15 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 39 842,41 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 842,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 842,42 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 39 842,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyní společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, případně v minimální výši odpovídají 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal částku ve výši 153 699,08 Kč, do postoupení pohledávky uhradil 283 242,37 Kč, po podání žaloby dne , datum, ještě částku 16 000 Kč. Za období čerpání žalobkyně požaduje úroky ve výši 9 020,90 Kč, účelně vynaložené náklady 500 Kč a jistinu ve výši 30 321,51 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu, který ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, , neboť žalovaný po podání žaloby dne , datum, částku 16 000 Kč uhradil. Podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Ustanovení odst. 4 vylučuje užití odst. 3 za situace, že ke zpětvzetí návrhu dojde dříve, než začalo jednání. Za tohoto dispozičního úkonu žalobkyně soud podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil řízení ohledně částky 16 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I.

3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění, přestože byla již před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Žalobkyně se svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.

5. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyní společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, včetně obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, případně v minimální výši odpovídají 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal částku ve výši 153 699,08 Kč (prokázáno vyjádřením , Anonymizováno, ., potvrzeními o platbách za období 2018-2024, výpisy z účtu od , datum, do , datum, ). Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy insolvenční rejstřík, CEE, CRKI, EUCB, avšak k prokázání svých tvrzeních ničeho nedoložila. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to tak, že byla ponechána rezerva 10 %, což by měl být rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč.

7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný čerpal částku 153 699,08 Kč, do postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 283 242,37 Kč, po podání žaloby ještě částku 16 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přistoupil velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když provedl pouze mechanický výpočet bez znalostí konkrétních informacích o reálných příjmech a výdajích dlužníka, či dalších jeho závazcích. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, právní předchůdce žalobkyně se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímal o skutečné náklady na bydlení, stravu, další základní životní potřeby či další poskytnuté zápůjčky, případně o jeho další závazky. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s provedením mechanického výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nevyžádal si žádné dokumenty k příjmů a výdajům žalovaného. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena , datum, ), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu. Žalovaný si po dobu trvání úvěru čerpal částku 153 699,08 Kč, kdy po odečtení již zaplacené částky (283 242,37 Kč) přesahující samotnou zapůjčenou částku, nezbývá na jistinu tedy doplatit ničeho. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nedůvodný.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který byl zcela úspěšný, nevznikly žádné náklady řízení.