15 C 95/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Z r u š u j e s e podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem: pozemku st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba č.p. 69, vše v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a tyto nemovitosti s e p ř i k a z u j í do výlučného vlastnictví žalobkyně.

II. Žalobkyně je p o v i n n a zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku ve výši , částka, , a to do 30 dní ode dne právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu částku ve výši, která bude určena samostatným usnesení, v rozsahu jedné poloviny skutečně vzniklých nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku na účet Okresního soudu v Kolíně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu částku ve výši, která bude určena samostatným usnesení, v rozsahu jedné poloviny skutečně vzniklých nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku na účet Okresního soudu v Kolíně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti: pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 69 v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „nemovitost“) s odůvodněním, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to každý v rozsahu ½ k celku. Nemovitost je užívána žalobkyní. Účastníci se mimosoudně nedohodli na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti. Reálné rozdělení rodinného domu není možné. Žalobkyně navrhuje zrušení spoluvlastnictví a vypořádání tak, že žalobkyně nabude vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu žalovaného za finanční náhradu v rozsahu odpovídajícím 1/2 ceny nemovitostí určených soudem ustanoveným znalcem. Tento návrh vychází ze skutečnosti, že nemovitost je reálně nedělitelná a je schopna zaplatit žalovanému odpovídající náhradu. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, a , částka, s příslušenstvím z titulu vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu.

2. Žalovaný souhlasil s návrhem na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, s žalovanou rovněž nechce setrvat ve spoluvlastnickém vztahu, jakož i s jeho vypořádáním přikázáním nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaný však nesouhlasil s výší vypořádacího podílu, která by měla odpovídat velikosti jeho spoluvlastnického podílu, neboť cena zjištěná znalkyní neodpovídá obvyklé ceně nemovitostí.

3. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl návrh žalobkyně na zaplacení částky ve výši , částka, a , částka, s příslušenstvím z titulu vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu vyloučen k samostatnému projednání. Řízení o takto vyloučeném návrhu je nyní samostatně vedeno pod sp. zn. , spisová značka, .

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, znaleckým posudkem zadaným soudem a předloženým účastníkem. S ohledem na datum vyhotovení soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2019, č. , hodnota, -71/19, vzhledem k výsledkům dokazování a předmětu řízení soud jako nedůvodné a nadbytečné zamítl návrhy na doplnění dokazování včetně zadání revizního znaleckého posudku. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, když provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a spolu se shodnými tvrzeními účastníků po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti: pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 69 v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to každý v rozsahu ½ k celku (prokázáno informativním výpisem z katastru nemovitostí pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, , LV 398).

6. Z výpisů z účtů vedených u , právnická osoba, ., ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně má k dispozici na účtu č. , č. účtu, částku , částka, , na účtu č. , č. účtu, částku , částka, a na účtu č. , č. účtu, částku , částka, . Fakturou – daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne , datum, byla žalobkyni za investiční zlato vyúčtována částka , částka, . Fakturou – daňovým dokladem č. 67/12/2022 ze dne , datum, byla žalobkyni za zlaté slitky vyúčtována částka , částka, , fakturou – daňovým dokladem č. 68/12/2022 ze dne , datum, byla žalobkyni za zlaté slitky vyúčtována částka , částka, . Bylo tak prokázáno, že žalobkyně přímo disponuje finančními prostředky cca jednoho milionu korun.

7. Z odhadu cen nemovitostí ke dni , datum, portálu Remax soud zjistil, že valuo odhadovaná cena nemovitosti u prodeje rodinného domu 100 m2 s pozemkem 133 m2 v obci , adresa, byla stanovena na částku , částka, při porovnání s inzerovanou cenu obdobných nemovitostí od , částka, do , částka, (v průměru , částka, ), podlahovou plochu od 94 m2 do 140 m2 s velikostí pozemku od 518 m2 do 983 m2.

8. Ze soudem zadaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. , č. účtu, , soud zjistil obvyklou cenu nemovitosti na základě stavu ke dni šetření, tedy v rekonstruovanému stavu, ve kterém se nemovitost v tu dobu nacházela, která byla stanovena ve výši 3 300 00 Kč, a to jako cena aktuální ke dni , datum, . Znalecký posudek byl opatřen doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř. V projednávané věci soud, aniž by přezkoumával věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu není oprávněn [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , (C 1186), či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ], vycházel z odborných závěrů znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, hodnotí jako přesvědčivý, úplný co do zadání otázek, jeho závěry jsou v souladu s podklady použitými pro jeho zpracování včetně uvedení zdrojů a zdůvodnění odpovědí logicky odůvodněno a doplněno, resp. osvětleno účastníkům, v rámci výslechu před soudem. Aktuální závěr o výši obvyklé ceny stanovený znaleckým posudkem, proto soud vzal za svá skutková zjištění a vycházel z nich po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. (kterému odborné závěry posudku nepodléhají). Z posudku soud zjistil celkovou plochu pozemku (zastavěnou plochu a nádvoří), dispoziční řešení a technický stav nemovitosti – rodinného domu, rozmístění jednotlivých místností v domě, výměry podlahových ploch, staveb na pozemku a jejich výměru.Výslechem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo dále zjištěno, že ve svém znaleckém posudku postupovala podle zákona o oceňování, kdy jiná metoda, než porovnávací nepřichází do úvahy. K odhadu nemovitosti Remax ze dne , datum, uvedla, že se jedná o výsledek z portálu, který vyhodnocuje nabídky a realizované prodeje a z toho generuje nějaký závěr. Při zadávání byla udána výměra domu 100 m2, ale zjištěna výměra vlastním měřením znalkyně je 69 m2, což je důvodem pro odlišný závěr. Nadto není jasné, zda srovnávací vzorek byl vybrán náhodně nebo zvolen tím, kdo zadával dotaz. Řádově tak není výsledná cena dle posudku nijak zásadně nižší, protože pokud z valuo vyšla jednotková cena cca , částka, , pak při ploše cca 70 m2 by vyšla cena , částka, . Nesprávně uvedená plocha domu zkresluje výsledek, protože základem je jednotková cena. Bez vlivu není ani to, že dům nemá zahradu. Proto soud, jak uvedeno výše, vycházel ze závěrů soudem zadaného posudku.Naopak soud při svých závěrech nepřihlédl k posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. , hodnota, -16/22, neboť byl vyhotoven v roce 2022 a nemůže být podkladem pro zjišťování obvyklé ceny nemovitostí, když základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, je jejich cena obvyklá v daném místě v době rozhodování. Závěry uvedeného posudku jsou pro účely rozhodnutí tedy nejen neaktuální, ale není ani jasné, jaká cena (zjištěná či obvyklá) byla znalcem určována. Navíc při porovnávání vzorků obdobných nemovitostí není uvedeno, jakými konkrétními koeficienty byly jejich ceny stanoveny. Závěry se tak staly neověřitelnými a v řízení z nich nelze nijak vycházet. S ohledem na zjištěné nedostatky zjevné již z písemného posudku, které nelze odstranit výslechem, bylo nadbytečné a nehospodárné znalce k obsahu posudku dále slyšet.

9. Mezi účastníky nebylo sporu o spoluvlastnické struktuře k nemovitostem, rovněž tak ani o tom, že dohody o způsobu likvidace spoluvlastnictví, ve kterém nechtějí setrvávat, není možno dosáhnout s ohledem na odlišná či nejasná stanoviska účastníků. Nesporné bylo i to, že nemovitost je nedělitelná. Sporu nebylo ani v tom, že mezi účastníky panují napjaté vztahy, to se prolíná celým, a nejen tímto řízením. Je to žalobkyně, která zásadně žádala přikázání do vlastnictví, je to ona, které se od počátku označuje bydlištěm v domě (oproti žalovanému, kterého bydlištěm v domě ani sama neoznačuje), žádá nemovitosti od počátku do svého vlastnictví a toto stanovisko je celé řízení neměnné. Bez vážného zájmu a důvodu ze strany druhého spoluvlastníka je na místě přistoupit ke způsobu likvidace zrušením spoluvlastnictví a přikázáním do vlastnictví žalobkyně. A to za náhradu, která byla v řízení prokazatelně zjištěna a je postavena na znaleckém závěru soudem ustanovené znalkyně, který v řízení zcela obstál, je výsledkem zkoumání nemovitosti, její ceny obvyklé a výsledku standardní porovnávací metody ocenění. Vypořádací podíl tak byl stanoven na polovinu částky obvyklé ceny nemovitosti a žalobkyni stanovena lhůta jednoho měsíce k zaplacení, když bylo přihlédnuto k výši částky a času, který si uhrazení takové částky vyžádá, aniž by tato lhůta zásadě zvýhodnila kteroukoli ze stran. Že je žalobkyně schopna částku uhradit bylo v řízení postaveno najisto, když bez dalšího disponuje částkou kolem jednoho milionu korun, nadále peníze vkládá do domu, tedy evidentně má i další finanční prostředky či nebude mít zásadní problém si je obratem opatřit a uhradit vypořádací podíl. Částka k vyplacení nakonec není nijak závratná a není tak třeba dalšího dokazování v tomto směru.

10. Dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ či „občanský zákoník“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2).Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. V daném řízení zrušení spoluvlastnictví k výše uvedené nemovitosti požadovala jak žalobkyně, tak žalovaný, který s takovým způsobem (bez dalšího) souhlasil. Soud tedy v souladu s postoji obou stran a při absenci (potenciálních) překážek vymezených v § 1154 a § 1156 o. z., které by tomu snad mohly bránit, rozhodl o zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitosti.

12. Dle § 1143 odst. 1 a násl. o.z. není soud při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vázán žalobním návrhem, ale je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Nejprve je na místě zkoumat možnost reálného dělení společné věci (na více samostatných nemovitostí), následně možnost rozdělení na jednotky (viz např. 22 Cdo 650/2002 nebo 22 Cdo 559/2004). Není-li dělení společné věci dobře možné a nelze-li budovu ani rozdělit na jednotky, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky podle výše podílů je jako způsob likvidace spoluvlastnických vztahů uvedeno na prvém místě, musí se soud vždy především zabývat posouzením otázky, zda je reálné rozdělení dobře možné. Za nedělitelný je zpravidla dle ustálené soudní judikatury považován rodinný domek s jedním bytem, jedním vchodem a jedním komínem; stavbu je nutno považovat za nedělitelnou rovněž tehdy, nebylo-li by rozdělení možné bez nákladných stavebních úprav (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3Cz 18/1988). Úvaha o tom, zda věc je či není reálně dělitelná, není však pouze věcí odborného posouzení, prováděného obvykle za součinnosti znalce. Nedělitelnou totiž stavba není jen tehdy, jestliže z hlediska stavebně technického je rozdělení nemožné, tedy nemohly-li by vůbec stavebními úpravami, provedenými podle stavebních předpisů, vzniknout nové samostatné budovy, což v posuzovaném případě jednoznačně možné není. S ohledem na charakter nemovitosti vyplývající ze znaleckého posudku, který byl v průběhu řízení vypracován ohledně ceny nemovitostí, je zřejmé, že rodinný dům není vertikálně reálně dělitelný, jedná se o rodinný dům, jehož dispoziční řešení přímo reálné rozdělení neumožňuje. Rovněž není možné konstrukčně dům rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky. Taková skutečnost je ostatně mezi účastníky i nesporná. V zákonném pořadí tak přichází v úvahu způsob vypořádání přikázáním jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je podmíněno naplněním předpokladů, mezi které patří mj. to, že spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s tímto postupem souhlasí. Tento požadavek odráží fakt, že jen velmi obtížně by byl naplněn funkční, ekonomický a užitný cíl věci, byla-li by přikázána tomu ze spoluvlastníků, který o ni zájem nemá. Dalším předpokladem je hledisko kredibility (solventnosti) účastníka k „vyplacení“ spoluvlastnického podílu, a to jak z hlediska samotné schopnosti náhradu zaplatit, tak i z hlediska jejího včasného poskytnutí. Hledisko solventnosti se v judikatuře profiluje ve dvojí podobě, jednak jako samotná podmínka pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků (rozsudek NS 22 Cdo 1346/2002, nález ÚS III. ÚS 687/04) a jednak také jako jedna z okolností, k nimž je nutno při vypořádání přihlížet při posouzení toho, komu má být věc přikázána (např. při rovnocenných kritériích může být rozhodujícím pro přikázání věci objektivní schopnost náhradu poskytnout z hlediska dispozice volnými finančními prostředky nebo jejich bezprostředním obstaráním a použitím dříve ve srovnání se spoluvlastníkem druhým, ačkoli i ten by podmínku solventnosti k poskytnutí náhrady obecně splňoval). Smyslem požadavku solventnosti je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu a zamezilo se tomu, že spoluvlastník, jemuž byla přiznána náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. V poměrech projednávané věci je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně, která nemovitost užívá, má vůli a je připravena ji nabýt do svého výlučného vlastnictví. Podle ustálené rozhodovací praxe má výše náhrady základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011 (uveřejněný pod č. C 13 303 v Souboru)). Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2908/2015 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2016, č. 6, str. 193) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96 (uveřejněný pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3789/2018. Výše přiměřené náhrady byla určena znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce a vychází z podílu celkové ceny nemovitosti, tedy z částky 3 300 000 Kč, pročež spoluvlastnický podíl žalovaného má hodnotu 1 650 000 Kč.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř. a prodloužil obecnou pariční lhůtu na jeden měsíc vzhledem k výši částky, kterou je žalobkyně povinna vyplatit. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalovaného ani neadekvátní zvýhodnění žalobkyně, když žalovanému se plnění dostane v přiměřené lhůtě. O delší lhůtě soud neuvažoval s ohledem na délku trvání sporu, když od počátku žalobkyně navrhovala způsob likvidace, ke kterému soud nakonec přistoupil, a od samého počátku si byla vědoma vzniku své povinnosti vyplatit přiměřený vypořádací podíl, o jehož očekávané výši se dozvěděla nejpozději spolu s vypracovaným posudkem. Měla tak více než dostatečnou lhůtu k obstarání si prostředků, když prokazovala, že většinu prostředků k dispozici má.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn povahou věci (iudicium duplex), podle něhož v tomto typu řízení nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, ale z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 potvrzené i následnými rozhodnutími (např. sp. zn. II. ÚS 1098/22) znamenají definitivní návrat k předchozí praxi, tedy že v obdobných případech má být obecným pravidlem nepřiznávání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., a to oproti principu procesního úspěchu ve věci. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého či ostatních spoluvlastníků. Šikanózním ani obstrukčním není jednání, kterým jsou uplatňována práva účastníka v řízení, jakkoli nakonec neúspěšně, ani nesouhlas s návrhy protistrany, pokud ve svém důsledku s případnými dalšími úkony v řízení nesměřuje výlučně k zaviněnému vytvoření situace, která znemožňuje soudu v řízení postupovat či rozhodnout a poskytnout ochranu práv druhému z účastníků. Důvod pro takové výjimečné rozhodnutí, kterým by soud zavázal jednu ze stran k náhradě nákladů řízení, soud neshledal, ani nebyl žádnou ze stran tvrzen.

15. O povinnosti zaplatit státu náklady, které v průběhu řízení stát platil v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v rozsahu, ve kterém nejsou kryty zálohou, soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Ke dni vyhlášení rozsudku nebyla známa výše nákladů státu, které skutečně vynaloží. Proto soud rozhodl pouze kdo a v jakém rozsahu bude povinen k náhradě nákladů, jejichž vlastní výše bude určena samostatným usnesením. Náhrada nákladů řízení státu přitom vychází ze stejné logiky a argumentace jako náhrada nákladů účastníka řízení, jak uvedeno výše (viz shora citovaná rozhodnutí). Proto byla povinnost uložena každé ze stran ve stejném poměru.