15 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 71 756,85 Kč s příslušenstvím, o vzájemném návrhu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 756,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 861,85 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 8 105 Kč od , datum, do , datum, , a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 24 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 024 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky ve výši 17 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 809 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 785 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 190,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 756,85 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 893 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni , datum, . Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil žádnou částku započitatelnou na jistinu. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. Žalovaný po zesplatnění žalovanou částku i přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyni již zaplatil 100 524 Kč (opraveno k výzvě soudu). Uvedl, že v době uzavření smlouvy s žalobkyní měl již další závazky, nedokázal správně vyhodnotit své možnosti a podmínky složitých smluv. Domnívá se, že smlouva s žalobkyní je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti. Namítal, že díky doplňkovým službám celková částka, kterou měl zaplatit, činila 280 296 Kč, tedy 3x vyšší než jistina úvěru. Část poskytnuté částky z této smlouvy byla použita na úhradu dříve poskytnutého úvěru, konkrétně 46 946 Kč. Po odečtení nákladů ve výši 13 500 Kč dle čl. 4.3 písm. d) dle žalovaného je jistina dluhu 66 500 Kč. Vzájemnou žalobou pak požadoval, aby mu žalobkyně zaplatila částku 41 809 Kč, což je částka, která přesahuje bezdůvodné obohacení v částce 66 500 Kč (jistinu zápůjčky), kterou žalobkyni zaplatil.

3. Z předložených listinných důkazů bylo dále zjištěno, že dne , datum, uzavřeli účastníci elektronicky dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, včetně předsmluvních informací ze dne , datum, ). Žalobkyně vypracovala smluvní dokumentaci v elektronické podobě, kterou žalovanému zpřístupnila na jeho klientském účtu. Uzavření smlouvy je prokázáno potvrzením o verifikační platbě ve výši 1 Kč (prokázáno výpisem z účtu , právnická osoba, ). Dále k identifikace žalovaného měla žalobkyně i kopii občanského průkazu a cestovního pasu žalovaného (prokázáno kopií občanského průkazu, cestovního pasu). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 29 544 Kč a 46 946 Kč (prokázáno potvrzeními o vyplacení úvěru ze dne , datum, ). Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že celková splatná částka činila 178 560 Kč a žalovaný se jí zavázal žalobkyni uhradit v 72 měsíčních splátkách po 3 893 Kč splatných vždy do 15. dne v kalendářním měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26 % ročně, RPSN ve výši 39,24% ročně (čl. 4.5 a 4.6 smlouvy). Pro případ prodlení se zaplacením splátky, které bude trvat i po výzvě k zaplacení, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (čl. 5.5 smlouvy). Prodlení se zaplacením mělo být dle smlouvy sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení (čl. 5.3 smlouvy). Strany si dále sjednaly doplňkovou službu , Anonymizováno, (prokázáno přílohou č. , hodnota, smlouvy o úvěru), která zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (cena 281 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace 566 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (566 Kč měsíčně). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky spolu s poplatkem za upomínání (prokázáno upomínkami z , datum, a , datum, s podacími lístky). Poté žalobkyně úvěr zesplatnila s tím, že žalovaný má dluh splnit do , datum, (prokázáno dopisem ze dne , datum, s podacím lístkem). K zaplacení dlužné částky ve výši 89 941,85 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, a podacím lístkem).

4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus, insolvenčního rejstříku, z databáze neplatných dokladů, z živnostenského rejstříku a z Centrální evidence exekucí, vše s negativním výsledkem (prokázáno výpisy z těchto databází). Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného činí 33 311 Kč, náklady žalovaného na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, což představují splátky úvěrů, měsíční výdaje na sázení jsou ve výši 6 148 Kč a jeho finanční zůstatek tak činí průměrně 20 270 Kč měsíčně. Na základě zjištěných údajů bylo žalovanému určeno skóre – vyšší bonita a stanovena maximální výše úvěru v částce 90 000 Kč. Žalobkyně rovněž soudu předložila výpis z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2021, leden a únor 2022, dle kterých počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl v prosinci 2021 počáteční 15 321,56 Kč, konečný 441,37 Kč, v lednu počáteční 441,37 Kč a konečný 3 078,81 Kč, a v únoru 2022 počáteční 3 078,81 Kč, konečný 1 345,18 Kč. Z předloženého daňového přiznání soud zjistil, že za rok 2020 vykazoval žalovaný jako základ daně částku 185 760 Kč a daň po uplatněných slev byla 3 015 Kč. V roce 2021 v daňovém přiznání uvedl žalovaný výši příjmů 399 731 Kč, výdajů 239 839 Kč, rozdíl vykazoval ve výši 159 892 Kč. Z upomínek má soud za prokázané upomínání žalovaného o zaplacení a čísla účtu, na který měly být splátky zasílány.

5. Z výpisu transakcí z účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 100 524 Kč, vše zasláno ve splátkách na číslo účtu uvedené v upomínkách žalobkyně, jako variabilní symbol žalovaný uvedl 2x své rodné číslo, v ostatních případech číslo smlouvy. Z přípisu ze dne , datum, žalovaného adresovaného žalobkyni má soud za prokázané, že vůči žalobkyni žalovaný namítal neplatnost smlouvy a žádal o započtení uhrazených splátek na jistinu dluhu. Z odpovědi žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně nadále trvala na platnosti uzavřené smlouvy, avšak současně vyslovila ochotu jednat o kompromisním řešení. Ze zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že jako smírné vyřešení věci navrhla žalobkyně vyplacení 39 199 Kč žalovanému. Z předžalobní výzvy žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že vyzval žalovanou k vrácení částky 41 809 Kč.

6. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel dálkovým způsobem s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jeho účet a v rámci refinancování dříve sjednaného úvěru žalobkyně zaslala celkem částku 76 500 Kč. Žalovaný uhradil na shora uvedený úvěr částku 100 524 Kč. Žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Žalobkyně si vyžádala informace od žalovaného (vyplněním typizovaných formulářů), které doplnila výpisem z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2021, leden a únor 2022, daňovým přiznáním za rok 2020, 2021 a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalované v insolvenčním rejstříku či centrální evidence exekucí). Žalovaný ve formuláři uvedl vyšší měsíční příjem, než kterého dosahoval dle předložených daňových přiznáních (ve formuláři 33 311 Kč, dle daňového přiznání kolem 15 000 Kč), avšak této skutečnosti nevěnovala žalobkyně žádnou pozornost. Stejně tak ani uvedené vynaložené částce na pravidelné sázení (částka 6 148 Kč). Z předložených dokladů není tedy vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 20 270 Kč, ze kterých by mohl hradit tento úvěr.

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Ust. § 2395 o.z. stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Žalobkyně smlouvu uzavírala jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 1810 a násl. o.z. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Podle mínění soudu se ale žalobkyně neměla spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 33 311 Kč, avšak dle založených daňových přiznáních dosahoval příjem částku kolem 15 000 Kč, je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, zvláště za situace, kdy žalovaný uvedl, že náklady na bydlení činí měsíčně 3 000 Kč. Měsíční náklady na sázky ve výši 6 148 Kč jsou dalším varovným signálem. Navíc jiné běžné měsíční výdaje ani neuvedl (náklady na dopravu, energie, apod).

9. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného úvěru splácet, že se dotazovala na jeho poměry a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Soud ještě před jednáním avizoval, že tvrzení i předložené důkazy pro posouzení úvěruschopnosti hodnotí jako nedostatečné a vyzval jí k doplnění. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba předložit důkazy k prokázání jejích tvrzení, ač v předvolání soud avizoval, že hodlá žalobkyni v tomto smyslu poučit, jedná se o poučení poskytované zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, je třeba dle podle § 2993 o. z. vypořádat strany dle zásad bezdůvodného obohacení. Bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni zaplatil 100 524 Kč, tedy poskytnutou jistinu 76 500 Kč (což odpovídá poskytnutým částkám bez nákladů ve výši 13 500 Kč dle čl. 4.3 písm. d) a přeplatek 24 024 Kč. Žalovaný však požadoval vrátit částku 41 809 Kč, což řádně neupravil ani k výzvě soudu, proto soud rozhodl o zamítnutí vzájemného návrhu co do částky 17 785 Kč. Žalovaný zaslal žalobkyni odstoupení od smlouvy i předžalobní výzvu a učinil vzájemný návrh, který soud žalobkyni doručil do vlastních rukou. Soud zamítl nárok uplatňovaný žalobkyní včetně požadovaného úroku z prodlení, kdy v tomto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, „z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Žalobkyni naopak soud uložil zaplatit žalovanému částku 24 024 Kč, neboť o tuto částku se bezdůvodně obohatila podle § 2993 o.z.

13. Tím, že žalobkyně nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, má žalovaný nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Úrok z prodlení soud žalovanému přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024-88) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v první prokazatelně zaslané upomínce. V posuzovaném případě byla výzva k plnění žalobkyni zaslána dne , datum, . Žalovaná se tak dostala do prodlení se splacením následujícím dnem po stanovené 7denní lhůtě ke splacení, tedy dnem , datum, . O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení co do částky 24 024 Kč s příslušenstvím (57,5 %) úspěšný, naopak neúspěch měl ohledně částky 17 785 Kč s příslušenstvím (42,5 %). Žalovanému tak náleží poměrná (15 %) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.Konkrétně má žalovaný nárok na náhradu ve výši 15 % z částky: 2 091 Kč (zaplacený soudní poplatek), Advokát žalobce učinil v řízení celkem 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „adv. tarif“), návrh ve věci samé ze dne , datum, , výzva ze dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast u jednání dne , datum, , , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu)- Mimosmluvní odměna za 5 úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, účast u jednání dne , datum, , , datum, ) 5 x 2 780 Kč (§ 7 bod 5 adv. tarifu)- Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu ve znění do , datum, ), 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu v účinném znění)- 3 328,50 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek mimo soudní poplatek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkové náklady řízení žalovaného činí 15 850 Kč, žalovanému tak přísluší vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15% z této částky, tedy 3 190,40 Kč, a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).