19 C 124/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 343, 73 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 34 179, 55 Kč s úrokem ve výši 7, 9 % p.a. z částky 25 390, 42 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 27 343, 73 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 27 343, 73 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovanou jako úvěrovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 7, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 036 Kč. V důsledku prodlení žalované s plněním ujednaných splátek dospěly dluhy založené smlouvou o úvěru na základě výzvy žalobkyně dne [datum] jako celek. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 27 343, 73 Kč, z toho 25 390, 42 Kč na pohledávce na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a 1 953, 31 Kč na úhradě za účast žalované na pojištění za období srpna a září 2021 a„ poplatcích“ za upomínky ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovanou je úrok za období od [datum] do 22. 11 2022 ve výši 3 361, 81 Kč, úrok ve výši 7, 9 % p.a. z částky 25 390, 42 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 3 474, 01 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 11, 75 % p.a. z částky 27 343, 73 Kč od [datum] do zaplacení. K jejich splnění zástupce žalobkyně žalovanou vyzval dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dluhy založené uzavřenou smlouvou o úvěru již splnila. S jejich splněním se neocitla v prodlení, protože se žalobkyní uzavřela dohodu o změně času plnění ujednaných splátek.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne [datum] uzavřely žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované na její požádání peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč (čl. I. odst. 2 smlouvy o úvěru) a žalovaná se je zavázala vrátit společně s ujednaným úrokem ve výši 7, 9 % p.a. (čl. I. odst. 5 smlouvy o úvěru) a úhradou za účast žalované na pojištění pro případ úmrtí, invalidity nebo ztráty zaměstnání ve výši 267 Kč měsíčně (čl. I. odst. 8 smlouvy o úvěru), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 036 Kč (čl. I. odst. 6 smlouvy o úvěru). Žalobkyně mohla žádat splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku, ocitla-li se žalovaná v prodlení se plněním ujednaných splátek, které přes upomínku žalobkyně trvalo třicet dnů. Vedle toho se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni„ poplatek“ ve výši 300 Kč za upomínku a ve výši 500 Kč za výzvu ke splnění jejího dluhu (čl. I odst. 7 smlouvy o úvěru).

4. Účastnice řízení shodně skutkově tvrdily, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, a soud vzal jejich shodná skutková tvrzení za své skutkové zjištění.

5. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 14 160, 12 Kč, a to do [datum]. Tuto výzvu doručila žalované dne [datum], jak vyplývá z obálky zásilky, která ji obsahovala.

6. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku. Tuto výzvu doručila žalované dne [datum], jak vyplývá z obálky zásilky, která ji obsahovala.

7. Z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalované dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Žalovaná tedy jako úvěrovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 7, 9 % p.a. a úhradou za účast žalované na pojištění pro případ úmrtí, invalidity nebo ztráty zaměstnání ve výši 267 Kč měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 036 Kč. Žalobkyně mohla žádat splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku, ocitla-li se žalovaná v prodlení se plněním ujednaných splátek, které přes upomínku žalobkyně trvalo třicet dnů. Vedle toho se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni„ poplatek“ ve výši 300 Kč za upomínku a ve výši 500 Kč za výzvu ke splnění jejího dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] ke splnění pohledávek, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k jejich splnění rovněž dopisem ze dne [datum].

9. Z obchodních podmínek žalobkyně pro spotřebitelské úvěry účinných od [datum], ze sazebníku žalobkyně účinného od 1. 5. 2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ani z dopisů žalobkyně žalované ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

19. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila žalobkyni, že výkonem závislé práce dosahuje příjmu ve výši 14 853 Kč čistého měsíčně, bydlí u rodičů a nemá žádné dluhy vůči státu, jak vyplývá z nabídky žalované na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně údaj o příjmech žalované prověřila na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovanou, jak vyplývá z výpisu z tohoto účtu. Naopak zjištění jejích výdajů nahradila„ interním ekonomickým modelem“, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaná má. Sdělením Czech Credit Bureau pouze prověřila, že žalovaná nemá žádné dluhy. Bez znalosti pravidelných výdajů žalované však nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

20. Z toho vyplývá, že žalobkyně – s výjimkou dluhů žalované – vůbec neprověřila údaje, které jí žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila o svých výdajích. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované.

21. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

22. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

27. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

28. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

29. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

30. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o úvěru, kterou účastnice řízení uzavřely dne [datum], je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o úvěru ze dne [datum], tj. ve výši 200 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 234 210, 63 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně odkazem na výpisy z úvěrového účtu, je zřejmé, že zde již v době zahájení řízení nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně po žalované podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] domáhá.

38. Ze stejného důvodu žalobkyni nemohlo se zřetelem k neplatnosti smlouvy o úvěru vzniknout právo na ujednaný úrok, odměnu za účast žalované pojištění ani na„ poplatky“ za upomínky.

39. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

40. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, které spočívají ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (příprava a účast při jednání konaném dne [datum]) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.