15 C 211/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 158 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 900 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 204 Kč, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29 104 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 104 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 204 Kč od , datum, do zaplacení, částky 1 983 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč, částky 1 274 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 152,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 34 158 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu uvedla, že s žalovanou uzavřela dne , datum, o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované standardní neúčelový úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to tak, že dne , datum, částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet žalované, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalované v souladu čl. II. Smlouvy. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou ve výši 1 600 Kč, řádně však nesplácela, žalobkyně ji upomínala a následně ke dni , datum, prohlásila pohledávku za splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 29 104 Kč, 1 983 na úrocích, 300 Kč na nákladech na upomínání za celkem 3 upomínky a smluvní pokutu v částce 1 497 Kč jako pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou po 499 Kč, když žalovaná byla v prodlení s celkem třemi splátkami.

2. Žalovaná při jednání uvedla, že podepsala smlouvu o úvěru, peníze je připravena vrátit, ale vracet několikanásobek zapůjčené částky ji nepřijde správné. Žalobkyni předložila dvě výplatní pásky, ale podle ní věděla žalobkyně o dalších úvěrech, měla přístup na její účet, ale o nic jiného, ani o to, že se dosud stará o nezletilé dítě, se nezajímala. Potvrdila, že jí na účet byla připsána částka 27 500 Kč. Ve stejném období si brala více půjček, kterými chtěla vyřešit její složitou rodinnou situaci, protože nechtěla přijít o dům, ve kterém bydlí. Žalovaná učinila nesporným, že podepsala úvěrovou smlouvu a na účet jí přišla částka 27 500 Kč.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav.

4. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnut žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (z čehož žalované byla zaslána částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli jako provize), kdy celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Strany si dohodly výši splátek 1 600 Kč (celkem 25 splátek) měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka měla být uhrazena dne , datum, . Strany se rovněž dohodly na výši smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru po splatnosti a stejnou pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru, stane-li se dluh splatným, a smluvní pokutu 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a to jen do okamžiku zesplatnění. Strany si dále dohodly právo žalobkyně účtovat poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovanou na účet žalobkyně, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření).

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 30 000 Kč, výši výdajů na bydlení 1 500 Kč, jiné výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně vyšla ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 29 059,75 Kč, žalovaná bydlí u syna, žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí a nemá vyživovací povinnost – byť v posouzení je uveden počet vyživovaných osob 1, není zde uvedena žádná částka (prokázáno listinou o posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne , datum, , listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“, výpisem REPI, výpisem z CEE, insolvenčního rejstříku, listinou nazvanou – závazky spotřebitele, listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“). Syn žalované prohlásil, že rodinném domě, kterým má ve vlastnictví, žalovaná bydlí a měsíčně mu přispívá částkou 1 500 Kč (prokázáno prohlášením syna ze dne , datum, , výpisem z katastru). Průměrný měsíční příjem za měsíce srpen až listopad 2024 byl 29 059,075 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované za období 08/2024, 09/2024, detaily úhrad na účet za období 08/2024-11/2024). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla odeslána na účet č. vedený u , právnická osoba, ., žalovaná doposud uhradila 1 600 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce ve výši 27 500 Kč žalobkyně na účet žalované ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 2 500 Kč žalobcem ze dne , datum, , listinou nazvanou „bonita smlouvy“). Žalobkyně vyhodnotila příjmy a výdaje žalované, spočítala normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalované a životní minimum žalované a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované (prokázáno výpočty nákladů, statistikou rodinných účtu). Žalovaná podepsala předsmluvní informace, smlouvu i prohlášení o svých závazcích a osobních poměrech (prokázáno předsmluvními informacemi, smlouvou i prohlášením o závazcích a osobních poměrech).

6. Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, upomínala žalobkyně opakovaně žalovanou k úhradě upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, , následně přistoupila k zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne , datum, , kterým rovněž vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne , datum, a ze dne , datum, , zesplatněním a předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku, záznamy o vložení dokumentů do sytému). Žalobkyně uplatňuje jistinu, úroky, smluvní pokutu, náklady na upomínání a zákonné úroky z prodlení.

7. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

9. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

10. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že tuto posoudila zejména na základě informací zjištěných od žalované. Současně si však žalobkyně vyžádala výplatní pásky za několik měsíců, lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. Takto žalobkyně zjistila, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalované přesahuje částku 29 000 Kč, žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí, nebyla vlastníkem žádné nemovité věci, a měla vyživovací povinnost. Ohledně nákladů žalobkyně stanovila náklady žalované na bydlení dle normativní částky 13 737 Kč měsíčně, ostatní výdaje částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně.

11. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně řádně přezkoumala příjmy žalované, které si prověřil mj. z výplatních pásek žalované. Nedostatečně se již zabýval výdaji žalované, které si sice u žalované zjišťoval, fakticky je však následně nahradil statistickými údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Nezajímala se o další výdaje, poskytnuté půjčky žalované. Povinností poskytovatele úvěru je nicméně řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Byť v případě žalované byla částka normativních nákladů na bydlení vyšší než jí uváděná, nemění to nic na skutečnosti, že žalobkyně tyto její výdaje nijak prověřila, resp. doložila je pouze čestným prohlášením; nijak též neprověřila, nezohlednila ani její běžné výdaje. Žalobkyně se nadto zjevně nedostatečně zabývala ani závazky žalované, kdy i v tomto ohledu se spolehl na čestné prohlášení žalované, výpisy z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Nezajímala se, zda má žalovaná poskytnuté další úvěry, půjčky, či zda nemá před poskytnutím projednávaného úvěru se splácením svých předchozích závazků problémy. Negativní výpisy ohledně exekucí či insolvence žalované nejsou schopny vést k závěru, že žalovaná neměla žádný jiný závazek. V posuzovaném případě tedy žalobkyně o výdajích žalované nevěděla takřka nic, proto nemohl ani dospět k důvodnému závěru o úvěruschopnosti žalované. Ostatně, žalovaná žalobkyni uhradila pouze 1 splátku, tudíž její finanční nezpůsobilost splácet poskytovaný úvěr pravděpodobně existovala již v době jeho poskytnutí.

12. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 1 600 Kč, z jistiny 27 500 Kč tak zbývá uhradit částku 25 900 Kč. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovanou zčásti uhrazeno a žalobkyni přiznal doposud neuhrazenou část jistiny. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. však žalobkyně nepožadovala, proto jej soud žalobkyni nepřiznal. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

13. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, , atd. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu.

14. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu v rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, který činí 51,60 %. z částky:- 1 268 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a.t. v účinném znění)o paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ a.t. v účinném znění)o 504 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.)Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 51,60 % z částky 4 172 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 152,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného