15 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 221 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 108 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 113 848,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 041 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky 147 197,93 Kč od datum do datum ve výši 6 438,72 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 147 197,93 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 529 113 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 221 976 Kč, a to částky 172 207,09 Kč (jistina úvěru ve výši 147 197,93 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 25 009,16 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 172 207,09 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to od datum do data vyhotovení žaloby ve výši 45 807,86 Kč, úroků za poskytnutí úvěru z částky 147 197,93 Kč ode dne datum do zaplacení v roční úrokové sazbě 68,34 % (od 91. dne prodlení ve výši 12 % ročně), a dále úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 564 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, vyplacený dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 68,34 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci, přičemž součástí splátek byla i úhrada za pojištění. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a dostal se do prodlení; do zesplatnění uhradil celkem pouze čtyři splátky. V důsledku prodlení byl úvěr dne datum zesplatněn a celá dosud nesplacená jistina spolu s přirostlými úroky se stala splatnou jako nová jistina. Pro případ prodlení po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný svůj dluh přes výzvy žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se jednání konaného dne datum nezúčastnil, k věci samé se při jednání nevyjádřil. K jednání se bez řádné omluvy nedostavil, proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru včetně dodatku a příloh). Žalovanému se dostalo předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem a souvisejícími dokumenty), přičemž jeho totožnost byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Současně byly zjišťovány údaje o jeho osobních a majetkových poměrech (prokázáno základními informacemi o klientovi, výpisy z registrů SOLUS a NRKI a hodnocením klienta). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu (prokázáno dokumentem – podpis na dálku, důkazem o odeslání částky 1 Kč a potvrzovací SMS zprávou). Úvěr byl schválen a žalovanému bylo jeho schválení oznámeno spolu se splátkovým kalendářem (prokázáno oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na jeho bankovní účet (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši 68,34 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 10 468 Kč splatných vždy k 14. dni kalendářního měsíce, přičemž součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr (rovněž prokázáno smlouvou o úvěru, přihláškou do pojištění a informačním dokumentem o pojistném produktu).

4. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na možnost zesplatnění byl žalovaný výzvami žalobkyně (prokázáno výzvami k zaplacení dlužných splátek a upozorněními na možnost zesplatnění ze dne datum, datum a datum). V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni datum (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru). Žalovanému byla následně zaslána i předžalobní výzva (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum a podacím archem). Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že sjednaná úroková sazba činila 68,34 % ročně. Dle smlouvy bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou splátku (prokázáno smlouvou o úvěru). Dále bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení alespoň 15 dnů (prokázáno smlouvou o úvěru). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné pohledávky bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení (prokázáno smlouvou o úvěru).

5. Žalovaná částka se skládá z částky 176 169 Kč, která zahrnuje dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 172 207,09 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 147 197,93 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 25 009,16 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 564 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 45 807,86 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 172 207,09 Kč od datum do dne vyhotovení žaloby. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 147 197,93 Kč od datum do datum ve výši 6 438,72 Kč a úrok ve výši 12 % ročně z částky 147 197,93 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 529 113 Kč. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 282 Kč, přičemž žalobkyně požaduje neuhrazené pojištění za dvě splátky, tedy celkem 2 564 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru včetně dodatku a přílohy č. hodnota, přihláškou žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a informačním dokumentem o pojistném produktu).

6. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný do data zesplatnění uhradil celkem částku 41 872 Kč, a to čtyři splátky po 10 468 Kč (prokázáno kartou klienta). K zaplacení zbývající dlužné částky s příslušenstvím byl žalovaný vyzván před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum a podacím archem). Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze SOLUS a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu (prokázáno výpisy z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkovým a osobním poměrům (prokázáno hodnocením klienta a základními informacemi o klientovi). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu).

7. Na základě hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným příjmem a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba., a to konkrétně dne datum byla připsána částka 36 889 Kč, dne datum částka 36 935 Kč, dne datum částka 36 791 Kč, dne datum částka 36 676 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozích platbách). Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 10 325 Kč (nájemné, inkaso), ostatní výdaje ve výši 0 Kč, dvě děti v domácnosti (prokázáno hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů odpovídajících životnímu minimu ve výši 4 860 Kč, neboť žalovaný neuvedl vyšší výdaje (prokázáno hodnocením klienta).

8. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze SOLUS a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu (prokázáno výpisy z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkovým a osobním poměrům (prokázáno hodnocením klienta a základními informacemi o klientovi). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu).

9. Na základě hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným příjmem a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba., a to konkrétně dne datum byla připsána částka 36 889 Kč, dne datum částka 36 935 Kč, dne datum částka 36 791 Kč, dne datum částka 36 676 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozích platbách).

10. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 10 325 Kč, další výdaje představovala vyživovací povinnost ve výši 6 980 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje uvedené žalovaným, tedy použila částku životního minima ve výši 4 860 Kč, neboť žalovaný neuvedl vyšší výdaje.

11. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 41 872 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze úvěr schválit. Při příjmu cca 36 800 Kč a nezjištěných výdajích. Žalobkyně si nenechala předložit například kompletní výpis z účtu za delší časové období, ze kterého by mohlo být evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje, případně jak s finančními prostředky nakládá. Žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného, které měla zjištěny z předložených podkladů, aniž by dostatečně ověřila jeho skutečné výdaje, do nichž nebyly v plném rozsahu zahrnuty náklady na domácnost, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Pokud žalobkyně operovala s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a nejde o veličinu, která by umožňovala bez dalšího posoudit reálnou finanční situaci žalovaného. Nadto nebyly zjišťovány další náklady na bydlení (energie apod.). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

12. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Za shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet je absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.).

20. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 150 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ve výši 150 000 Kč uhradil částku 41 872 Kč, přiznal žalobkyni částku ve výši 108 128 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku na jistinu, a na zákonné úroky z prodlení, ohledně nároku na přiznání kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, a smluvního úroku běžícího, soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je tedy ve prospěch žalovaného. Tomu však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.