15 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 112 623 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 77 623 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 621 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 59,32 % ročně z částky 66 390,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 529,36 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 66 390,00 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 221 126,00 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 112 623 Kč, a to částky 78 621 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 621 Kč ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši 34 002 Kč, úrok ve výši 59,32 % p.a z částky 66 390 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 529,36 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 66 390 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 221 126 Kč. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,32 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 35 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od , datum, do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 34 002 Kč. Žalovaný zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se jednání konaného dne , datum, nezúčastnil, k věci samé se při jednání nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr výši 70 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě č. , hodnota, ). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním kódu (prokázáno dokumentem – podpis na dálku, potvrzovací SMS zprávou). Úvěr ve výši 70 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní učet dne , datum, (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,32 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč splatných vždy k , Anonymizováno, . dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný dopisy (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, ). Následně věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, ). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 59,32% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 76 151,21 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 66 390 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 761,21 Kč), smluvní pokuty ve výši 34 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 59,32% ročně z částky 66 390 Kč, a to od , datum, do , datum, ve výši 2 529,36 Kč, a úrok ve výši 15% z částky 66 390 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do částky 221 126 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude po dobu trvání tohoto pojištění hradit za pojištění. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 536 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, a přílohy č. , hodnota, , přihláškou žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, informačním dokumentem o pojistném produktu k pojištění). Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky celkem uhradil částku 35 000 Kč (prokázáno kartou klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). K zaplacení zbývající dlužné částky příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne , datum, ).

4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 36 794 Kč, a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., a to konkrétně dne , datum, byla připsána částka 38 936 Kč, dne , datum, částka 37 455 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného – příchozí platby o výplatě žalovaného). Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 5 299 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček, apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne , datum, ). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje, které uvedl žalovaný ve formuláři hodnocení klienta, tedy použila zákonem stanovené životní minimum ve výši 4 620 Kč, neboť žalovaný neuvedl ve formuláři výdaje vyšší.

5. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 35 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Při příjmu cca 37 000 Kč a nezjištěných výdajích. Žalobkyně si nenechala předložit například kompletní výpis z účtu za delší časové období, ze kterého by mohlo být evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje, případně jak s finančními prostředky nakládá. Žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného, které měla potvrzené ze dvou příchozích plateb, a z téměř žádných výdajů, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, resp. ty byly sděleny v nereálné částce, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, apod. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrovaného nezaobírat, pokud mu nad tuto částku „něco zbývá“. Nadto však nezkoumala další náklady na bydlení (energie a apod). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

6. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistiny poskytnutého úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaný na dluh ve výši 70 000 Kč uhradil částku 35 000 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku na jistinu, a na zákonné úroky z prodlení, ohledně nároku na přiznání kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, a smluvního úroku běžícího, soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je tedy ve prospěch žalovaného. Tomu však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.