17 C 295/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 452,60 Kč a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 388 Kč s úrokem ve výši 1 383,80 Kč, s 8 % úrokem ročně z částky 7 674,39 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 243,31 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 880,40 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, dále jen „předchůdkyně žalobkyně“, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované, uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny ještě úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč a úrok 761 Kč. Žalovaná se zavázala ke splátkám 1 992 Kč měsíčně s poslední splátkou splatnou do datum. Žalovaná však splátky nesplácela řádně a včas, věřitelka proto po ní žádala zaplacení zbytku jistiny a sjednaných poplatků, 8 % úroku, smluvní pokuty 7 500 Kč a úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z žádosti o úvěr ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč, uvedla své kontaktní údaje, že je zaměstnána s příjmem 19 181 Kč, měsíčně vynakládá 1 500 Kč na bydlení a energie, 1 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 000 Kč na splátky stávajících půjček, dále uvedla, že bydlí ve vlastní nemovitosti, je svobodná, vyživuje jedno dítě, má středoškolské vzdělání, nemá bankovní účet. Z mzdových lístků žalované za květen až červen 2022 má soud za prokázané, že žalovaná pracovala na snížený úvazek, měla slevu na dani, v květnu 2022 měla základní mzdu 19 800 Kč, osobní hodnocení 2 970 Kč, příplatky 407 Kč a 528 Kč a prémie 1 822 Kč, v červnu 2022 měla základní mzdu 9 690 Kč, osobní hodnocení 1 454 Kč, příplatky 141 Kč a 235 Kč, náhradu mzdy za dovolenou. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla uzavřenu smlouvu na období od datum do datum. Z mzdového výměru žalované má soud za prokázané, že měla sjednanou mzdu od datum ve výši 120 Kč za hodinu, osobní ohodnocení 18 Kč za hodinu, prémie 11 Kč za hodinu. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu, u které podpisem smlouvy potvrdila, že ji v hotovosti převzala, s úrokem 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč splácet v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Součástí smlouvy je předpis splátek na 14 měsíců, tedy do datum. Z přehledu splátek má soud za prokázané, že žalovaná splatila dne datum v hotovosti částku 2 000 Kč, dne datum v hotovosti částku 2 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč, dne datum na účet částku 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna. Z výzvy ze dne datum a podacího lístku má soud za prokázané upomínání žalované žalobkyní před podáním žaloby.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala o úvěr, předchůdkyně žalobkyně jí nabídla úvěr 15 000 Kč, který by spolu s úrokem a poplatky splácela splátkou 1 992 Kč měsíčně do datum. Částku 15 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, využila údaje sdělené žalovanou, vyžádala si doklady k jejímu zaměstnání, příjmu ze zaměstnání, ohledně výdajů vycházela ze skutečností sdělených žalovanou. Žalovaná splatila celkem 14 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost žalované oznámena. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení.

5. Soud zamítl návrh na provedení výslechu svědkyně Anonymizováno, která sepisovala s žalovanou žádost o úvěr, neboť tato pracovnice zaškrtla, že ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu žalované, což odpovídá předloženým důkazům, další kolonky nezaškrtla, dále z daného formuláře nevyplývá, že by výdaje tvrzené dlužnicí byly jakkoli ověřovány, proto soud i výslech této svědkyně považuje za nadbytečný.

6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně (předtím i předchůdkyně žalobkyně) je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o.z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o.z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila předchůdkyně žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si předchůdkyně žalobkyně obstarala podklady a informace od dlužnice. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla zaměstnána pouze na dobu určitou do datum, splácet měla žalovaná až do datum, nebyla tak zajištěna jistota splácení po skončení doby trvání jejího pracovního poměru, žalovaná měla základní příjem 19 800 Kč, další složky byly pohyblivé, uvedla, že jako svobodná vyživuje jedno dítě a má další splátky půjček, které žalobkyně netvrdila, že by prověřovala, jak velký závazek má, jakou má platební morálku. Rovněž jí uváděné výdaje i s vyživovanou osobou ve výši 3 000 Kč měsíčně by měly věřitele vést k pochybnostem a ověření jejích skutečných výdajů, výše plateb za energie, věku dítěte apod., což žalobkyně netvrdila a ani z žádosti o úvěr nevyplynulo, že by byly tyto skutečnosti nějak ověřovány. Pokud věřitelka uzavřela s žalovanou smlouvu, přestože tu byly důvody vzbuzující pochybnosti o jejích možnostech a schopnostech splácet, porušila své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, smlouvu soud shledal z tohoto důvodu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované její předchůdkyně poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno, sníženou o platby žalované celkem ve výši 14 000 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Dle rozpisu postupných splátek tak soud přiznal úrok z prodlení od datum do datum z částky 7 000 Kč, od datum do datum z částky 6 000 Kč, od datum do datum z částky 5 000 Kč, od datum do datum z částky 4 000 Kč, od datum do datum z částky 3 000 Kč, od datum do datum z částky 2 000 Kč, od datum do datum z částky 1 000 kč, celkem za toto období ve výši ve výši 452,60 Kč a od datum do zaplacení, když žalovaná již ve smlouvě o úvěru měla rozložený splátky tak, že poslední byla splatná dne datum, tedy věděla, že do této doby má částku splatit. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovanou, která se však v řízení nijak nebránila. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. , za situace, kdy byla procesně úspěšnější žalovaná, které žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro jejich prodloužení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost ve stanovené lhůtě, může oprávněný navrhnout soudní výkon tohoto rozhodnutí nebo exekuci.