17 C 119/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 308 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 145 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 145 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 925 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 925 Kč od datum do zaplacení, částky 2 000 Kč a částky 3 238 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 070 Kč s úrokem z prodlení, částky 2 000 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 3 238 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce 5 000 Kč dne datum a dohodu o navýšení zápůjčky o 2 600 Kč dne datum. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny 7 600 ještě poplatek 2 470 Kč, vše splatit do datum. Žalovaná splatila 455 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, sjednaného poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 000 Kč za zaslané výzvy, smluvní pokutu 3 238 Kč a zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy s žalovanou prověřovala její úvěruschopnost dotázáním se na její poměry a nahlédnutím do relevantních databází.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že smlouvy žalobkyně uzavírá na dálku prostřednictvím webových stránek a sms, k podpisu dochází zadáním unikátního PIN kodu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že žalovaná téhož dne zadala PIN a souhlasila se zněním smlouvy o zápůjčce, zapůjčila si 5 000 Kč, strany si dohodly zaplacení poplatku a tyto se zavázala žalovaná splatit do datum. Protokol o vlastnictví účtu a údaj o provedené platbě prokazuje, že žalovaná byla vlastníkem účtu, na který žalobkyně poukázala dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 2 600 Kč. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum má soud za prokázané, že na účet žalované byly obě platby se shodným variabilním symbolem připsány. Z upomínek z datum, datum, datum, datum má soud za prokázané upomínání žalované o zaplacení žalobkyní, dále žalovanou vyzvala k zaplacení před podáním žaloby dne datum, jak dokládá výzva a podací lístek.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela dálkovým způsobem s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na její účet žalobkyně zaslala postupně ve dvou platbách částku 7 600 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do datum. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost dlužnice před poskytnutím úvěru, nepředložila však důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se žalované na její situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele. Žalovaná byla upomínána o zaplacení.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované zápůjčku splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalované zápůjčku splácet, že se dotazovala na její poměry a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Důkazy k těmto tvrzením žádné nenavrhla. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba předložit důkazy k prokázání jejích tvrzení, ač v předvolání soud avizoval, že hodlá žalobkyni v tomto smyslu poučit, jedná se o poučení poskytované zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo.

6. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla jako jistinu, jak bylo prokázáno, sníženou o 455 Kč, které žalovaná splatila. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 145 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení mimo jiné i jistiny ve smluvené lhůtě, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od datum do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení a věděla, že má v této lhůtě vrátit i jistinu. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovanou, která se však v řízení nijak nebránila. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla při započtení příslušenství úspěšnější, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.