19 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 175 327 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 175 327 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 175 327 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 175 327 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že dne [datum] podala u Finančního úřadu pro Středočeský kraj přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012. Dne [datum] vydal správce daně platební výměr, kterým stanovil výši daně. Žalobkyně dne [datum] navrhla opravu údaje o nabytí právní moci tohoto platebního výměru. Správce daně její návrh zamítl, a proto podala proti uvedenému platebnímu výměru žalobu, o níž Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozsudku žalobkyně podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. 6 Afs 22/2021 – 21. [příjmení] řízení a navazující soudní řízení správní tak trvalo od roku 2013 do roku 2022, tedy po nepřiměřeně dlouhou dobu. Přitom žalobkyně průtahy nezpůsobila a v soudním řízení správním šlo výlučně o řešení právních otázek. Z tohoto důvodu žalobkyně dne [datum] požádala žalovanou o zadostučinění v penězích. Při určení jeho výše vychází z částky 15 000 Kč za rok délky řízení zvýšené o inflaci za období let 2012 až 2021, tj. z částky 18 075 Kč za rok délky řízení a celkem 146 106 Kč. Tuto částku žalobkyně dále zvýšila o 20 % na 175 327 Kč, protože řízení bylo zatíženo mimořádným průtahem. Žádost žalobkyně o odškodnění však ministerstvo financí postoupilo ministerstvu spravedlnosti, přestože k jejímu projednání není příslušné.

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že žaloba je předčasná, protože dosud neuplynula lhůta pro předběžné projednání požadavku žalobkyně.

3. Z přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012 soud zjistil, že je žalobkyně podala Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště v [obec] dne [datum].

4. Z platebního výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012 soud zjistil, že jej Finanční úřad pro Středočeský kraj – územní pracoviště v [obec] vydal dne [datum]. Jeho obsah odpovídá tomu, co žalobkyně tvrdila v daňovém přiznání.

5. Z podání doručeného Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala o doručení stejnopisu vydaného platebního výměru s doložkou o právní moci. Této žádosti Finanční úřad pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] vyhověl dne [datum], jak vyplývá z doručenky.

6. Z podání doručeného Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně navrhla opravu doložky o právní moci vyznačené na doručeném stejnopisu platebního výměru.

7. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] ze dne [datum] žalobkyni soud zjistil, že správce daně odmítl tuto opravu provést. Toto vyrozumění správce daně doručil žalobkyni dne [datum], jak vyplývá z doručenky.

8. Z žaloby, kterou žalobkyně podala dne [datum], soud zjistil, že se jí žalobkyně domáhala zrušení vydaného platebního výměru a vrácení věci správci daně k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze uvedenou žalobu odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, které zástupci žalobkyně doručil dne [datum].

9. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č.j. 6 Afs 22/2021 – 21, jenž nabyl právní moci dne [datum].

10. Žalobkyně tedy dne [datum] podala Finančnímu úřadu Středočeský kraj – územní pracoviště [obec] přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosince 2012, na jehož základě správce daně vydal dne [datum] platební výměr, ve kterém převzal tvrzení žalobkyně uvedená v daňovém přiznání. Poté, co jeho stejnopis k žádosti žalobkyně správce daně žalobkyni doručil dne [datum], žalobkyně navrhla opravu doložky o právní moci, kterou správce daně odmítl provést a dne [datum] o tom vyrozuměl žalobkyni. Proti uvedenému platebnímu výměru podala dne [datum] žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, jež zástupci žalobkyně doručil dne [datum]. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č.j. 6 Afs 22/2021 – 21, jenž nabyl právní moci dne [datum].

11. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

12. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

13. Podle čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

17. Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2021). 24. [příjmení] řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tak o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníkovi svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020).

25. I žalobkyni proto příslušelo právo na přiměřenou délku daňového řízení, na které je v poměrech projednávané věci nutno pohlížet v souvislosti s navazujícím soudním řízením správním.

26. Pokud žalovaná poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3922/2020, v němž dovolací soud přijal opačný závěr, přehlíží, že předmětem daňového řízení v tam projednávané věci byl požadavek daňového subjektu na převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty na daň z příjmu fyzických osob.

27. Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání podle § 136 odst. 4 zákona č. 280/2009, daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020, do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období.

28. Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně podle § 140 odst. 1 daňového řádu nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu.

29. Podle § 140 odst. 2 daňového řádu za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.

30. Podle § 140 odst. 3 daňového řádu daňový subjekt je oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem vydání platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání.

31. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

32. Platební výměr, který dne [datum] vydal správce daně, se co do vyměřované daně neodchýlil od daně, kterou tvrdila žalobkyně, a proto správce daně nemusel žalobkyni oznámit výsledek vyměření daně a mohl se omezit na založení vydaného platebního výměru do spisu. Tak postupoval správce daně i v projednávané věci. Z toho vyplývá, že žalobkyně se o řízení (vydání platebního výměru) dozvěděla teprve dne [datum], kdy správce daně vydaný platební výměr žalobkyni k její žádosti doručil. Bez zřetele k tomu, že správce daně vydal platební výměr a založil jej do spisu již v první třetině lhůty stanovené pro případné doměření daně, tedy žalobkyně až do [datum], kdy jí správce daně platební výměr doručil, o probíhajícím řízení (vydání platebního výměru) nevěděla, proto již z tohoto důvodu jí nemohla vzniknout až do tohoto okamžiku nemajetková újmu způsobená délkou řízení, a to bez ohledu na to, kdy žalobkyně podala přiznání k dani.

33. Je tomu tak proto, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2011, pod č. 2011).

34. Tato nejistota je nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

35. Mimoto nelze přehlédnout, že správce daně doručil žalobkyni k její žádosti vydaný platební výměr v zákonem stanovené lhůtě. Okolnost, zda a kdy žalobkyně vykonala právo vyžádat si stejnopis vydaného platebního výměru, tj. že tuto žádost uplatnila až po více než šesti letech od jeho vydání, nelze dobře přičítat k tíži státu a vyvozovat z ní závěr o průtazích v daňovém řízení. Právě naopak, délka doby, která uplynula od vydání platebního výměru do žádosti žalobkyně o doručení jeho stejnopisu, svědčí proti závěru o domnělé nejistotě, jíž by byla žalobkyně v důsledku postupu správce daně vystavena.

36. Správce daně se ostatně v přiměřené (rozumné) lhůtě vypořádal i s návrhem žalobkyně na opravu doložky o právní moci vyznačené ve vydaném platebním výměru.

37. Nelze pochybovat o tom, že správní řízení a navazující soudní řízení je třeba z ústavněprávního hlediska považovat za řízení jediné. Rozhoduje-li obecný soud podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, přihlédne při stanovení celkové délky řízení, ve kterém mělo dojít k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, rovněž k délce správního řízení, které soudnímu řízení předcházelo (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2404/21).

38. V projednávané věci však nelze přihlížet k době, po kterou bylo vedeno daňové řízení, nejméně do doručení stejnopisu vydaného platebního výměru žalobkyni, tj. do [datum]. Žalobkyně podala proti platebnímu výměru opožděnou žalobu, kterou Krajský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 51 Af 41/2020 – 30, jež zástupci žalobkyně doručil dne [datum] Ani žalobkyně skutkově netvrdí, že by snad v řízení před Krajským soudem v Praze docházelo k průtahům; nepřiměřenou délku řízení odvozuje od celkové doby, po kterou trvalo daňové a navazující soudní řízení, do níž nadto započítává i dobu, která předcházela okamžiku, kdy se dozvěděla o vydání platebního výměru. Rovněž z obsahu spisu o řízení před Krajským soudem v Praze se skutková zjištění o průtazích nepodávají.

39. Podanou kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem 16. 2. 2022, č.j. 6 Afs 22/2021 – 21, jenž nabyl právní moci dne [datum]. Bez zřetele k celkové délce řízení však nelze přehlížet, že správní soudy rozhodovaly o opožděné žalobě proti vydanému platebnímu výměru a o nedůvodné kasační stížnosti žalobkyně. Řízení přitom probíhalo plynule. K uvedenému je třeba dodat, že nelze přičítat k tíži orgánům veřejné moci prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] [jméno] proti České republice, ze dne [datum], [číslo] odst. 220), zejména v případě, jde-li o návrhy, opravné prostředky a námitky nedůvodné (tak i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

40. Odtud vyplývá, že v dotčeném řízení nedošlo k průtahům ani netrvalo nepřiměřenou dobu. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyni vzniknout újma, jejíž náhrady se domáhá, a proto soud žalobu zamítl.

41. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl, že předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. je podmínkou pro uplatnění všech nároků vůči státu podle tohoto zákona, tedy i nároků na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. V projednávané věci však ministerstvo financí, ač příslušné k projednání nároku na náhradu škody, věc – byť jen zčásti – postoupilo ministerstvu spravedlnosti, jak vyplývá ze sdělení ministerstva financí ze dne [datum] a ze sdělení ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], které k jeho projednání příslušné není (§ 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), a tím dalo najevo, že jej uspokojit nehodlá, jak na to přiléhavě poukázala žalobkyně. V důsledku toho by trvání na splnění této podmínky postrádalo rozumný smysl (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

42. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které sestávají ze tří paušálních náhrad hotových výdajů (vyjádření k žalobě a příprava a účast při jednání konaném dne [datum]) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

43. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.