15 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno pro 34 681 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 181 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, s úrokem z částky 30 000 Kč ve výši 21,24 % ročně od , datum, do , datum, , s úrokem z částky 30 000 Kč ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 515,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 681 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému standardní neúčelový úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to tak, že dne , datum, částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet žalovaného, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalovaného v souladu čl. II. Smlouvy. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou ve výši 1 134 Kč, řádně však nesplácel, žalobkyně ho upomínala a následně ke dni , datum, prohlásila pohledávku za splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 30 000 Kč, 1 559 na úrocích, 300 Kč na nákladech na upomínání za celkem , hodnota, upomínky a smluvní pokutu v částce 1 497 Kč jako pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou po 499 Kč, a smluvní denní pokutu ve výši 1 325 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř“).

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav.

5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (z čehož žalovanému byla zaslána částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli jako provize), kdy celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Strany si dohodly výši splátek 1 134 Kč (celkem 36 splátek) měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka měla být uhrazena dne , datum, . Strany se rovněž dohodly na výši smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru po splatnosti a stejnou pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru, stane-li se dluh splatným, a smluvní pokutu 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a to jen do okamžiku zesplatnění. Strany si dále dohodly právo žalobkyně účtovat poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovaným na účet žalobkyně, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření).

6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 29 000 Kč, výši výdajů na bydlení 8 000 Kč, jiné výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně vyšla ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 443 Kč, žalovaný v podnájmu, žalovaný není vedena v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí a nemá vyživovací povinnost (prokázáno listinou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, , listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“, výpisem REPI, výpisem z CEE, insolvenčního rejstříku, listinou nazvanou – závazky spotřebitele, listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“). Průměrný měsíční příjem za měsíce březen až červen 2025 byl ve výši 32 220,75 Kč (prokázáno potvrzeními banky o zaúčtování platby ke dni , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla odeslána na účet č. vedený u , právnická osoba, ., žalovaný doposud neuhradil žádnou částku (prokázáno potvrzením o provedení transakce ve výši 27 500 Kč žalobkyně na účet žalovaného ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 2 500 Kč žalobkyně ze dne , datum, , listinou nazvanou „bonita smlouvy“). Žalobkyně vyhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, spočítala normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalované a životní minimum žalované a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (prokázáno výpočty nákladů, statistikou rodinných účtu). Žalovaný podepsal předsmluvní informace, smlouvu i prohlášení o svých závazcích a osobních poměrech (prokázáno předsmluvními informacemi, smlouvou i prohlášením o závazcích a osobních poměrech).

7. Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, upomínala žalobkyně opakovaně žalovaného k úhradě upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, , následně přistoupila k zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne , datum, , kterým rovněž vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne , datum, , ze dne , datum, , zesplatněním ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku, záznamy o vložení dokumentů do sytému). Žalobkyně uplatňuje jistinu, úroky, smluvní pokutu, náklady na upomínání a zákonné úroky z prodlení.

8. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

10. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

11. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že tuto posoudila zejména na základě informací zjištěných od žalovaného. Současně si však žalobkyně vyžádala potvrzení z banky o výši měsíčního příjmu za několik měsíců, lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. Takto žalobkyně zjistila, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného přesahuje částku 30 000 Kč, žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí, nebyla vlastníkem žádné nemovité věci, a měla vyživovací povinnost. Ohledně nákladů žalobkyně stanovila náklady žalovaného na bydlení dle normativní částky 8 801 Kč měsíčně, ostatní výdaje částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně.

12. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně řádně přezkoumala příjmy žalovaného, které si prověřil mj. potvrzení přijatých plateb. Nedostatečně se již zabývala výdaji žalovaného, které si sice u žalovaného zjišťovala, fakticky je však následně nahradila statistickými údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Nezajímala se o další výdaje, poskytnuté půjčky žalovaného. Povinností poskytovatele úvěru je nicméně řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Byť v případě žalovaného byla částka normativních nákladů na bydlení vyšší než jím uváděná, nemění to nic na skutečnosti, že žalobkyně tyto jeho výdaje nijak prověřila, nijak též neprověřila, nezohlednila ani jeho běžné výdaje. Žalobkyně se nadto zjevně nedostatečně zabývala ani závazky žalovaného, kdy i v tomto ohledu se spolehl na čestné prohlášení žalovaného, výpisy z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Nezajímala se, zda má žalovaný poskytnuté další úvěry, půjčky, či zda nemá před poskytnutím projednávaného úvěru se splácením svých předchozích závazků problémy. Negativní výpisy ohledně exekucí či insolvence žalovaného nejsou schopny vést k závěru, že žalovaný neměl žádný jiný závazek. V posuzovaném případě tedy žalobkyně o výdajích žalovaného nevěděla takřka nic, proto nemohl ani dospět k důvodnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Ostatně, žalovaný žalobkyni neuhradil ani 1 splátku, tudíž jeho finanční nezpůsobilost splácet poskytovaný úvěr pravděpodobně existovala již v době jeho poskytnutí.

13. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou částku, k úhradě tak zbývá jistina ve výši 27 500 Kč. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu ve zbytku částečně zamítl. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. však žalobkyně nepožadovala, proto jej soud žalobkyni nepřiznal. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

14. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, , atd. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu.

15. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu v rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, který činí 58,60 % z částky:- 1 388 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a.t. v účinném znění)o paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ a.t. v účinném znění)o 504 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.)Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 58,60 % z částky 4 292 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 515,10 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží povahu uplatněného nároku.