14 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 199,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky částka sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, včetně příslušenství. Uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba., IČO: IČO, uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru, a to dálkovým způsobem, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději datum. K čerpání úvěru došlo dne datum, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. č. účtu částku částka. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě lustrace veřejných registrů s tím, že pro případ, kdy soud nebude mít nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, domáhá se po žalovaném bezdůvodného obohacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je slovenským státním občanem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou mezinárodní soudní příslušnosti. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu podepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, a to na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Dle článku 3 ve spojení s článkem 4 odst. 2 nařízení Řím I si mohou smluvní strany určit rozhodné právo, kterým se bude smlouva řídit, neučiní-li tak, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je rozhodné právo určeno právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. S ohledem na dosud uvedené tak bylo možné uzavřít, že pravomoc podepsaného soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána, přičemž rozhodným je právo české.

4. Následně soud ke zjištění skutkového stavu věci provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0017010723838446 datované dnem datum, včetně informačního formuláře, soud zjistil, že na jejím základě měla společnost právnická osoba., IČO: IČO, poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na účet č. účtu oproti povinnosti žalovaného vrátit úvěr společně s úrokem ve výši 40 % p.a. a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, a to nejpozději dne datum. Proces uzavření smlouvy probíhal s využitím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek a verifikačním podpisovým kódem prostřednictvím SMS zprávy. Z přípisu ČSOB ze dne datum a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že majitelem běžného účtu č. č. účtu je žalovaný s tím, že v měsíci července 2023 byla na tento účet připsána částka částka, zaúčtována dne datum, s uvedením poznámky „zápůjčka“ z protiúčtu vedeného na jméno právnická osoba.. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru a žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokázány.

5. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaný uzavřel s žalobkyní dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši částka, když tato částka byla dne datum zaslána na jeho bankovní účet. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena, žalovaný byl před podáním žaloby upomínán.

6. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně:

7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., kterou předchůdkyně žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Tento závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).

8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně toliko uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejných databázích. Tato svá tvrzení ve vztahu k žalovanému nijak blíže nekonkretizovala, ani k nim nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona.

9. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, uhrazení dluhu či jeho části netvrdil, zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tak i nadále činí částka. V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu požadovanou žalobkyní, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, od kdy si žalovaný musel být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu vědom. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a podle pravidel v tomto rozhodnutí stanovených. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky částka a běžících zákonných úroků z prodlení. Neúspěch měla naopak ohledně částky částka a běžících zákonných úroků z prodlení, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku částka. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 25,96 %, když žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 62,98 % a žalovaný 37,02 % (100 % * [(částka – částka)/částka]). Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky ve výši 25,96 % z částky částka skládající se z: částka (zaplacený soudní poplatek), odměny advokáta za tři úkony právní služby po částka dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen adv. tarif), a to převzetí a příprava zastoupení dne datum (§ 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu, ve znění účinném do datum), výzva k plnění dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, ve znění účinném do datum), návrh ve věci samé dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, ve znění účinném od datum), paušální náhrady hotových výdajů advokáta do datum 2x částka, a od datum 1x částka (§ 13 odst. 4 adv. tarifu), a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Celkové náklady řízení žalobkyně činí částka, žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25,96 % z této částky, tedy částka, a to k rukám právního zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.