19 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., sídlem Adresa žalobkyně , IČO Anonymizováno zastoupená Jméno Zástupce , advokátem, sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , bydlištěm Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení 16 246 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 575, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 8 719, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela dne , datum, se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem („poplatkem za poskytnutí“) ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, měsíčně, „poplatkem“ za spěšnou výplatu poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, , „poplatkem za SMS servis“ ve výši , částka, měsíčně a „poplatkem za bezpečnou splátku“ ve výši , částka, měsíčně, a to ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný však tento dluh splnil jen zčásti. Žalobkyně tak má za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, na jistině. Vedle toho vzniklo žalobkyni právo na úhradu „účelně vynaložených nákladů“ spojených s vymáháním této pohledávky ve výši , částka, měsíčně za období července 2025 až září 2025, tj. celkem , částka, , a ve výši , částka, za výzvu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, , „poplatku za SMS servis“ ve výši , částka, za období od dubna do října 2025 a „poplatku za bezpečnou splátku“ ve výši , částka, za období od dubna do října 2025. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení smluvních pokut ve výši po , částka, za období od července 2025 do září 2025 v celkové výši , částka, . Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok ve výši , částka, za období do , datum, a úrok z prodlení v zákonné výši 11, 5 % p.a. z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , tj. 108, , částka, , a od , datum, do zaplacení. Žalovaná je nesplnila ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně měla zavázat na jejím základě poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se měl zavázat je vrátit společně s společně s úrokem („poplatkem za poskytnutí“) ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, měsíčně, „poplatkem“ za spěšnou výplatu poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, , „poplatkem za SMS servis“ ve výši , částka, měsíčně a „poplatkem za bezpečnou splátku“ ve výši , částka, měsíčně, a to ve 24 měsíčních splátkách. K listině, která měla zachycovat obsah smlouvy o úvěru, připojil podpis pouze zástupce žalobkyně.

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne , datum, žalovanému , částka, , a to na účet vedený pro žalovaného, jak vyplývá ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, .

6. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení , částka, , a to do třiceti dnů ode dne odeslání této výzvy. Žalobkyně tuto výzvu žalovanému odeslala dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do čtrnácti dnů ode dne vyhotovení této výzvy. Tuto výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

9. Z informačního memoranda o zpracování osobních údajů, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z metodiky žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze záznamu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, , z úvěrové zprávy, ze sazebníku poplatků účinného od , datum, ani z listiny označené za opis výpisu proplacení smlouvy soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

13. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru „SMS podpisem“ vyjádřeným v listině, která má zachycovat obsah smlouvy o úvěru, číselným kódem.

14. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle čl. 3 bod 10, 11 a 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES se pro účely tohoto nařízení rozumí: „elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání; „zaručeným elektronickým podpisem“ elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26 a „kvalifikovaným elektronickým podpisem“ zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

17. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

18. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

19. Podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou; umožňuje identifikaci podepisující osoby; je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Zaslání kódu prostřednictvím krátké textové zprávy nevyhovuje ani nevymezení pojmu prostého elektronického podpisu, protože takový kód nepředstavuje elektronická data logicky spojená s jinými daty v elektronické podoby, kterými je v projednávané věci nabídka žalobkyně na uzavření smlouvy o úvěru. Tím méně jde o zaručený nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

22. Kód zaslaný prostřednictvím krátké textové zprávy tak může mít nanejvýš význam elektronického nebo jiného technického prostředky, jejichž prostřednictvím strana právně jedná. Z listiny označené za „dohledání informací o činnosti klienta“ ze dne , datum, , kterou vyhotovila žalobkyně, však nevyplývá skutkové zjištění, že kód zaslaný krátkou textovou zprávou umožňoval určení žalovaného jako jednající osoby a zachycení obsahu smlouvy o úvěru. Vlastní záznamy žalobkyně o výměně krátkých textových zpráv mezi účastníky řízení mají totiž význam pouhého skutkového tvrzení žalobkyně. Pro úsudek o uzavření smlouvy o úvěru je proto bez významu závěr o důvěryhodnosti evidence vedené žalobkyní „o zřizování a čerpání služeb klienty“ podle listiny, která obsahuje znalecký posudek podaný dne , datum, pro žalobkyni , právnická osoba, Skutkové zjištění o uzavření smlouvy o úvěru pak neplyne ani z výpisu bankovní identity žalovaného, který svědčí pouze o tom, že žalovaný byl majitelem účtu, na který žalobkyně poukázala peněžní prostředky.

23. Žalobkyně dále navrhla provést důkaz sdělením poskytovatele služeb elektronických komunikací, kdo byl uživatelem telefonního čísla použitého při uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně ovšem přehlíží, že ani zjištění uživatele telefonního čísla by samo o sobě nedostačovalo k závěru, že smlouvu o úvěru za jeho použití uzavřel se žalobkyní právě žalovaný, nadto o tom obsahu, jak jej žalobkyně vylíčila v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, které se měla zavázat žalovanému na jeho žádost poskytnout, výši úroku a čas plnění její povinnosti je vrátit. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu sdělením poskytovatelů služeb elektronických komunikací, kdo byl uživatelem telefonního čísla použitého při uzavření smlouvy o úvěru. Jiné důkazní prostředky o svém skutkovém tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně nenavrhla. Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne , datum, žalobkyně neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

24. Sama okolnost, že žalobkyně poukázala žalovanému částku ve výši , částka, , tak nedostačuje k závěru, že žalovaný skutečně přijal nabídku žalobkyně na uzavření smlouvy o úvěru.

25. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši , částka, , avšak žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Nedošlo-li k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka ve výši , částka, , kterou žalobkyně poskytla žalovanému, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které byl žalovaný povinen žalobkyni vydat. Se zřetelem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobkyni , částka, , jak skutkově tvrdila žalobkyně, činí výše této pohledávky žalobkyně za žalovaným , částka, (, částka, – , částka, ) na jistině.

30. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. 59, , částka, , a od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Její splatnost se v rozsahu , částka, pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne , datum, a ve zbývajícím rozsahu s výzvou žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, ze dne , datum, , v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do , datum, . Žalobkyně se však vůči žalovanému zaplacení úroku z prodlení za období před , datum, nedomáhá (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

31. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. 49, , částka, , a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

32. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

33. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 55 % a žalovaný v rozsahu 45 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 10 575, , částka, s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 8 719, , částka, s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Náklady řízení přitom činí , částka, a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši , částka, a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši , částka, (tři úkony právní služby po , částka, při tarifní hodnotě , částka, , a to převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne , datum, a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, , celkem tedy , částka, , a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši , částka, ). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 10 %, tj. , částka, .

34. Náklad na podání ze dne , datum, soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

35. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod č. 68/2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující , částka, .