17 C 102/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení podílového spoluvlastnictví <b>I. Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] katastrální území a [územní celek], zapsaných v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce].</b> <b>II. Pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] katastrální území a [územní celek], zapsané v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice polovinu náhrady nákladů řízení vynaložených na znalečné ve výši [částka] na účet Okresního soudu v Kolíně, č.ú. [číslo], [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice polovinu náhrady nákladů řízení vynaložených na znalečné ve výši [částka] na účet Okresního soudu v Kolíně, č.ú. [číslo], [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] zapsaných pro obec a [katastrální uzemí] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] (dále též jen„ nemovitost“), jehož je žalobkyně spoluvlastnicí, a to podílu ve výši 1/6. Žalovaná je spoluvlastnicí těchto nemovitostí v podílu 5/6. Uvedla, že žalovaná jí neumožňuje nemovitost užívat, nemovitost nelze rozdělit a ani by žalobkyně nechtěla nést náklady případného rozdělení, proto navrhuje, aby byla nemovitost přikázána do vlastnictví žalované a ta jí vyplatila vypořádací podíl [částka].

2. Žalovaná souhlasila se zrušením spoluvlastnictví i s tím, aby jí byla přikázána nemovitost do výlučného vlastnictví, nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, navrhovala vyplatit žalované [částka] dle znaleckého posudku z července 2019. Rovněž nechtěla nést náklady rozdělení nemovitostí, uváděla, že rozdělení není možné, v domě bydlí se synem a s prarodiči, kterým pomáhá.

3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že dům [adresa] není možné reálně rozdělit bez vynaložení nákladů, které účastníci nebyli ochotni nést, jedná se dle údajů v katastru nemovitostí o dům s jedním vchodem. Žalobkyně je spoluvlastnicí ideálního podílu 1/6 nemovitostí a žalovaná 5/6 podílu. Nemovitosti byli v červenci 2019 oceněny částkou [částka]. Znalkyně ocenila nemovitosti ke dni [datum] obvyklou cenou [částka], přičemž ohodnotila ještě hodnotu břemene z darovací smlouvy ze dne [datum], kde žalovaná zavázala dárkyni užívat nemovitost a poskytnout jí pomoc, v katastru nemovitostí však není pro nemovitosti zapsáno žádné věcné břemeno, jedná se tedy o osobní závazek žalované, nikoli břemeno váznoucí na nemovitosti. Žalovaná ke dni rozhodnutí měla na svém účtu disponibilní prostředky ve výši minimálně [částka].

4. Po právní stránce soud věc posoudil při aplikaci přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) za situace, kdy žádná z účastnic nechtěla dle [číslo] odst. 1,2 o.z. ve spoluvlastnictví setrvat a chtěly jej zrušit. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši 1/6 k nemovitostí, které učinila předmětem žalobního návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Soud dospěl k závěru, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 o.z. nebrání žádná skutečnost, spoluvlastnictví zrušil, přičemž pro způsob vypořádání postupoval dle posloupnosti tak, jak ji stanoví zákon v § 1147 o.z., když obě účastnice shodně navrhovaly přikázání nemovitostí do vlastnictví žalované. V řízení bylo prokázáno, že pozemek včetně rodinného domu, který je jeho součástí, tvoří jeden funkční celek. Reálné rozdělení předmětu spoluvlastnictví tak nepřicházelo v úvahu, neboť by tím byla podstatně snížena hodnota věci, když věc by se stala fakticky nezpůsobilou k užívání. Žádný z účastníků pak nechtěl nést náklady rozdělení. Proto soud v souladu s návrhem účastnic přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, a to za přiměřenou náhradu odpovídající velikosti spoluvlastnických podílů obou účastnic, když při určení její výše vyšel soud zcela ze znaleckého posudku znalkyně [titul]. [jméno] [příjmení], přičemž však neodečetl od obvyklé ceny hodnoty jí vypočtenou hodnotu věcného břemene, když se fakticky o věcné břemeno nejednalo, nebylo zapsáno v katastru nemovitostí a na nemovitosti nevázlo a jednalo se pouze o osobní závazek žalované, který však nemůže ovlivnit cenu nemovitostí ve vztahu k žalobkyni, která stejný závazek nemá.

5. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s nálezem ústavního soudu II. ÚS 572/2019 ze dne 12. 12. 2019 tak, že za situace, kdy všichni účastníci mají postavení žalobců a žalovaných (iudiciorum duplicium), účastníky nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnictví a volba konkrétního způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví je na soudu. Soud v tomto konkrétním případě proto považoval jako spravedlivé, aby každá ze spoluvlastnic sám nesla své náklady řízení a neshledal zvláštní důvody pro to, aby rozhodl jinak, než že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když účastnice ani náhradu nákladů řízení nepožadovaly.

6. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát dle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci dle výsledku řízení, kdy prakticky bylo ve většině návrhu vyhověno oběma stranám a skutečnosti, že se jedná právě o případ, kdy všichni účastníci mají postavení žalobců a žalovaných, soud rozhodl tak, že oběma účastnicím uložil nahradit státu rovnou polovinu nákladů řízení, které platil, tedy znalečného, které přesahovalo zálohu složenou žalobkyní jako navrhovatelkou tohoto důkazu. Proto bylo ve výroku V a VI rozhodnuto, že žalobkyně a žalovaná mají státu zaplatit každá [částka].

7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.