17 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 164 207 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 79 898 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 79 898 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 754 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 39 754 Kč od , datum, do zaplacení, částky 44 555,24 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 98 881,10 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 798,32 Kč, 14,75 % úroku ročně z částky 98 881,10 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za tuto dobu od , datum, dosáhne částky 385 171 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 164 207 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 76,04 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni postupně splatil 20 102 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny 98 881,10 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 18 674,64 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 44 555,24 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od , datum, do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku od , datum, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 76,04 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 320 976 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 687 Kč bez platby pojištění, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z dodatku k návrhu na uzavření smlouvy, informací o podpisu na dálku a důkazů o přijatých SMS má soud za prokázané, že žalovaný s listinami projevil souhlas zadáním zaslaného kódu, žalovanému byly zasílány informace na mobilní číslo, který uvedl jako svůj kontaktní údaj a žalovanému žalobkyně zaslala 1 Kč a variabilní symbol této platby byl podpisovým kódem. Z oznámení o schválení úvěru z , datum, a doručenky má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář, z kterého se zjišťuje výše splátky 6 687 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 100 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný celkem splatil 20 102 Kč a byl v prodlení již s první splátkou 36 dnů, s druhou 7 dnů a třetí 45 dnů, dále již zaplatil pouze korunové částky a přestal platit zcela, první dvě splátky byly zaplaceny osobou , jméno FO, . Z výzev ze dne , datum, , , datum, a , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 40 374 Kč, jako výdaje mu byly započítány částka 6 016 Kč na bydlení, částka 4 860 Kč jako životní minimum, splátky dalších závazků 1 200 Kč, byla spočítána rezerva po rozdílu příjmů a výdajů ve výši 27 298 Kč, dále žalovaný uvedl, že je svobodný, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, má vlastní bydlení, není ve výpovědní době, pracovní poměr má na dobu neurčitou. Z kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z výpisu vybraných pohybů (příjmů) na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu v srpnu 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 33 625 Kč, v září 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 50 785 Kč, v listopadu 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 35 298 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, kde byl vykázán příznak Z (závazek), produkt „Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“ a poznámka D (dluh po splatnosti). Z lustrace žalovaného v NRKI měla žalobkyně výstup, že u žalovaného byly registrovány dvě instituce s žádostí a evidován dluh po splatnosti 14 569 Kč. Z výzvy ze dne , datum, a z podacího archu ze stejného data má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného urgovala o zaplacení před podáním žaloby.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 76,04 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si příchozí platby na jeho účet ve třech po sobě následujících měsících. Z lustrace žalovaného v registru SOLUS získala informaci, že žalovaný má dluh po splatnosti, ze systému NRKI rovněž informaci o dluhu po splatnosti a dvou institucích s žádostí, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 6 016 Kč a 1 200 Kč na další splátky a připočetla částku životního minima, rezervu vyhodnotila ve výši 27 298 Kč. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48měsíčních splátkách po 6 687 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 100 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, vyžádala doklady o jeho příchozích platbách na účet za tři po sobě jdoucí měsíce a dále využila internetové databáze solus, z které měla informaci o dluhu po splatnosti a databáze NRKI, kde byl potvrzen dluh po splatnosti. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici informaci o třech příchozích platbách, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když na základě zjištěných údajů neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spokojila se s formálním uvedením výdajů žalovaného na bydlení, splátky a živobytí, nebyl prověřován ani výpis z jeho účtu ani běžné výdaje a jeho dluhová situace, i když bylo zřejmé, že žalovaný další závazky má a bylo na místě ověřit, jak vysoké, s jakou platební morálkou atd. Lustrace v SOLUS a NRKI potvrdila dluhy po splatnosti, případné exekuce vedené proti žalovanému žalobkyně neprověřovala. Žalobkyně dle názoru soudu nepřistoupila dostatečně aktivně ke zjištění skutečné výdajové a dluhové situace žalovaného, ze zjištěných skutečností měla mít pochybnosti o skutečné dluhové situaci žalovaného a měla přistoupit k bližšímu ověření zejména jeho výdajů, vyžádat si skutečné výdaje na bydlení, inkaso, výpis z účtu, zbývajících doplatcích splátek, platební morálce atd., jinak nemohla řádně učinit závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, a to za situace, kdy měl splácet měsíčně 6 687 Kč, což je částka vyšší než jeho žalobkyní spočítané životní minimum nebo žalovaným uváděná částka vynakládaná na bydlení. Po poučení soudem žalobkyně více svá tvrzení nedoplnila a další důkazy nenavrhla. O tom, že nebyla úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně se následně projevila, když žádnou splátku ze tří zaplacených nezaplatil včas a první dvě hradila jiná osoba. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené jeho skutečné výdaje, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla na jeho účet ve výši 100 000 Kč, poníženou o splacených 20 102 Kč, tedy částky 79 898 Kč, kterou soud žalovanému uložil žalobkyni zaplatit. Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením po obdržení výzvy po zesplatnění. V ostatním pak soud žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci při započtení příslušenství úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval.

12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř., k jinému postupu neshledal důvod.