15 C 117/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro 14 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 11 260 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 338,40 Kč k rukám žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč se splatností dne datum. Tvrdila, že žalovaný své závazky ze smlouvy nesplnil řádně a včas. Uplatnila proto nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč a smluvních pokut v celkové výši 2 500 Kč sjednaných pro případ prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Současně požadovala zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení. Přestože byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, požadovanou částku podle tvrzení žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Předmětný vztah je třeba posuzovat jako spotřebitelský, neboť úvěr nečerpal v souvislosti se svou podnikatelskou činností, nýbrž pro soukromé účely. Uvedl, že ačkoli disponuje živnostenským oprávněním, fakticky podnikatelskou činnost nevykonává v rozsahu, který by odůvodňoval posouzení úvěru jako podnikatelského. Zpochybnil platnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s poukazem na výši sjednané odměny za poskytnutí úvěru a sjednaných sankcí, a také že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Dne datum uhradil na předmětný závazek částku 3 860 Kč, kterou žalobkyně v žalobě nezohlednila. Pro případ závěru o neplatnosti smlouvy uvedl, že žalobkyni by mohl vzniknout pouze nárok z bezdůvodného obohacení odpovídající rozdílu mezi poskytnutou částkou 7 000 Kč a již uhrazenou částkou 3 860 Kč, tj. částce 3 140 Kč.

3. Žalobkyně se k nařízenému jednání se bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, žalovaný se z jednání omluvil a vyslovil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu 70 dnů ode dne čerpání, přičemž den konečné splatnosti připadal na datum. Smluvní strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru za každý den jeho čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pěti splátkách po 2 380 Kč, splatných vždy po 14 dnech. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost soudního vymáhání pohledávky.

7. Z potvrzení o odchozí platbě ze dne datum soud zjistil, že žalovaný dne datum uhradil na účet žalobkyně částku 3 860 Kč.

8. Z přehledu parametrů smlouvy a výpočtu RPSN soud zjistil, že při úvěru ve výši 7 000 Kč činila vypočtená roční procentní sazba nákladů (RPSN) 7 653,33 %.

9. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je od datum evidován jako podnikající fyzická osoba s identifikačním číslem hodnota a disponuje oprávněním k provozování koncesované živnosti v oboru silniční motorové dopravy.

10. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne datum peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které byly téhož dne poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pěti splátkách po 2 380 Kč do dne datum a současně hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru za každý den jeho čerpání. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou splátku. Dále bylo zjištěno, že žalovaný dne datum uhradil na účet žalobkyně částku 3 860 Kč. K úhradě žalobkyní tvrzeného dluhu byl žalovaný před podáním žaloby vyzván předžalobní výzvou, avšak bez výsledku.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Podle § 421 odst. 2 o. z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana na základě neplatné smlouvy, má právo požadovat vrácení toho, co poskytla.

22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný při uzavření předmětné smlouvy vystupoval jako podnikatel, nebo jako spotřebitel. Ze smlouvy vyplývá, že byla účastníky označena jako smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaný sice disponoval živnostenským oprávněním a byl veden v živnostenském rejstříku jako podnikající fyzická osoba, avšak tato skutečnost sama o sobě nevypovídá o tom, že při uzavření konkrétní smlouvy jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaný od počátku namítal, že poskytnuté finanční prostředky použil k soukromým účelům, zejména k řešení své osobní finanční situace a úhradě jiných závazků. Současně poukazoval na to, že úvěr byl sjednán prostřednictvím internetového formuláře bez jakéhokoliv bližšího zjišťování či ověřování podnikatelského záměru ze strany žalobkyně.

23. Soud vzal dále v úvahu, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, k jakému konkrétnímu podnikatelskému účelu měly být poskytnuté finanční prostředky využity, ani že by před uzavřením smlouvy zjišťovala povahu podnikatelské činnosti žalovaného nebo souvislost úvěru s touto činností. Samotné označení smlouvy jako smlouvy o podnikatelském úvěru a existence živnostenského oprávnění žalovaného proto bez dalšího nepostačují k závěru, že žalovaný při uzavření smlouvy jednal jako podnikatel. Rozhodující je skutečný účel právního jednání v konkrétním smluvním vztahu. Svojí neúčastí na jednání soudu se žalobkyně zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně povahy konkrétního smluvního vztahu.

24. Soud dospěl k závěru, že žalovaný při uzavření smlouvy nevystupoval v postavení podnikatele, ale spotřebitele, proto bylo nutné zabývat se otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru splnila povinnosti kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti neuvedla žádná konkrétní tvrzení o tom, jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru zjišťována a hodnocena schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu byla usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k této otázce. Na uvedenou výzvu však nereagovala a žádná tvrzení ani důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že před poskytnutím úvěru zkoumala příjmové, majetkové či sociální poměry žalovaného nebo jinak posuzovala jeho schopnost úvěr splácet, soudu nepředložila. Za této situace nelze učinit jiný závěr, než že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Tento nedostatek jde plně k její tíži.

25. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení ani důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval v postavení podnikatele, ani že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a nese proto procesní odpovědnost za neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Účastníci jsou proto povinni vypořádat svůj vztah podle pravidel o bezdůvodném obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního jednání. Plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení toho, co poskytla. Nelze proto přihlížet k ujednáním o poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních pokutách ani jiných smluvních plněních odvozených od neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků po odečtení částek, které již žalovaný uhradil. Jelikož žalobkyně žalovanému poskytla částku 7 000 Kč a žalovaný následně uhradil částku 3 860 Kč, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 3 140 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala plnění vyplývajících z neplatné smlouvy, soud žalobu zamítl. Žalobkyni současně náleží úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím, přičemž jí bylo vyhověno pouze co do částky 3 140 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobkyně ve věci tak činil 21,81 %, zatímco úspěch žalovaného 78,19 %. Po vzájemném započtení úspěchu a neúspěchu účastníků náleží žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56,40 %. Náklady řízení nezastoupeného účastníka - žalovaného představují náhradu za dva úkony podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za podání odporu proti platebnímu rozkazu a za vyjádření ve věci samé, ve výši 300 Kč za každý úkon, celkem 600 Kč. S ohledem na rozsah procesního úspěchu žalovaného mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 338,40 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v zákonné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.