15 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 680,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 055,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 374,95 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 860,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že na úvěr nebylo plněno v souladu se smluvními ujednáními, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a od smlouvy s účinností ke dni , datum, odstoupil, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství. Žalovaná částka ve výši 24 680,96 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 19 999,95 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dále žalobkyně požaduje úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 2 181,01 Kč, a zákonný úrok z prodlení u dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř“).

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s počátečním limitem až do 20 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně podmínek a sazebníků). Žalovaný se ve smlouvě zavázala uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 595 Kč, s roční úrokovou sazbou ve výši 34,48 %, se splatností první splátky ke dni , datum, (prokázáno smlouvou ze dne , datum, , rozpisem splátek). Žalovaný čerpal částku ve výši 13 790 Kč, následně dne , datum, čerpal částku 1 500 Kč, dne , datum, částku 4 710 Kč a dne , datum, částku 1 207 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 21 207 Kč (prokázáno záznamy o odchozí platbě – dne , datum, částky 4 710 Kč, dne , datum, částky 1 500 Kč, dne , datum, částky 13 790 Kč, dne , datum, částky 1 207 Kč). Splátka ve výši 13 790 Kč byla použita jako úhrada kupní ceny za zboží u prodejce , právnická osoba, . (prokázáno smlouvou ze dne , datum, , záznamem o odchozí platbě ze dne , datum, , údaji o subjektu DPH s názvem obchodní firma , právnická osoba, ). Žalovaný na dluh uhradil částku 1 582 Kč. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, a to podáním ze dne , datum, . Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, včetně dokladu o sledování zásilky). Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně dokladu o sledování zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

4. V řízení tak bylo ohledně skutkového stavu prokázáno, že právním předchůdcem žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 21 207 Kč, žalovaný uhradil však pouze částku 1 582 Kč. Žalovaný zbylou dlužnou částku neuhradil, proto byl právním předchůdcem žalobkyně upomínán a následně od smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupil.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z.s.ú.“), ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Právní předchůdce žalobkyně byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. Žalobkyně v návrhu neuvedla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné relevantní informace. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K výzvě žalobkyně sdělila, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací od žalovaného. Takto zjistil, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného přesahuje částku 27 000 Kč, výdaje žalovaného na bydlení byly ve výši 12 000 Kč. Dále od žalovaného zjistil, že je svobodný bez vyživovací povinnosti a měl vyživovací povinnost (prokázáno zprávou o posouzení úvěruschopnosti), dále měl k dispozici informace ze systému SOLUS. Totožnost žalovaného ověřil z předloženého občanského průkazu (prokázáno kopií OP). Žádné další tvrzení ani důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně nepředložila ani při jednání konaném dne , datum, .

9. Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedeno nebylo, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila jako důkazy listiny nazvané „zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ a „kopií OP“. V tomto formuláři je pouze uvedeno, že žalovaný má čistý příjem ve výši 27 000 Kč, náklady na bydlení měsíčně 12 000 Kč, žádná další výdaje neuvedl. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se právní předchůdce žalobkyně neměl spokojit s údaji uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Nebyly vyžádány např. výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí, případně výpisy z jeho účtu za delší časové období.

10. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Pojem „odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem „odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než „péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž „odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).

12. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele za delší časové období s počátečními i konečnými zůstatky, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity nebo s nedostatečným zjištěním bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

13. V daném případě si žalobkyně ani na výzvu soudu nesdělila, jaké konkrétní údaje měl poskytovatel úvěru k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, zda informoval, zda žalovaný splácí další úvěry, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného či zda odpovídá jím uváděná výše příjmů. Vše ponechal pouze ve formě tvrzení. To, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení neznamená, že je schopen splácet úvěr. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, ani tím, že nebyla poskytnuta částka vysoká, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – poskytovatel musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje z veřejně dostupných rejstříků, sdělených informací od žadatele.

14. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péči a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky 19 625 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu v rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, který činí 59 % z částky:Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu:- 988 Kč (zaplacený soudní poplatek).o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech , Anonymizováno, (§ 11 odst. 1. písm g) a. t.),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 4 x 2 100 Kč (§ 7 bod 5. a.t.).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.).o Cestovné za cesty na jednání u zdejšího soudu a zpět - dne , datum, , trasa , adresa, a zpět, 120 km, 6,10l/100 km, ceně paliva 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč činí 795 Kč,o Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání soudu a zpět dne , datum, v trvání 4 započatých půlhodin činí 4 x 150 Kč, tj. 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. ve znění od 1. 1. 2025,o 2 434,95 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.)Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 59 % z částky 15 018 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 8 860,60 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží povahu uplatněného nároku.