19 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že T- právnická osoba, sídlem adresa, IČO, se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na jejímž základě se zavázala dodat žalovanému koncové zařízení zn. Huawei a žalovaný se je zavázal převzít a zaplatit T- právnická osoba kupní cenu ve výši částka, s tím, že část kupní ceny ve výši částka žalovaný zaplatil společnosti T- právnická osoba při převzetí zboží a zbývající část kupní ceny se zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Dopisem ze dne datum T- právnická osoba vypověděla uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, protože žalovaný se ocitl v prodlení se splněním dluhů založených touto smlouvou, a vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši částka T- právnická osoba pohledávku za žalovaným na zaplacení kupní ceny na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupila žalobkyni a její postoupení oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku v celkové výši částka na jistině, jejímž příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný ji nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že T- právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, kterou se T- právnická osoba zavázala dodat žalovanému mobilní telefon tov. zn. Huawei a žalovaný se je zavázal převzít a zaplatit T- právnická osoba kupní cenu ve výši částka, s tím, že část kupní ceny ve výši částka žalovaný zaplatil společnosti T- právnická osoba při převzetí zboží a zbývající část kupní ceny se zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Vyúčtováním ze dne datum T- právnická osoba vyzvala žalovaného k zaplacení částka jako zbývající části kupní ceny mobilního telefonu. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, žalobkyni postoupila též tuto pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne datum zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu žalovanému odeslal týž den.

4. T- právnická osoba a žalovaný tedy dne datum uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů), na jejímž základě se T- právnická osoba vedle poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zavázala odevzdat žalovanému mobilní telefon a umožnit mu k němu nabýt vlastnické právo a žalovaný se zavázal jej převzít a zaplatit kupní cenu ve výši částka, z toho částka při převzetí zboží a zbývající část kupní ceny se zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po částka (§ 2079 odst. 1, § 2085 odst. 1 o.z.). Pohledávku na zaplacení kupní ceny T- právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupila žalobkyni (§ 1879 o.z.).

5. Žalobkyně skutkově tvrdila, že T- právnická osoba na základě uzavřené smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dodala žalovanému zboží za kupní cenu v celkové výši částka. Z obsahu uzavřené smlouvy však nevyplývá, že by žalovaný již při jejím uzavření převzal zboží, k jehož dodání se T- právnická osoba žalovanému zavázala. Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne datum žalobkyně neúčastnila, nemohlo se jí dostat opakovaného poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

6. Na dodání zboží rovněž nelze usoudit ze skutkového tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil část kupní ceny, protože ani o tomto skutkovém tvrzení žalobkyně nenavrhla žádný důkazní prostředek. Žalobkyně se nemýlí, poukazuje-li v podání ze dne datum na to, že právním důvodem vzniku pohledávky na zaplacení kupní ceny je kupní smlouva. Přehlíží však, že k uzavření kupní smlouvy musí přistoupit též odevzdání zboží kupujícímu, neujednají-li smluvní strany, že kupující má zaplatit kupní cenu před dodáním zboží (§ 2079 odst. 2 o.z.). V projednávané věci však – oproti skutkovému stavu ve věci, o které rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, a jež se nadto spravovala právní úpravou účinnou před datum – mělo právo na zaplacení zbývající části kupní ceny vzniknout až po dodání zboží žalovanému.

7. Jestliže v řízení nevyšlo najevo, že by T- právnická osoba žalovanému dodala zboží, nevzniklo jí z hlediska takto ustaveného skutkového děje ani právo na zaplacení kupní ceny a takovou pohledávku nemohla ani postoupit žalobkyni.

8. Nevyšlo-li pak v řízení ani najevo, že by T- právnická osoba žalovanému dodala zboží, nemohla být žalobkyně v projednávané věci úspěšná ani z hlediska pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

9. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

10. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka, která je předmětem řízení, nepředstavuje cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací, a proto pro projednání a rozhodnutí věci není dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle § 7 odst. 1, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 zákona o elektronických komunikacích (usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2003, č.j. Konf 19/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2004, svazek 1, pod číslo 2004, usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. Konf 4/ 2011, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 11, pod číslo 2011 a usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. Konf 50 2011).

11. Žalobkyně v podání ze dne datum navrhla, aby soud nařízené jednání odročil pro střet s jiným jednáním advokáta, který by byl žalobkyni jinak zastupoval jako další zástupce. Dal-li se však v občanském soudním řízení advokát zastupovat jiným advokátem, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem, jde o důležitý důvod k odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. jen tehdy, týká-li se překážka nebo jiná okolnost, která vyžaduje odročení jednání, jak advokáta, tak i dalšího zástupce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, roč. 2010, číslo s. 408, pod poř. číslo). Žalobkyně ovšem neuvedla žádnou překážku účasti zástupce žalobkyně při nařízeném jednání, a proto je překážka takové účasti u advokáta, kterého by jinak její zástupce zmocnil jako dalšího zástupce žalobkyně bez významu, odhlédnuto od okolnosti, že k takovému zmocnění s účinky vůči soudu ani nedošlo. Z těchto důvodů soud věc i přes návrh žalobkyně na odročení nařízeného jednání projednal v nepřítomnosti žalobkyně.

12. Plně procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).