18 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do požadavku na zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky [částka] s přísl. s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve výši [částka] za poplatek [částka]. Zápůjčka ve výši [částka] byla zaslána dne [datum] na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že zápůjčku splatí [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil [částka], které žalobce započetl na smluvní pokutu, a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením a na částečně na poplatek. Přes výzvu zástupce žalobce žalovaný dosud zažalovanou pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši [částka] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Ze dodatku ke smlouvě o zápůjčce uzavřeného mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému další bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši [částka], převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku celkově ve výši [částka] společně s celkovým poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] na účet č. [bankovní účet], tj. na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o zápůjčce. Z upomínek – pokusů o smír ze dnů [datum], [datum], [datum] a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne bylo zjištěno, že žalovaný byl k plnění vyzván.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je situace, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto Instituce musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřil žalobce jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobcem ex offo.

9. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného pouze z informací od žalovaného.

10. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v tomto případě s dostatečnou odbornou péči. Žalobce by se tedy neměl spokojit pouze s formulářem vyplněným žalovaným, ale ověřit si minimálně výši jeho výdajů. Pokud žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, ačkoli neměl řádně prověřené jeho výdaje a závazky, porušil dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedl pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytl, tj. [částka], jak bylo prokázáno, sníženou o částku [částka], kterou již žalovaný uhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka]. Soud přiznal žalobci i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne podání žaloby do zaplacení, jak žalobce požadoval. V ostatním pak žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.