17 C 357/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, rodinný dům s číslem popisným , Anonymizováno, , a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaným v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Nemovitosti uvedené ve výroku I. se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 2 900 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů státu vynaložených na znalečné ve výši 5 208,24 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba (budova s č. p. , Anonymizováno, ; rodinný dům), a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaným v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Předmětné nemovité věci“). Uvedla, že Předmětné nemovité věci jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, kdy každý vlastní podíl na nich o velikosti jedné ideální poloviny. Ve spoluvlastnictví již nadále nemá zájem setrvat. Má zájem o přikázání Předmětných nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví. K zaplacení vypořádacího podílu žalovanému má dostatek peněžních prostředků. K možnému rozdělení uvedla, že nemá zájem na toto nést náklady. Dále nesouhlasí se zřízením věcného břemene doživotního bezplatného užívání pro žalovaného a jeho manželku. Závěrem navrhla, aby soud spoluvlastnictví k Předmětným nemovitým věcem zrušil, Předmětné nemovité věci jí přikázal do výlučného vlastnictví a uložil jí zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu 2 900 000 Kč. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhla rozhodnout s přihlédnutím k tomu, že se jedná o judicium duplex v souladu s ustálenou judikaturou tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se bránil, že ke zrušení spoluvlastnictví není vhodná doba z důvodu nepříznivého zdravotního stavu jeho manželky, která dlouhodobě trpí chronickou paranoidní schizofrenií, a je silně psychicky fixována na současné místo pobytu. Souhlasil s přikázáním Předmětných nemovitých věcí žalobkyni. S ohledem na nedostatek peněžních prostředků neměl o přikázání Předmětných nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví zájem. Též nebyl ochoten nést náklady na jejich rozdělení. V řízení akcentoval lidský rozměr věci, že žalovaný v Předmětných nemovitých věcech žije se svou manželkou. Tyto vybudoval. Oba jsou důchodového věku a mají zájem v Předmětných nemovitých věcech dožít. Měl by proto zájem o zřízení věcného břemene dožití pro sebe a svou manželku. Ohledně nákladů řízení souhlasil s návrhem žalobkyně.

3. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci Předmětných nemovitých věcí s podílem ve výši ½.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo soudem zjištěno, soud rozhodl o prodloužení omezení svéprávnosti manželky žalovaného, která byla z důvodu duševní poruchy – chronické paranoidní schizofrenie omezena ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Své rozhodnutí o omezení svéprávnosti odůvodnil tím, že se její zdravotní stav nezlepšil, naopak je zde předpoklad dalšího zhoršování.

6. Ze zprávy z psychiatrického vyšetřené ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že lékařka manželky žalovaného doporučila, aby manželka žalovaného nadále zůstala v domácím prostředí, ve kterém nyní žije, jinak by došlo k výraznému zhoršení jejího zdravotního stavu.

7. Ze znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že znalec stanovil obvyklou cenu podílu jedné poloviny na Předmětných nemovitých věcech částkou 1 587 750 Kč. Znalec při svém výpočtu oceňoval zvlášť 1. rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , 2. doplňkové stavby, venkovní úpravy a porosty na pozemcích st. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, a 3. pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, . K ocenění rodinného domu použil nákladový způsob ocenění a dospěl k obvyklé ceně 1 478 607 Kč. Doplňkové stavby a venkovní úpravy a porosty oceňoval dle cenového předpisu, přičemž dospěl k ceně obvyklé ve výši 101 350 Kč, k čemuž použil nákladový způsob ocenění. U ocenění pozemků vycházel z porovnávací metody a určil jejich obvyklou cenu částkou 1 577 532 Kč. Výsledná obvyklá cena jedné poloviny Předmětných nemovitých věcí pak byla stanovena částkou 1 587 750 Kč odpovídající jedné polovině součtu znalcem zjištěných dílčích cen.

8. Ze znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že znalkyně určila obvyklou cenu Předmětných nemovitých věcí v částce 5 800 000 Kč. Při stanovení obvyklé ceny použila porovnávací metodu.

9. Z výslechu znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že nákladový způsob oceňování se využívá pouze v případě výstavby. Pro účely stanovení obvyklé ceny je použití nákladové metody nepřípustné. Oceňování staveb, vedlejších staveb a pozemků se provádí odděleně pouze v případě, že se liší vlastník stavby od vlastníka pozemku nebo při stanovení ceny zjištěné podle vyhlášky. U ceny obvyklé není důvod oceňovat odděleně.

10. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, vedeného u , Anonymizováno, soud zjistil, že majitelem účtu je žalobkyně a ke dni , datum, činil zůstatek 3 013 157,37 Kč.

11. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalobkyně a žalovaný jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci Předmětných nemovitých věcí se spoluvlastnickým podílem ve výši ½. Tyto obývá žalovaný spolu se svou manželkou, která trpí chronickou paranoidní schizofrenií, pro kterou je od roku 2017 omezena ve svéprávnosti. Předmětné nemovité věci nelze rozdělit, neboť obě strany odmítly nést náklady na rozdělení. Jejich obvyklá cena činí 5 800 000 Kč. Soud při stanovení výše obvyklé ceny vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť při svých výpočtech vycházela z porovnávací metody, která se běžně při zjišťování obvyklé ceny užívá, svůj postup i závěry přesvědčivě v posudku odůvodnila. Při svém výslechu věrohodně a logicky vysvětlila, proč nelze Předmětné nemovité věci oceňovat nákladovým způsobem. Proto soud ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který jednotlivé nemovité věci (včetně jejich součástí) oceňoval odděleně, a k jejichž ocenění mimo jiné užil nákladovou metodu, nevycházel. Žalobkyně, která projevila zájem o přikázání Předmětných nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví disponuje peněžními prostředky převyšujícími jednu polovinu jejich obvyklé ceny.

12. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění soud věc právně posoudil následovně.

13. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

14. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

15. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

16. Podle § 1147 věty první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky Předmětných nemovitých věcí, přičemž každému náleží spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální poloviny.

18. Z citovaných ustanovení se podává, že nelze po žádném ze spoluvlastníků chtít, aby proti své vůli setrvával ve spoluvlastnictví. O zrušení nesmí žádat v nevhodné době či k újmě některého ze spoluvlastníků. V případě, že nedojde mezi spoluvlastníky k dohodě o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o zrušení spoluvlastnictví k návrhu soud. Ten současně rozhodne o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Soud je při určení způsobu vypořádání spoluvlastníků vázán mantinely zákona, který taxativně uvádí, jaké jsou možné způsoby vypořádání a v jakém pořadí se k jednotlivým způsobům přistupuje. Přikázat společnou věc jednomu nebo více spoluvlastníkům lze až ve chvíli, kdy není rozdělení věci dobře možné. Podmínkou pro přikázání společné věci do (spolu)vlastnictví jinému ze spoluvlastníků či více spoluvlastníkům je vedle zájmu o přikázání věci i solventnost toho, komu má být věc přikázána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).

19. V projednávané věci se žalobkyně obrátila s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Namítl-li žalovaný nevhodnost doby pro zrušení spoluvlastnictví s ohledem na zdravotní stav své manželky, který by se změnou bydliště (v důsledku zrušení spoluvlastnictví k Předmětným nemovitým věcem a jejich přikázáním žalobkyni) závažně zhoršil, nemůže taková obrana obstát. Jak vyplývá z komentářové literatury a judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014) nevhodnost doby je objektivní, přechodná okolnost vztahující se k předmětu spoluvlastnictví, pro kterou se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jeví nevhodné. Zdravotní stav manželky žalovaného, o nějž opírá nevhodnost zrušení spoluvlastnictví, nelze za okolnost přechodného rázu považovat. Manželka žalovaného byla z důvodu své duševní poruchy omezena ve svéprávnosti již v roce 2017. Od této doby její zdravotní stav nedoznal zlepšení, naopak je zde předpoklad dalšího zhoršování. Jedná se tedy o dlouhodobě nepříznivou okolnost, kdy nelze v brzké době předpokládat zlepšení. Nelze v ní spatřovat krátkodobou přechodnou okolnost bránící zrušení spoluvlastnictví předvídané § 1140 odst. 2 o. z. Soud proto výrokem I. spoluvlastnictví účastníků zrušil.

20. Pokud jde o způsob vypořádání, žalobkyně i žalovaný odmítli nést náklady na rozdělení Předmětných nemovitých věcí, v důsledku čehož není jejich rozdělení fakticky možné. Soud proto v intencích zákonné posloupnosti způsobu vypořádání a s ohledem na shodný návrh účastníků a prokázanou solventnost žalobkyně, která disponuje dostatečnými peněžními prostředky pro zaplacení vypořádacího podílu, rozhodl o jejich přikázání žalobkyni (výrok II.).

21. Výši vypořádacího podílu soud určil s přihlédnutím ke stanovené obvyklé ceně (5 800 000 Kč) a výši spoluvlastnického podílu žalovaného (½), tj. částkou 2 900 000 Kč (výrok III.).

22. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že pokud žalovaný v řízení požadoval, aby mu bylo společně s manželkou k Předmětným nemovitým věcem zřízeno věcné břemeno doživotního užívání neshledal k takovému postupu, pokud v tomto směru není oboustranná dohoda účastníků promítnutá do uzavřeného smíru, zákonný podklad. Občanský zákoník v § 1145 předpokládá možnost zřízení věcného břemene pouze za situace, je-li to nezbytné k řádnému užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem, tj. pouze za situace, kdy bylo zrušené spoluvlastnictví vypořádáno rozdělením věci.

23. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to v návaznosti na aktuální nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 404/22 stran otázky náhrady nákladů řízení povahy „iudicium duplex“, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval, proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.

24. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci vznikly náklady na výplatu znalečného za zpracování znaleckého posudku (28 950,13 Kč) a znalečného za účast znalkyně na jednání (6 466,35 Kč), v rozsahu, ve kterém nebyly kryty zálohou složenou žalobkyní (25 000 Kč), tj. v celkové výši 10 416,48 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že dle výsledku řízení bylo vyhověno oběma účastníkům, měly by hradit náklady státu rovným dílem. V řízení vyplynulo (při jednání dne , datum, ), že majetkové poměry žalovaného, jehož jediným příjmem je starobní důchod ve výši 13 000 Kč, odůvodňují splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Povinnost k náhradě nákladů státu byla proto uložena pouze žalobkyni, a to ve výši jedné poloviny, tj. v částce 5 208,24 Kč.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), k jinému postupu soud neshledal důvod.