17 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 730,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 730,52 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 730,52 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 730,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni mimo jiné i smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně až do , datum, v kapitalizované částce celkem 22 271,48 Kč. Žalovaný byl v prodlení i nadále po , datum, , proto nyní žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 113 627,30 Kč od , datum, do , datum, ve výši 26 730,52 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 100 000 Kč, celkem by žalovaný měl splatit 195 408 Kč v 24měsíčních splátkách po 8 142 Kč, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své osobní údaje a prokázal svou totožnost. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 25 361 Kč čistého měsíčně bez uvedení zdroje, v domácnosti nejsou děti, žalovaný je svobodný, má maturitu a bydlí v pronájmu, za bydlení vynaloží 2 603 Kč měsíčně, nebyly uvedeny další výdaje, věřitel mu dále vypočítal částku životního minima 3 860 Kč pro jeho osobu, účel úvěru byl uveden zvýšená finanční potřeba. Věřitel vypočetl, že výdaje žalovaného jsou 6 463 Kč, volné zdroje 17 898 Kč. Z lustrace v NRKI soud zjistil, že věřitel měl ohledně žalovaného výstup, že smlouva představuje menší riziko, žalovaný je z lepšího segmentu klientů. Z lustrace v registru SOLUS soud zjistil, že z lustrace neměla žalobkyně žádný výstup. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný měl od , datum, na dobu neurčitou volnou živnost pro obor přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a od , datum, na dobu neurčitou vázanou živnost v oboru provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Z daňového přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2020 má soud za prokázané, že žalovaný vykázal dílčí základ daně 177 529 Kč, příjmy 443 823 Kč a výdaje 266 294 Kč. Z potvrzení o provedení platby ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl majitelem účtu, na který dle návrhu smlouvy žádal poukázat poskytnutou jistinu úvěru, z potvrzení nelze zjistit aktuální zůstatek na účtu. Z oznámení žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru. Z předžalobní upomínky a podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 11 C 178/2022-59 ze dne 14. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2022, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobkyni částku 22 271,48 Kč, která představovala smluvní pokutu 0,1 % denně, součástí odůvodnění tohoto rozsudku není hodnocení prověření splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 100 000 Kč, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění. Žalobkyně pro prověření úvěruschopnosti žalovaného využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si daňové přiznání a výpis z živnostenského rejstříku. Z lustrace žalovaného v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení v pronájmu ve výši 2 603 Kč a připočetla částky životního minima žalovaného. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a zavázal se k měsíčním splátkám po 8 142 Kč.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, neboť předchozí rozsudek tuto skutečnost neřešil, nebyla tedy doposud zkoumána. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, vyžádala si daňové přiznání a dále využila internetové databáze. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když na základě předložených listin neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Spokojila se s formálním uvedením velmi nízkých výdajů žalovaného, když jediné uvedené výdaje, tedy výdaje na bydlení neodpovídají situaci na trhu s nájemním bydlením a trhu s energiemi, nebyl prověřován výpis z účtu a další běžné výdaje, a to za situace, kdy z daňového přiznání nevyplynula výše příjmu taková, jak bylo uvedeno v hodnocení klienta. Žalovaný měl k dispozici průměrně měsíční částku asi 14 800 Kč. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru se splátkou 8 142 Kč, ačkoli neměla řádně prověřené jeho skutečné výdaje, když žalovaný uvedl výdaje nízké a formální a pouze na bydlení a věřitel počítal dále pouze s částkami životního minima, porušila dle názoru soudu žalobkyně zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí, po poučení soudem další důkazy o podrobnějším prověření neuvedla, smlouvu o úvěru soud dle § 588 o.z. shledává neplatnou. Na právním posouzení věci nic nemění skutečnost, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 178/2022 byla úvěrová smlouva shledána platnou a o smluvní pokutě za konkrétní období rozhodnuto. Soud je totiž z úřední povinnosti oprávněn a současně povinen zkoumat dodržení povinnosti věřitele řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Tento požadavek vyplývající z právní úpravy, která je evropsky harmonizovaná a jejíž výklad je takto usměrňován Soudním dvorem Evropské unie, předchází případnému očekávání žalobkyně na stejné rozhodnutí: i žalobkyně si musí být vědoma, že její povinnost může být v každém řízení a v každé jeho fázi znovu podrobena přezkumu. To platí zvláště za situace, kdy se soud ve shora odkazovaném řízení otázkou zhodnocení úvěruschopnosti dle odůvodnění nezabýval, v odůvodnění nejsou úvahy o tom, zda a jakým způsobem žalobkyně své povinnosti dostála. Žalovaný spotřebitel má nejen právo na to, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda věřitel dostatečně zkoumal jeho úvěruschopnost, ale také na to, aby tyto své úvahy srozumitelně spotřebiteli v odůvodnění rozhodnutí vyložil; v opačném případě má spotřebitel zachovanou námitku neplatnosti smlouvy i do dalších navazujících řízení včetně případného řízení exekučního. Žalobkyně dle tohoto závěru soudu právo na smluvní pokutu z neplatné smlouvy nemá a žaloba proto byla zcela zamítnuta.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.