15 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 30 141,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 405 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 16 736,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 960,37 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 45 700 Kč, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 13 405 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný měl v souladu s všeobecnými úvěrovými podmínkami splácet jednotlivá čerpání pravidelnými denních platbami, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná část úvěru, každá denní splátka je splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Žalovaný v rozporu se smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru dlužné částky nesplácel. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dne , datum, . Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu, poplatek za vyplacení úvěru, poplatky za sjednané služby. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dosud neuhradil na zažalovanou pohledávku ničeho.

2. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán, k žalobě nevyjádřil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednání bez její přítomnosti.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými denních splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti , právnická osoba, ., se Sazebníkem a zavázal se je dodržovat (prokázáno Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně podmínek, sazebníku, základních údajů o poskytovateli a úvěru, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, souhlasu se zpracováním osobních údajů). Žalobkyně při poskytování úvěru vyšla ze skutečnosti, že výše ověřeného čistého průměrného měsíčního příjmu žalovaného činí 22 884 Kč, výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Žalobkyně dále vycházela z finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 14 000 Kč (prokázáno listinami nazvanými „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, „BankID výpis“). Žalovaný dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru čerpal dne , datum, částku 13 405 Kč (prokázáno potvrzením o bankovním převodem - přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, a sdělením , Anonymizováno, ). Žalovaný se poskytnutou částku zavázal splatit spolu s příslušenstvím dle čl. , Anonymizováno, a čl. , Anonymizováno, smlouvy v pravidelných denních splátkách a dle čl. , Anonymizováno, odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. , Anonymizováno, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (prokázáno smlouvou včetně podmínek, sazebníku, předpisu denních splátek). Totožnost žalovaného byla ověřena dne , datum, přes BankID od společnosti , právnická osoba, ., což má soud za prokázané autorizací ověření totožnosti. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, byl žalovaný nejprve upozorňován na prodlení emailem ze dne , datum, a poté byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně podacího lístku). Žalobkyně uplatnila jistinu, dlužné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.

5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

7. Žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. Žalobkyně v návrhu uvedla, že zkoumala bonitu žalovaného, když vycházela z informací od žalovaného (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného atd.); a z veřejně dostupných rejstříků, avšak nenavrhla k tomu žádné důkazy. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala.

9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila jako důkazy listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „Identifikované příjmy“. V tomto formuláři je pouze uvedeno, že žalovaný má ověřený čistý příjem ve výši 22 884 Kč, výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč, finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 14 000 Kč. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se žalobkyně neměla spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobkyně si ani nevyžádala výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaný uvedl, že pravidelně měsíčně vydává na splátky jiných půjček částku 1 000 Kč, avšak ani tento údaj žalobkyně více neprověřila. Soud má za to, že veškerého informace měly naopak u žalobkyně vyvolat potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného.

10. Ustálená rozhodovací praxe soudů dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Pojem „odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem „odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než „péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž „odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).

12. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele za delší časové období s počátečními i konečnými zůstatky, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity nebo s nedostatečným zjištěním bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

13. V daném případě si žalobkyně ani na výzvu soudu nesdělila, jaké konkrétní údaje měla jako poskytovatel úvěru k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, zda se žalobkyně informovala, zda žalovaný dříve poskytnuté půjčky či úvěry splácí a zda jím uvedená výše splátek souhlasí s tím, co uvádí přímo žalovaný. Nebyl předložen ani výpis z účtu za delší časové období. Vše ponechala pouze ve formě tvrzení, že byly prověřeny veřejně dostupné rejstříky, avšak ani k těmto tvrzením nepředložila žádný podklad. To, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení neznamená, že je schopen splácet úvěr. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, ani tím, že nebyla poskytnuta částka vysoká, neboť žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje z veřejně dostupných rejstříků, sdělených informací od žadatele.

14. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že posoudila s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002).

15. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky 13 405 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převažující úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku