17 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Suchánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 845,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 535 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 406,20 Kč, s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 535 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 310,08 Kč s úrokem ve výši 2 733,38 Kč, s 12 % úrokem ročně z částky 20 840,16 Kč od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 189,32 Kč, s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 310,08 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 22 845,08 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvo o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který žalovaná čerpala převody na svůj účet. Celkem za trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala 33 099 Kč a splatila 17 564 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými splátkami. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech, posouzením příjmové a výdajové situace pomocí statistických modelů a zjišťováním kreditního skóre. Úvěr byl zesplatněn pro porušení podmínek splácení žalovanou ke dni , datum, a žalobkyně požaduje zaplatit 20 840,16 Kč na jistinu, poplatky za pojištění 404,92 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, roční úrok a zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně měla údaje o žalované, že má příjem 22 000 Kč, je předpoklad nové splátky 1 000 Kč, žalovaná splácí dále částku 8 371 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti je 5 995 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 47 000 Kč, normativní náklady na bydlení 7 098 Kč, žalovaná sdělila měsíční výdaje domácnosti 4 000 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy sdělila věřiteli, že je svobodná, má jedno dítě, zaměstnanec s příjmem 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 47 000 Kč a výdaje domácnosti 6 000 Kč měsíčně, věřitelka lustrovala žalovanou v registrech s negativním výsledkem. Z úvěrové zprávy žalované bylo zjištěno, že žalovaná má další dva existující splátkové kontrakty, kdy výše měsíčních splátek činí celkem 8 371 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a příjem ze zaměstnání 22 000 Kč, zaměstnavatelem je , právnická osoba, od ledna 2024. S žalovanou byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 25 000 Kč, zavázala se splácet, Anonymizováno, měsíční splátku 4 % z dlužné částky. Žalovaná čerpala na koupi mobilního telefonu Apple iPhone 15 z úvěru částku 24 588 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet splátkami ve výši 1 289 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že kromě částky 24 588 Kč dále na úvěr čerpala postupně celkem 33 099 Kč a na smlouvu celkem splatila 17 564 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Z výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru prostřednictvím právního zástupce, doručení dokládá podací arch. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud nezjistil žádné ve věci relevantní skutečnosti.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z , datum, poskytla žalované úvěr, který žalovaná čerpala v celkové výši 33 099 Kč. Žalovaná k prověření úvěruschopnosti sdělila své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně provedla lustraci v dostupných rejstřících, spočítala životní minimum žalované a členů její domácnosti a normativní náklady na bydlení. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami, na úvěr splatila částku 17 564 Kč. Žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje od žalované, která sdělila, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, pracuje s příjmem 22 000 Kč měsíčně, příjmy celé domácnosti jsou 47 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 6 000 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovanou v dostupných rejstřících, ověřila, že nemá exekuci a nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná má další dva existující splátkové kontrakty, kdy výše měsíčních splátek činí celkem 8 371 Kč, ve stejné době jako o předmětný úvěr žádala žalovaná o čtyři úvěry na částky 120 000 Kč, 120 000 Kč, 300 000 Kč a 700 000 Kč, jednu žádost odvolala a tři byly odmítnuty, což by mohlo svědčit o nepříznivé situaci žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když neměla z údajů zjištěných o žalované důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet úvěr ve sjednané výši. Žalovaná byla jediným dlužníkem ze smlouvy, nelze proto zcela přihlížet k příjmům ostatních členů domácnosti, obzvláště za situace, kdy není ověřen jejich skutečný příjem a nebylo zjištěno, jaké výdaje připadají přímo na žalovanou. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy mladou osobou a uvedla, že má příjem pouze 22 000 Kč, a to od ledna 2024, když smlouva byla uzavřena , datum, . Bylo na místě ověřit, do kdy byla smlouva uzavřena a zda má žalovaná aspoň tento minimální příjem zajištěn po dobu plánovaného splácení, jinak nebylo možné uzavřít, že je úvěruschopná. Žalobkyně nevzala v úvahu, že žalovaná hradí kromě svých výdajů ještě další splátky ve výši 8 371 Kč, náklady domácnosti uváděla 6 000 Kč, živila jedno dítě a měla mít novou splátku 1 365 Kč měsíčně. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl ji soud v tomto smyslu poskytnout poučení, jehož potřebu v předvolání avizoval. Z tohoto důvodu soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla jako jistinu úvěru (33 099 Kč) poníženou o částku, kterou žalovaná splatila (17 564 Kč), tedy 15 535 Kč. Nejméně od doručení zesplatňující výzvy žalovaná věděla, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., když případné břemeno tvrzení o její neschopnosti vrátit jistinu leží na žalované, která v řízení zůstala pasivní. V ostatním pak soud žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a má právo na náhradu 19,2 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 914 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 315 Kč, celkem náklady 2 729 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit náklady v částce 524 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny.

12. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.