobce měl v té době již všechny informace o vadách vozidla potřebné k tomu, aby od kupní smlouvy odstoupil (jak záhy učinil). V takové situace tedy již nemělo být nepojízdné vozidlo opravováno (respektive neměl být prováděn jeho běžný servis) a pokud tak žalobce přesto učinil, vynaložil prostředky nikoliv v důsledku jednání žalované, ale v důsledku vlastního rozhodnutí. Na skutečnost, že příčinná souvislost je přetržená, ostatní žalovaná opakovaně výslovně poukazovala (např. u jednání dne 10. 6. 2020).

44. Ohledně částek 800 Kč s příslušenstvím a 1 150 Kč s příslušenstvím (částky vynaložené na technickou kontrolu a měření emisí) lze žalobci vyhovět toliko poměrně. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce automobil od 7. 2. 2019 jako vlastník a provozovatel vozidla užíval a že k takovému užívání potřeboval platné osvědčení o technické kontrole (včetně měření emisí), a to až do doby, kdy odstoupení od smlouvy došlo žalované (dne 20. 3. 2019). Uvedené osvědčení je vydáváno na dva roky (konkrétně na 731 dní, neboť rok 2020 byl přestupný), z čehož žalobce automobil jako vlastník užíval 41 dní (od 7. 2. 2019 do 20. 3. 2019) – na vynaložených nákladech se tedy žalobce musí podílet v poměru 41/731, teprve poté jde z jeho pohledu o náklady vynaložené„ zbytečně“ a představující jeho škodu. Zlomek 41/731 z 1 950 Kč přitom představuje 109 Kč. V této části žaloby je tedy třeba zamítnout právě částku 109 Kč s příslušenstvím, naopak ohledně částky 1 841 Kč s příslušenstvím je žalobce úspěšný.

45. Konečně ohledně částky 8 565 Kč s příslušenstvím (zaplacené pojistné) může být žalobce úspěšný opět jen poměrně. Žalobce musí pochopitelně i zde nést náklady povinného ručení za dobu, kdy byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, ze svého – pojištění přitom uzavřel (respektive pojistné uhradil) dne 4. 2. 2019 na rok (365 dní) dopředu. Ze svého tak musí nést poměrnou částku za 44 dnů (od 4. 2. 2019 do 20. 3. 2019). Dále pak nelze přehlédnout zákonnou úpravu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce měl změnu vlastníka vozidla (v důsledku odstoupení od kupní smlouvy) neprodleně nahlásit pojistiteli (pojišťovně) a ta si může ponechat zaplacené pojistné jen do konce kalendářního měsíce, v němž ke změně vlastníka došlo, poměrnou část musí vrátit podle § 12 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud by tedy žalobce takto konal, nevznikla by mu škoda za dobu od 1. 4. 2019, neboť by mu zaplacené pojistné bylo vráceno (respektive vzniklá škoda již není v příčinné souvislosti s jednáním žalované, neboť jde opět o případ přetržení příčinné souvislosti v důsledku nového, samostatného jednání žalobce). Důvodná tak je jen ta malá část nároku za dobu od 20. 3. do 31. 3. (11 dní), kdy žalobce ani nebyl provozovatelem vozidla, ani neměl nárok na vrácení poměrné části zaplaceného pojistného. Zlomek 11/365 z 8 565 Kč přitom představuje 258 Kč. V této části žaloby je tedy třeba přiznat částku 258 Kč s příslušenstvím, naopak ohledně částky 8 307 Kč s příslušenstvím je žalobce neúspěšný.

46. Soud tedy rekapituluje výsledek řízení: -) ohledně částky 90 000 Kč s příslušenstvím (vrácení kupní ceny) je žalobce úspěšný, byť je jeho nárok vzhledem k důvodné námitce vzájemnosti plnění vznesené žalovanou vázán na podmínku vydání automobilu žalované – výrok I., -) dále je žalobce úspěšný ohledně částek 1 841 Kč s příslušenstvím (poměrná část platby za technickou kontrolu a měření emisí) a 258 Kč s příslušenstvím (poměrná část platby pojistného) – výrok II., -) ve všech ostatních dílčích nárocích je třeba žalobu zamítnout ohledně částek 1 500 Kč s příslušenstvím (pořízení dálniční známky), 12 489 Kč s příslušenstvím (platba za opravu v servisu), 109 Kč s příslušenstvím (poměrná část platby za technickou kontrolu a měření emisí) a 8 307 Kč s příslušenstvím (poměrná část platby pojistného) – výrok III. Lhůty k plnění u vyhovujících výroků byly určeny v souladu s § 160 odst. 3 o. s. ř.

47. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobce měl v řízení úspěch jen částečný a náleží mu tak poměrná náhrada nákladů řízení. Konkrétně činí procentuální úspěch žalobce 80,4 % z celkového předmětu řízení (92 099 Kč z 114 504 Kč), jeho neúspěch 19,6 % a přísluší mu poměrná (80,4 – 19,6 = 60,8 %) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.

48. Advokát žalobce učinil v řízení osm úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) adv. tarifu): převzetí a příprava zastoupení; podání žaloby; účast u jednání dne 27. 11. 2019; vyjádření ve věci samé č. l. 61; účast u jednání dne 12. 5. 2021; závěrečný návrh č. l. 140; účast u jednání dne 15. 7. 2021; doplnění závěrečného návrhu č. l.

173. Sazba mimosmluvní odměny za každý z uvedených úkonů činí 5 700 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 adv. tarifu). Za každý úkon právní služby advokátu žalobce náleží též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu). Žalobci a jeho zástupci dále vznikly cestovní náklady za cestu k jednání soudu ([obec] [obec] a zpět) vlakem ve dnech 12. 5. 2021 a 15. 7. 2021 v celkové výši 720 Kč; advokátu vedle toho náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou z osmi půlhodin na cestě podle § 14 odst. 3 adv. tarifu (cesta jedním směrem dvě započaté půlhodiny). Konečně usnesením ze dne 4. 12. 2019, č. l. 41, soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorkou [titul] [jméno] [příjmení] v rozsahu tří hodin, přičemž mediátorce (jež je plátkyní daně z přidané hodnoty) náleží odměna ve výši 400 Kč s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty za každou započatou hodinu (§ 15 vyhl. č. 277/2012 Sb.).

49. Náklady řízení žalobce podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. tak sestávají z (e): -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 726 Kč (č. l. 22), -) odměny zástupce (advokáta) žalobce ve výši 45 600 Kč (8 * 5 700), -) paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 2 400 Kč (8 * 300), -) cestovného ve výši 720 Kč (č. l. 143, 145, 176 a 177), -) náhrady za promeškaný čas advokáta žalobce ve výši 800 Kč (8 * 100), -) nákladů důkazu (zaplacené zálohy na znalecký posudek) ve výši 5 000 Kč (č. l. 108), -) 1 odměny pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 o. s. ř. ve výši 726 Kč (č. l. 41, 45, (0,5 * 400 * 1,21 * 3)), celkem 60 972 Kč.

50. Žalobci na základě doposud uvedeného náleží poměrná (60,8 %) náhrada nákladů řízení, tedy konkrétně částka 37 071 Kč (0,608 * 60 972 Kč). O místu plnění a lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 149 odst. 3 a § 160 odst. 3 o. s. ř.

51. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu (č. l. 178) navrhla separaci nákladů řízení ve smyslu § 147 o. s. ř. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobce až v závěrečném návrhu„ upřesnil žalobu tak, že je projednatelná“. Návrh žalované není důvodný již z toho důvodu, že žaloba netrpěla (od počátku) vadami, které by bránily jejímu věcnému projednání; pokud jde o námitku vzájemnosti plnění, odkazuje soud na výklad učiněný shora ohledně toho, že plnění ze zrušeného závazku již nemá v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. synallagmatickou povahu.

52. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení bylo znalci [titul] [jméno] [příjmení] pravomocně přiznáno znalečné v celkové výši 8 390 Kč (5 631 Kč usnesením ze dne 11. 2. 2021 (č. l. 121), 995 Kč usnesením ze dne 12. 5. 2021 (č. l. 159) a 1 764 Kč usnesením ze dne 15. 7. 2021 (č. l. 183)), z toho ze zálohy na náklady důkazu bylo zaplaceno 5 000 Kč a zbytek částky (3 390 Kč) platil stát. Znalecký posudek byl zpracován k zodpovězení odborných otázek ohledně té části řízení, v níž měl žalobce plný úspěch (požadavek na vrácení kupní ceny 90 000 Kč), a proto má podle výsledku řízení stát právo na náhradu vynaložené částky 3 390 Kč vůči žalované. O lhůtě k plnění soud opět rozhodl v souladu s § 160 odst. 3 o. s. ř.