17 C 203/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 160 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 539 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 539 Kč od , datum, do zaplacení, částky 41 349 Kč, úroku ve výši 4 654 Kč, 14,75% úroku ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, do zaplacení dosáhne částky 371 635 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 160 888 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 72,85 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni nezaplatil žádnou částku. Dlužná částka se skládá z jistiny 100 000 Kč, úroku 18 141,76 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 41 349 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od , datum, do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku od , datum, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 72,85 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 309 696 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 452 Kč bez platby pojištění, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z dodatku k návrhu na uzavření smlouvy, informací o podpisu na dálku a důkazů o přijatých SMS má soud za prokázané, že žalovaný s listinami projevil souhlas zadáním zaslaného kódu, žalovanému byly zasílány informace na mobilní číslo, který uvedl jako svůj kontaktní údaj a žalovanému žalobkyně zaslala 1 Kč a variabilní symbol této platby byl podpisovým kódem. Z oznámení o schválení úvěru z , datum, a doručenky má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář, z kterého se zjišťuje výše splátky 6 452 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 100 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žádnou částku a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne , datum, , , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 28 465 Kč, jako výdaje mu byly započítány částka 5 068 Kč na bydlení, částka 4 860 Kč jako životní minimum, byla spočítána rezerva po rozdílu příjmů a výdajů ve výši 17 537 Kč, k zaměstnání žalovaný uvedl, že nemá pracovní poměr na dobu určitou, dále že je svobodný, má vlastní bydlení. Z informací o klientovi a kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu v dubnu 2024 příjem od zaměstnavatele ve výši 29 319 Kč. Z potvrzení o příjmu z , datum, má soud za prokázaný potvrzený průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 28 465 Kč, že má žalovaný smlouvu na dobu určitou do , datum, s poznámkou, že nové smlouvy vždy zaměstnavatel uzavírá na 12 měsíců a při spokojenosti mění na dobu neurčitou. Z potvrzení o prodloužení smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný bude mít k , datum, prodlouženou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z lustrace žalovaného v NRKI měla žalobkyně výstup, že žalovaný je v kategorii IV z VI, měl 8 žádostí u finančních institucí, kde žádal o úvěr, součet zbývající částky ke splacení 594 425 Kč. Z výzvy ze dne , datum, a doručenky má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k placení před podáním žaloby.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 72,85 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k jeho příjmu ze zaměstnání a k trvání pracovního poměru. Z lustrace žalovaného v registru SOLUS nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, ze systému NRKI zjistila počet jeho žádostí o úvěru a celkovou nesplacenou výši dosavadních závazků, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 5 068 Kč a připočetla částku životního minima, rezervu vyhodnotila ve výši 17 537 Kč. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48měsíčních splátkách po 6 452 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 100 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení, nesplatil žádnou částku. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, vyžádala doklady o jeho výdělku a pracovním poměru a dále využila internetové databáze solus, z které však neměla žádný výstup a databáze NRKI, z které získala informaci, že žalovaný již je úvěrově zatížen, celkem je evidováno 8 jeho žádostí s nesplacenou částkou 594 425 Kč, kolik reálně žalovaný splácí prokázáno nebylo, žalovaný sám to neuvedl. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když na základě zjištěných údajů neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spokojila se s formálním uvedením velmi nízkých výdajů žalovaného na bydlení a živobytí, když minimálně výdaje uvedené na bydlení neodpovídají situaci na trhu s energiemi v době uzavření smlouvy, nebyl prověřován ani výpis z jeho účtu a běžné výdaje. Lustrace v SOLUS navíc neměla pro žalobkyni žádný výstup, NRKI vyhodnotila riziko a prokázala, že žalovaný musí mít další výdaje na předchozí úvěry, případné exekuce vedené proti žalovanému žalobkyně neprověřovala. Žalobkyně dle názoru soudu nepřistoupila dostatečně aktivně ke zjištění skutečné výdajové situace žalovaného, z jím uvedených nízkých životních výdajů měla mít pochybnosti o jejich reálném základu a měla přistoupit k bližšímu ověření výdajů skutečných, vyžádat si skutečné výdaje na bydlení a zjištěné úvěry, inkaso, výpis z účtu atd., jinak nemohla řádně učinit závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, a to za situace, kdy měl splácet měsíčně 6 452 Kč, což je částka vyšší než jeho žalobkyní spočítané životní minimum nebo žalovaným uváděná částka vynakládaná na bydlení. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené jeho skutečné výdaje, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla na jeho účet ve výši 100 000 Kč, kterou soud žalovanému uložil žalobkyni zaplatit. Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením po oznámeném zesplatnění úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně případné nemožnosti žalovaného splatit celý dluh z neplatné smlouvy najednou nese žalovaný, který zůstal v řízení pasivní. V ostatním pak soud žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci při započtení příslušenství úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř., k jinému postupu neshledal důvod.