15 C 78/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , výroba, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., výroba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, výroba, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., výroba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. každému jednou polovinou.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení a vypořádaní podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , výroba, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., výroba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobkyně je přitom vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ k těmto nemovitým věcem a žalovaný podílu o velikosti ½. Ve spoluvlastnictví se žalovaným nemá zájem nadále setrvávat, podíl žalovaného je zatížen několika exekucemi. Dle názoru žalobkyně nejde předmětné nemovité věci reálně rozdělit na samostatné nemovité věci, neboť se jedná o areál s garáží a budovou pro výrobu, které spolu tvoří jeden funkční celek a dělení nemovitostí by tak z hospodářského a funkční hlediska nebylo účelné ani možné. Vzhledem k tomu, že nemá o přikázání nemovitých věcí do jejího vlastnictví zájem a žalovaný má na sebe vedeny exekuce, z čehož je evidentní, že by nemohl poskytnout přiměřenou náhradu, navrhla, aby soud nařídil prodej těchto nemovitých věcí. Před podáním žaloby se žalobkyně snažila bezvýsledně žalovaného kontaktovat s výzvou ke zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zejména zjištěno, že účastníci jsou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , zapsáni na LV č. , hodnota, jako spoluvlastníci, každý s podílem o velikosti ½ k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , výroba, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., výroba, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Dále soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že vůči žalovanému jsou zahájeny exekuce, neboť na výpisu jsou zapsány poznámky o zahájených exekucích.

4. Výzvou ze , datum, včetně dokladu o odeslání a dodejky považuje soud za zjištěné, že se žalobkyně snažila kontaktovat žalovaného se záměrem zahájit jednání o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, navrhla mu několik způsobů vypořádání spoluvlastnictví. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se nepodaří dosáhnout dohody, podá žalobkyně žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k příslušenému soudu. Na výzvu však žalovaný nikterak nereagoval.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci k výše specifikovaným nemovitým věcem, oba podílem ½. Žalobkyně nemá zájem ve spoluvlastnictví k uvedené nemovitosti se žalovaným nadále setrvávat, a proto ho vyzval k jednání o jeho zrušení a vypořádání, přičemž tato výzva zůstala bez odezvy. Preferovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je pro žalobkyni prodej nemovitých věcí, neboť není možné jejich reálné rozdělení, a to především s ohledem na charakter celého areálu a budov, které se zde nacházejí. Lze důvodně předpokládat, že finanční situace žalovaného není dobrá, neboť jeho podíl je zatížen poznámkami o zahájených exekucích, a není tedy možné předpokládat, že disponuje finančními prostředky pro vyplacení žalobkyně.

6. Po právní stránce soud postupoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ či „občanský zákoník“).

7. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2).

9. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc budedražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Dle § 1143 odst. 1 a násl. o.z. není soud při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vázán žalobním návrhem, ale je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Nejprve je na místě zkoumat možnost reálného dělení společné věci (na více samostatných nemovitostí), následně možnost rozdělení na jednotky (viz např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 650/2002 nebo 22 Cdo 559/2004).

11. Účast spoluvlastníka ve spoluvlastnickém společenství na něm nelze vynucovat proti jeho vůli a žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze tedy zamítnou jen výjimečně, ze zákonem stanovených výjimek (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 30.11.2004, sp.zn. IV. ÚS 154/04, dostupné na www.nalus.usoud.cz). Takovou výjimkou je dohoda spoluvlastníků o odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1154 o.z., odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o.z. nebo omezení vyplývající z ust. § 1140 odst. 2 o.z. Jako možný způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví zákon taxativně stanoví rozdělení věci, přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu a prodej věci ve veřejné dražbě. Soud nemůže provést vypořádání jiným způsobem a je povinen postupovat v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání. Jsou-li splněny zákonné podmínky, má být společná věc vždy rozdělena. Rozdělení věci je dobře možné, pokud je fakticky a technicky proveditelné a věc neztratí rozdělením možnost plnit dosavadní funkci. Reálné rozdělení nemovitých věcí naopak není dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovité věci nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení byly nepřiměřeně vysoké, rozdělení nebrání ani špatné vztahy spoluvlastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.2. 010, sp.zn. 22 Cdo 3685/2008). Občanský zákoník jako překážku rozdělení společné věci stanoví také snížení její hodnoty. Není-li dělení společné věci dobře možné a nelze-li budovu ani rozdělit na jednotky, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky podle výše podílů je jako způsob likvidace spoluvlastnických vztahů uvedeno na prvém místě, musí se soud vždy především zabývat posouzením otázky, zda je reálné rozdělení dobře možné.

12. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je tedy rozdělení věci. Soud tedy v prvé řadě zkoumal, zda jsou předmětné nemovité věci reálně dělitelné. Pozemky jako samostatné věci ve smyslu práva jsou zásadně dělitelné kdykoliv, zejména pokud pod pojmem rozdělení chápeme pouze vytvoření měřičských předpokladů pro vytyčení nezpochybnitelného průběhu nové vlastnické hranice. Výrazem „rozdělení dobře možné“ je sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny. U pozemků lze dovodit schopnost i po rozdělení sloužit k zemědělským, výrobním či k rekreačním účelům především tehdy, nevzniknou-li rozdělením pozemky nevhodného tvaru a budou-li samostatně přístupny. Reálné rozdělení přichází do úvahy tam, kde se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno především u nezastavěných pozemků. Ale to není tento případ.

13. Reálné rozdělení nemovitých věcí není dobře možné v případech, kde by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku. Samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není „optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Ani nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobem rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl, zejména když žádný z účastníků nenavrhne řešení lépe respektující zájmy obou stran.

14. V tomto konkrétním případě reálnému rozdělení nemovitosti brání několik skutečností. Za prvé žádný z účastníků neprojevil v řízení přání věc reálně rozdělit. Dále soud zastává názor, že rozdělením nemovitosti by se mohla podstatně snížit její hodnota, když by se z jednoho hospodářského a funkčního celku staly dva znatelně menšího rozsahu. Jedná se o několik pozemků s budovami s odlišnou využitelností (garáž, výrobny), proto je nutné vzít v úvahu i zastavěnost pozemků stavbami. Soud si je vědom i toho, že rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Tento způsob rozdělení opět naráží na finanční situace žalovaného, neboť by bylo nutné, aby na vzniklou disproporci vynaložil finanční prostředky. Z uvedených důvodů a za účelem nenavyšování nákladů řízení a jeho nepřiměřeného prodlužování soud nenechával zpracovat znalecký posudek k posouzení otázky možného reálného rozdělení nemovitých věcí.

15. Dalším možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je přikázání společné věci jednomu spoluvlastníkovi (nebo více spoluvlastníkům) za přiměřenou náhradu vyplacenou ostatním spoluvlastníkům. V posuzovaném případě žádný z účastníků neprojevil zájem o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví. Žalobkyně tento způsob vypořádání již v samotném návrhu odmítla, u žalovaného s ohledem na probíhající exekuční řízení lze dospět k závěru, že by pro něj byl zásadní problém obratem si opatřit prostředky a uhradit vypořádací podíl.

16. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.).

17. Proto soud rozhodl a zrušení podílového vlastnictví a jako způsob vypořádání zvolil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyni připadne jedna polovina, žalovanému jedna polovina.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn povahou věci (iudicium duplex), podle něhož v tomto typu řízení nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, ale z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 potvrzené i následnými rozhodnutími (např. sp. zn. II. ÚS 1098/22) znamenají definitivní návrat k předchozí praxi, tedy že v obdobných případech má být obecným pravidlem nepřiznávání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., a to oproti principu procesního úspěchu ve věci. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého či ostatních spoluvlastníků. Šikanózním ani obstrukčním není jednání, kterým jsou uplatňována práva účastníka v řízení, jakkoli nakonec neúspěšně, ani nesouhlas s návrhy protistrany, pokud ve svém důsledku s případnými dalšími úkony v řízení nesměřuje výlučně k zaviněnému vytvoření situace, která znemožňuje soudu v řízení postupovat či rozhodnout a poskytnout ochranu práv druhému z účastníků. Důvod pro takové výjimečné rozhodnutí, kterým by soud zavázal jednu ze stran k náhradě nákladů řízení, soud neshledal, ani nebyl žádnou ze stran tvrzen.