15 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 29 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 9 490 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 973,85 Kč k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 29 490 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem původně ve výši 5 000 Kč, který byl téhož dne dodatkem navýšen na 20 000 Kč. Žalovaný úvěr postupně vyčerpal v celkové výši 20 000 Kč, avšak sjednané splátky nehradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 040 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaný svůj dluh přes výzvy k úhradě dobrovolně nesplnil.

2. Žalovaný se k žalobě, ačkoliv mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, ze kterých zjistil, že dne datum byla mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Původní úvěrový limit ve výši 5 000 Kč byl téhož dne dodatkem navýšen na 20 000 Kč. Ze smlouvy, potvrzení o schválení úvěru a potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovaný postupně vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč (a to dne datum částku 1 000 Kč, 5 000 Kč, 5 000 Kč, 4 000 Kč, 5 000 Kč). Z listin dále vyplynulo, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím jeho osobních dokladů, údajů získaných prostřednictvím systému Kontomatik a prostřednictvím údajů z dalších databází a registrů. Žalobkyně rovněž předložila přehled příjmů a výdajů žalovaného a výstupy z registrů klientských informací, evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a dalších ověřovaných databází. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své splátkové povinnosti řádně a včas, došlo podle oznámení žalobkyně ke dni datum k zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak k jejímu zaplacení nedošlo.

4. V řízení tak bylo ohledně skutkového stavu zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 20 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek celkem neuhradil žádnou částku. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a následně od smlouvy o úvěru odstoupil.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z.s.ú.“), ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. Žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná tvrzení o tom, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Proto byla usnesením ze dne datum č. j. spisová značka, vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k této otázce. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru získala se souhlasem žalovaného prostřednictvím systému Kontomatik přístup k údajům o jeho bankovním účtu a transakční historii. Z těchto údajů zjistila měsíční příjmy žalovaného ve výši 33 178 Kč a měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč. Současně provedla ověření žalovaného a jeho bankovního účtu a dále lustrace v registrech klientských informací, databázi mikropůjček, evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru SOLUS a databázi neplatných občanských průkazů. Na základě takto získaných údajů a jejich automatizovaného vyhodnocení dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.

9. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. Pojem „odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem „odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než „péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž „odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).

11. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele za delší časové období s počátečními i konečnými zůstatky, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity nebo s nedostatečným zjištěním bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

12. V daném případě žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila, že by žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rozsahu vyžadovaném zákonem. Žalobkyně sice uvedla, že před uzavřením smlouvy získala prostřednictvím systému Kontomatik údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ověřila jeho totožnost a provedla kontrolu v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru CRIF a dalších databázích. Současně tvrdila, že byly zjištěny měsíční příjmy žalovaného ve výši 33 178 Kč a měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč, na základě čehož bylo uzavřeno, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Z předložených listin však nevyplývá, jakým způsobem k uvedené částce měsíčních výdajů žalobkyně dospěla. Žalobkyně uvedla, že systém je plně automatizovaný a probíhá prostřednictvím interního systému, který analyzuje dostupná data o příjmech a výdajích. Naopak z výpisů z bankovního účtu, které měla žalobkyně k dispozici, je patrné, že žalovaný realizoval celou řadu odchozích plateb a výběrů hotovosti, přičemž žalobkyně nijak nevysvětlila, které z těchto transakcí byly při posouzení úvěruschopnosti zohledněny a které nikoliv. Takto stanovená výše měsíčních výdajů přitom zjevně nemůže představovat úplný obraz běžných nákladů žalovaného, neboť nezahrnuje náklady na bydlení, stravu, dopravu, ošacení a další obvyklé výdaje spojené se zajištěním běžných životních potřeb. Z předložených podkladů proto nelze dovodit, že by žalobkyně skutečně zjišťovala a hodnotila celkovou finanční situaci žalovaného a jeho schopnost splácet úvěr při současném zachování dostatečných prostředků pro úhradu běžných životních potřeb. Samotné ověření údajů v registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí či dalších databázích přitom takový nedostatek nahradit nemůže. Skutečnost, že spotřebitel není veden v těchto evidencích, sama o sobě nevypovídá o jeho skutečné finanční situaci ani o schopnosti dostát novému úvěrovému závazku. Soud proto uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí.

13. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru posouzena s odbornou péčí, a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Důsledkem porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 téhož zákona skutečnost, že spotřebitel není povinen hradit sjednané úroky ani jiné náklady spotřebitelského úvěru. Nelze proto přihlížet ke smluvním ujednáním o smluvní pokutě ani k ujednáním zakládajícím nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně má nárok pouze na vrácení částky, kterou žalovanému poskytla. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný na tento závazek ničeho neuhradil, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 20 000 Kč. Žalobkyni současně náleží úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný se dostal do prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná co do části nároku představující jistinu, zatímco ve zbývající části, zejména ohledně smluvní pokuty úspěšná nebyla, přičemž poměr jejího úspěchu po odečtení poměru neúspěchu činí 35,60 %. Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí též náhrada této daně.  1 180 Kč (zaplacený soudní poplatek),  advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu),  mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí 3 x 2 300 Kč,  paušální náhrada hotových výdajů advokátky činí 3 x 450 Kč,  1 732,50 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupkyně žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Ze shora uvedených nákladů ve výši 11 162,50 Kč přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 35,60 %, tj. 3 973,85 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.