18 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen jméno celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa zastoupen jméno celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný byl dne [datum] kontrolován přepravní kontrolou v prostředku městské hromadné dopravy – autobusem linkou 124, neprokázal se platným přepravním dokladem, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, se k navrženému postupu nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, se k navrženému postupu nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Žalovaný dne [datum] cestoval v prostředku městské hromadné dopravy – autobus linka 124, kde byl kontrolován a neprokázal se platným přepravním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou, byl sepsán protokol o provedené kontrole, na němž byl žalovaný identifikován jménem, příjmením, datem narození a číslem OP (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo]).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; a dle ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle kterého je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. Cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka].

8. Soud má dále za to, že nezletilý ve věku šestnácti let je již svéprávný v rozsahu téměř se blížícím svéprávnosti plné. Svéprávnost se, spolu s vyspělostí rozumovou a volní, formuje s narůstajícím věkem. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání. Nezletilý tedy musí být schopen pochopit jak podstatu právního jednání (v tomto případě povinnost zaplatit stanovené jízdné), tak i hlavní následky takového jednání, i negativní (v tomto případě zaplatit stanovené jízdné spolu s přirážkou). Objektivně chápaná rozumová a volní vyspělost je odvozena od obecně předpokládané rozumové a volní vyspělosti průměrných jedinců určitého věku. Soud je přesvědčen, že průměrný jedinec od nejméně od 15 let ví, že využívání městské hromadné dopravy není bezplatné a každý, kdo nastoupí do autobusu či jiného prostředku MHD, musí mít platný jízdní doklad.

9. Řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalovanému bylo 16 let, rozsudek pak byl vydán v době, kdy žalovanému bylo téměř 17 let, způsobilost k uzavírání smlouvy o přepravě osob, z níž pro cestujícího mimo jiné vyplývá povinnost zaplatit stanovené jízdné, byla u žalovaného vzhledem k jeho věku nepochybně dána. Jeho procesní způsobilost se odvíjí od způsobilosti k uzavírání výše zmíněné smlouvy. S ohledem na uvedený věk je proto zároveň nepochybné, že žalovaný mohl sám před soudem prvního stupně jednat.

10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 obč. zák. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši [částka], když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní), bagatelní pohledávce a zejména ke skutečnosti, že žalobce si nabývání a následné vymáhání pohledávek sám zvolil jako„ předmět podnikání“, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobci, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistil výkon své podnikatelské činnosti, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně.