17 C 165/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 653,20 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 577 Kč s úrokem z prodlení ve výši 103,04 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 577 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 727,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 577 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne , datum, a žalovaný čerpal úvěr v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem a smluvenými poplatky, řádně však nesplácel, nezaplatil žádnou částku. Žalobkyně požadovala zaplatit 10 000 Kč jako nesplacenou jistinu, 330 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 199 Kč poplatek za expres výplatu, 99 Kč poplatek za bezpečnou splátku, 49 Kč poplatek za SMS servis, 300 Kč účelně vynaložené náklady, 600 Kč smluvní pokuty. Požadovala i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet měsíčně splátku dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy ve výši od 1 508 Kč do 773 Kč s poslední splátkou splatnou dne , datum, . Podpis žalovaného byl zajištěn elektronickými prostředky, kódem zaslaným na mobilní telefon. Strany si sjednaly podmínky zesplatnění úvěru tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud žalovaný mimo jiné dluží dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace. Ze sazebníku poplatků žalobkyně, informačního memoranda o zpracování osobních údajů a zprávy o posouzení úvěruschopnosti klienta soud nezjistil konkrétní relevantní skutečnosti v této věci. Z karty klienta ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně měla k žalovanému informaci, že žádá o úvěr 10 000 Kč, má jedno dítě, je zaměstnán s příjmem 40 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 25 000 Kč, splácí jiným společnostem 8 000 Kč měsíčně, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného bylo evidováno 6 odmítnutých žádostí o splátkové úvěry a 11 odmítnutých žádostí o kreditní karty, 27 odvolaných žádostí o splátkové úvěry a 4 odvolané žádosti o kreditní karty, ukončených 6 splátkových úvěrů a dále 6 existujících splátkových úvěru a 3 kreditní karty, u existujícího úvěru ze dne , datum, byl žalovaný opakovaně v prodlení se splátkami. Z výpisu proplacení smlouvy a tiskové sestavy odchozích úhrad žalobkyně má soud za prokázané, že dne , datum, žalobkyně poukázala žalovanému částku 10 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni nesplatil žádnou částku. Z výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta ke splacení do , datum, .

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z , datum, poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný k prověření úvěruschopnosti sdělil své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně si zjistila jeho úvěrovou situaci a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalovaný na úvěr nesplatil žádnou částku. Žalobkyně žádala splacení celého úvěru do , datum, .

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje od žalovaného, který sdělil, že je zaměstnán s příjmem 40 000 Kč měsíčně, má dítě, splácí 8 000 Kč měsíčně na další úvěry, příjmy ostatních členů jsou 25 000 Kč měsíčně, dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných rejstřících a zjistila, že žalovaný má více odmítnutých a odvolaných žádostí o úvěry a kreditní karty a minimálně s jedním úvěrem je v prodlení se splátkami. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když při zjištění, že žalovaný již opakovaně neúspěšně žádal o úvěry, neověřila vůbec jeho tvrzený příjem, například výplatními páskami, případně výpisem z účtu, navíc neověřila jeho skutečné výdaje, formu bydlení, zůstatky na účtech apod., aby zjistila jeho skutečnou situaci a zda již není předlužen. Bez významu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je i posuzování příjmů ostatních členů domácnosti. O nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně případného dalšího prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní nemohl soud žalobkyni poučit, neboť se jednání neúčastnila, ač v předvolání byla na to, že jí bude poučení poskytováno, upozorněna. Protože žalobkyně neprokázala dostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka, shledal z tohoto důvodu soud smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru. Žalobě tak soud vyhověl ohledně částky 10 000 Kč. Nejméně od doručení výzvy ze dne , datum, žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny do , datum, , proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, , přičemž jej ale přiznal pouze z nesplacené jistiny. V ostatním pak soud žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a má právo při započtení příslušenství na náhradu 72,8 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci, dva po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 za úkony učiněné před tímto datem a jeden úkon po 400 Kč za úkon učiněný po 1. 1. 2025, dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 273 Kč, celkem náklady 2 373 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady v částce 1 727,54 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny.

12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.