14 C 87/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa o zaplacení 246 143 Kč a 450 000 Kč s příslušenstvím, částečným rozsudkem

I. Žaloba se zamítá ohledně částky 246 143 Kč.

II. Rozhodnutí ohledně částky 450 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení je vyhrazeno konečnému rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 5. 2020 domáhá zaplacení částky 246 143 Kč (řízení o žalobě původně vedeno pod sp. zn. 14 C 87/2020). Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdce žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]) uzavřel se žalovanou dne 15. 5. 2013 úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě a v souladu s jejími dodatky poskytl žalované finanční prostředky. Žalovaná neuhradila příslušenství úvěrové smlouvy ve výši 418.890,50 Kč a tato částka byla postoupena smlouvou ze dne 6. 6. 2018 na českou společnost [právnická osoba], která dne 25. 6. 2018 uzavřela se žalovanou dohodu o započtení. Po uzavření této dohody činí pohledávka vůči žalované 246 143 Kč, která byla dne 26. 3. 2020 dále postoupena na žalobkyni.

2. Žalobkyně se dále žalobou podanou ke zdejšímu soudu (rovněž) dne 5. 5. 2020 domáhá zaplacení částky 450 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení (řízení o žalobě původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 27. 5. 2015 uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě a v souladu s přílohou [číslo] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 450 000 Kč s 2% ročním úrokem, přičemž dodatky uvedené smlouvy byla splatnost půjčky sjednána (prodloužena) na den 31. 12. 2018.

3. Pravomocným usnesením ze dne 10. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] ([spisová značka]), byla řízení o obou žalobách spojena ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Pravomocným usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], byl zamítnut návrh žalobkyně na vyloučení věci o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím zpět k samostatnému řízení.

4. Žalovaná navrhla obě žaloby v plném rozsahu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdila, že na základě„ shody akcionářů“ byla splatnost jistin„ v čase odkládána pomocí dodatků ke smlouvám o úvěru a zápůjčce“. K tomu popisovala okolnosti uzavřených smluv s tím, že žalobkyně je 50% akcionářkou žalované a osobou propojenou s panem [jméno] [příjmení], který zároveň ovládá předchozí věřitele žalované ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] Důvodem uzavření smluv byla dohoda uvedeného ruského občana s tehdejším 50% akcionářem žalované, panem [jméno] [příjmení],„ o zajištění dostatečné likvidity pro žalovanou“, přičemž„ takto vzniklé dluhy bude žalovaná hradit teprve poté, co dosáhne provozní soběstačnosti a obchodní stability“.

5. Z důvodů níže uvedených soud považuje za účelné nejdříve rozhodnout o části předmětu řízení (žalobě o zaplacení 246 143 Kč). Další odůvodnění se tak bude týkat již jen této části předmětu řízení.

6. Soud při svém rozhodnutí vyšel ze shodných tvrzení účastnic (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) ohledně uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2013 včetně pěti dodatků, opakovaného postoupení pohledávky, jakož i uzavření dohody o započtení dne 25. 6. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. S ohledem na soudem zastávaný právní názor není potřebné dokazování doplňovat, neboť již ze žalobních tvrzení soud dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět.

7. U jednání dne 27. 1. 2021 soud stranám předestřel předběžný právní názor, že smlouva o úvěru ze dne 5. 5. 2013 se podle výslovného ujednání stran řídí právem Belize; pro úplnost soud dodává, že pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu je dána, ať již podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (vzhledem k datu uzavření úvěrové smlouvy), nebo podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (vzhledem k datu podání žaloby).

8. Ke zjištění obsahu cizího práva přitom soud musí učinit veškerá potřebná opatření včetně případného zadání znaleckého posudku (obsah cizího práva je předmětem dokazování) a vyžádání vyjádření ministerstva spravedlnosti (§ 53 zákona č. 97/1963 Sb., § 23 zákona č. 91/2012 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4674/2014). Zjišťovat obsah cizího (belizského) práva by přitom bylo třeba nejen ohledně právní úpravy smlouvy o úvěru, ale též ohledně úpravy postoupení pohledávky (neboť byla opakovaně postupována podle českých předpisů pohledávka vzniklá podle práva Belize) a úpravy započtení (neboť bylo podle českého práva započítáváno na pohledávku vzniklou podle práva Belize). Nutno je také znát obsah práva u vedlejších právních poměrů jako je prodlení dlužníka, možnost sjednání úroku apod.

9. Přes doposud řečené nelze ztratit ze zřetele, že řízení se vede před českým soudem a podle českých procesních předpisů. Procení povinnosti žalobkyně se tak řídí zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně sice dostála své procesní povinnosti vylíčit v žalobě rozhodující skutečnosti a to, čeho se domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), takže žaloba v tomto ohledu není vadná pro svou neurčitost, nicméně žalobkyně nesplnila povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), a to ani po procesním poučení o povinnosti tvrzení a o následcích nesplnění této povinnosti (§ 118a odst. 1 o. s. ř.), které jí soud poskytl u jednání dne 27. 1. 2021 (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 115/2012).

10. Okruh skutečností významných pro rozhodnutí věci lze přitom určit i bez znalosti rozhodného (cizího) hmotného práva. Je totiž zřejmé, že smlouva ze dne 15. 5. 2013 má tzv. rámcovou povahu, což znamená, že jejím uzavřením nevznikla smluvním stranám konkrétní práva a povinnosti, nýbrž byla stanovena základní pravidla a obchodní rámec pro pozdější tzv. realizační smlouvy, jimiž teprve vzniká konkrétní závazkový vztah (je poskytnut konkrétní úvěr) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014. Uvedený závěr je podle soudu obecně platný bez ohledu na rozhodné právo.

11. Dále je zřejmé, že tvrzená pohledávka představuje žalovanou neuhrazené příslušenství (úrok) z celkem pěti realizačních smluv („ dodatků“ původní smlouvy o úvěru). Jedná se tak o plnění nikoliv z jednoho právního jednání, nýbrž z pěti různých (byť obdobných a rámcovou smlouvou zaštítěných) právních jednání. Celková výše z uvedených pěti různých právních jednání (neboli z pěti úvěrů sjednaných a poskytnutých na základě pěti různých realizačních smluv) činila podle žalobkyně 418 890,50 Kč. Žalobkyně však nežaluje uvedenou částku, ale toliko částku 246 143 Kč, aniž by doplnila tvrzení, o příslušenství které z uvedených pěti smluv (a v jakém rozsahu) se má jednat. Je přitom v tomto ohledu nerozhodné, z jakého důvodu žalobkyně požaduje takto uvedenou nižší částku, tedy zda z důvodu zániku zbytku pohledávek započtením; i v případě, kdyby žalobkyně žalovala nižší částku (jen) podle své volné úvahy (věřitel nemá povinnost soudně vymáhat celou svou tvrzenou pohledávku), musela by doplnit tvrzení, kterou část pohledávek v soudním řízení uplatňuje (tedy o příslušenství z které smlouvy se má jednat).

12. Požadovat uvedené doplnění tvrzení přitom není přepjatým formalismem, a to již z toho důvodu, že – vzhledem k tomu, že se má jednat o příslušenství pěti pohledávek z pěti různých úvěrů – každá jednotlivá pohledávka vznikla v jinou dobu, u každé z nich počala běžet promlčecí doba v jiném okamžiku, každé požadované plnění (příslušenství z té které realizační smlouvy) by bylo možno samostatně napadnout námitkou započtení, (relativní) neplatnosti nebo splnění, samostatně by se posuzovala též otázka vzniku pohledávky (respektive poskytnutí úvěrovaných finančních prostředků), nehledě k tomu, že bez doplnění uvedených tvrzení by nebylo možno určit, v jakém rozsahu by představovalo rozhodnutí ve věci samé překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. (nebylo by možno určit, o příslušenství které smlouvy a v jakém rozsahu bylo věcně rozhodnuto).

13. V tomto směru tedy byla žalobkyně u jednání dne 27. 1. 2021 poučena, konkrétně aby doplnila, z čeho konkrétně (z jakých dílčích částek) se skládá celková žalovaná částka, když je žalováno příslušenství z pěti různých poskytnutých úvěrů, které navíc mělo částečně zaniknout zápočtem: žalobkyně měla doplnit, jaké kapitalizované příslušenství ve formě úroku žalobkyni (respektive jejím právním předchůdcům) vzniklo ve vztahu ke každé z úvěrovaných částek, o nichž byly uzavírány samostatné dodatky ke smlouvě o úvěru, a v jaké části toto příslušenství (opět ve vztahu ke každé z úvěrovaných částek) zaniklo zápočtem. Jinými slovy měla žalobkyně doplnit, co z žalované částky představuje jaké příslušenství (úrok) k jakému dodatku smlouvy o úvěru (ke konkrétní z pěti realizačních smluv).

14. Vedle toho bylo žalobkyni poskytnuto i poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ohledně dalších skutečností: čtyři z pěti úvěrů byly poskytnuty v eurech, pouze jeden úvěr v českých korunách. Domáhá-li se žalobkyně po provedeném zápočtu (jednoho souhrnného) plnění v českých korunách, je její povinností doplnit tvrzení, jakým způsobem (výpočtem) dospěla k žalované částce. Konečně příloha [číslo] (první úvěr neboli realizační smlouva) byla žalobkyní předložena jak v českém, tak v anglickém jazyce, přičemž uvedené listiny se neshodují zejména v osobě jednající za žalovanou a v datu splatnosti úvěru; žalobkyně tak byla povinna doplnit, v jakém jazyce byly jednotlivé dodatky (realizační smlouvy) uzavírány.

15. Svou procesní povinnost žalobkyně nesplnila, když vyjádřením datovaným dne 26. 2. 2021 (č. l. 72) nejprve podrobně shrnula svá žalobní tvrzení, podle nichž byly žalované na základě jednotlivých dodatků smlouvy o úvěru poskytnuty částky: 200 400 EUR (poskytnutí 20. 5. 2013, splatnost 20. 5. 2018), 34 600 EUR (poskytnutí 3. 6. 2013, splatnost 3. 6. 2018), 101 000 EUR (poskytnutí 14. 6. 2013, splatnost 14. 6. 2014), 45 000 EUR (poskytnutí 21. 9. 2015, splatnost 21. 9. 2018) a 1 000 000 Kč (poskytnutí 15. 12. 2015, splatnost 15. 12. 2018). Zopakovala, že původní dlužná částka 418 890,50 Kč představuje příslušenství (2% úrok z uvedených částek) s tím, že po částečném zápočtu (dohodě o započtení ze dne 20. 6. 2018) zůstala neuhrazená částka 246 143 Kč. Vyjádřila přesvědčení, že postup soudu je„ evidentně nadbytečný“ a„ neúměrně a nespravedlivě zatěžující“.

16. Žalobkyně dále má za to, že„ původní titul pohledávky“ by„ vůbec neměl být předmětem zdejšího řízení“, když pohledávka ve výši 246 143 Kč„ vyplývá z Dohody o vzájemném zápočtu“, když nárok žalobce je„ v zásadě nesporný“, když se ze strany žalované jedná o„ evidovaný a uznaný závazek“.

17. Soud nesdílí právní názor žalované, že dohoda o započtení představuje samostatný (nový) právní titul pohledávky žalované, ani to, že částečným zápočtem žalovaná bez dalšího uznala zbytek původních pohledávek. Bez ohledu na to, že uvedený závěr žalobkyně učinila pouze na podkladě českého práva (podle něhož byla dohoda o zápočtu uzavřena), aniž by byl znám obsah práva belizského (jímž se řídí vznik pohledávky žalobkyně a jehož ustanovení o možnosti postoupení a zániku pohledávky započtením nejsou známa), odkaz na dohodu o zápočtu žalobkyni nezbavuje splnit požadovanou procesní povinnost.

18. Závěr, že dohoda o zápočtu není právním titulem vzniku pohledávky, ale naopak jedním ze způsobů zániku pohledávky (alternativních vůči splnění), je závěr evidentní. Uvedené platí i v případě, kdyby dohoda o zápočtu měla účinky uznání (zbytku) dluhu, neboť ani uznání dluhu není právním titulem pohledávky; uznáním se toliko posiluje (utvrzuje) postavení věřitele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 362/2005, nebo ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2007). Názor, že„ původní titul pohledávky“ by„ vůbec neměl být předmětem zdejšího řízení“, tak správný není a žalobkyně je povinna vylíčit všechny rozhodující skutečnosti ohledně své žalované pohledávky tak, jak je rozebráno shora v odst. 11 a násl.

19. Ostatně ani v režimu českého práva neplatí, že částečný zápočet má účinky uznání zbytku dluhu, o čemž svědčí bohatá soudní praxe. Pouhá účetní inventarizace zůstatků pohledávek (identifikace vzájemných pohledávek, které účastníci proti sobě evidují) projev vůle směřující k uznání závazku neobsahuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1248/2005), respektive listina obsahující pouhý seznam faktur, zaslaná jako informace o tom, že dlužník má ve svém účetnictví evidovány závazky, není projevem vůle směřujícím k následkům, které zákon s uznáním závazku spojuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2431/2007). Nelze dovozovat, že právní úkon započtení v sobě implicitně obsahuje uznání závazku, pokud uznání nebylo v právním úkonu započtení určitě vyjádřeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3549/2007). Kdyby tomu tak mělo být, pak by každý platně, tedy i určitě, učiněný kompenzační právní úkon byl bez dalšího zároveň uznáním závazku, což bylo judikaturou jednoznačně odmítnuto (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3549/2019, nebo ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3243/2017.

20. Soud tak shrnuje, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení (o tom,„ co“ vlastně žalobkyně žaluje, tedy příslušenství z které z pěti úvěrových realizačních smluv a v jakém rozsahu) musí být zamítnutí žaloby.

21. Rozhodnutí o zbylém předmětu řízení (žalobě o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím) a o nákladech řízení je vyhrazeno konečnému rozsudku. S ohledem na obranu žalované, která v zásadě spočívá v tom, že pohledávka žalobkyně ze smlouvy ze dne 28. 5. 2015 o peněžité zápůjčce není doposud splatná, bude žalované u příštího jednání poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní ohledně toho, kdy, jakou formou a s jakým konkrétním obsahem účastníce uzavřely dohodu o (odkladu) splatnosti uvedeného dluhu. Protože tak není doposud možno rozhodnout o této části předmětu řízení (žalobě o zaplacení 450.000 Kč s příslušenstvím), je tímto odůvodněním zkonzumován i samostatný návrh žalobkyně na vydání částečného rozsudku ohledně této částky.