19 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , bydlištěm obec a číslo – část obce , ulice a číslo , PSČ PSČ , narozená dne datum , zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , bydlištěm obec , ulice a číslo , PSČ PSČ , narozený dne datum o určení vlastnického práva <b>I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín.</b> <b>II. Prvá žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> <b>III. V poměru mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se vůči žalovaným domáhal určení, že je vlastníkem pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín. V žalobních důvodech uvedl, že je vlastníkem stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín, jejíž součástí je budova [adresa], část obce Kolín IV. Vlastnické právo k této nemovité věci nabyl na základě kupní smlouvy, kterou jako kupující uzavřel dne [datum] se [jméno] [příjmení], naposledy bydlištěm [obec], [obec], [ulice a číslo], PSČ [PSČ], narozenou dne [datum], která zemřela dne [datum], jako prodávající, Prodávající tuto nemovitou věc nabízela jako funkční celek s pozemkovou parcelou p. [číslo] katastrální území Kolín, užívanou jako zahrada. Žalobce zjistil až v roce 2017, že pozemková parcela p. [číslo] katastrální území Kolín, nebyla předmětem převodu vlastnického práva podle uzavřené kupní smlouvy, a to v důsledku chyby v psaní, která měla původ v okolnosti, že pozemková parcela p. [číslo] katastrální území Kolín, byla v katastru nemovitostí předmětem zápisu na jiném listu vlastnictví než stavební parcela p.č. st. 440, katastrální území Kolín, nadto s údajem o rodném příjmení prodávající a bez údaje o jejím bydlišti. Žalobce pozemkovou parcelu p. [číslo] katastrální území Kolín, od roku 2002 držel v přesvědčení, že je jejím vlastníkem. Ostatně na sporný pozemek není jiný přístup než ze stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín.

2. Prvá žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že předmětem převodu vlastnického práva podle kupní smlouvy, kterou se žalobcem dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně, byla pouze stavební parcela p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a budova [adresa], část obce Kolín IV, která je nyní její součástí. Naopak předmětem převodu vlastnického práva nebyl sporný pozemek a z obsahu uzavření kupní smlouvy ani nevyplývá, že by snad mělo jít o dům se zahradou. Ostatně sporný pozemek právní předchůdkyně žalobkyně nenabyla na základě dohody o vydání věci ze dne [datum], která se v uzavřené kupní smlouvě označuje za právní důvod nabytí vlastnického práva k předmětu převodu právní předchůdkyní žalobkyně. Na prvý pohled je rovněž zřejmý rozdíl ve výměře zastavěného pozemku na jedné straně a celku tohoto pozemku se zahradou na straně druhé. Žalobce nevynaložil obvyklou opatrnost při nabývání nemovité věci, a proto nemohl být v dobré víře, že nabývá vlastnické právo i ke spornému pozemku.

3. Druhý žalovaný naopak skutkově tvrdil shodně se žalobcem, že žalobce držel sporný pozemek v přesvědčení, že je jeho vlastníkem. Za spravedlivé by však považoval, kdyby mohl svůj spoluvlastnický podíl na sporném pozemku převést prvé žalované.

4. Z odevzdací listiny Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 7. 1946, č.j. D 245/46 – 9, soud zjistil, že pozůstalost po zůstavitelce [jméno] [příjmení] byla ze třech čtvrtin odevzdána [jméno] [příjmení] (později [příjmení]), s tím, že podle dědické dohody připadly do vlastnictví [jméno] [příjmení] (později [příjmení]) – kromě jiného – zůstavitelčiny nemovitosti, a to pozemková parcela p. [číslo] stavební parcela p.č. st. 440, jejíž součástí je budova [adresa], [příjmení] předměstí, obě bývalá katastrální obec Nový Kolín. Totéž soud zjistil z výpisu z pozemkové knihy pro bývalou katastrální obec Nový Kolín, číslo knihovní vložky 458.

5. Z dohody o vydání věci, kterou dne [datum] uzavřel Okresní bytový podnik [obec], státní podnik, sídlem [adresa], [IČO], a [jméno] [příjmení], soud zjistil, že Okresní bytový podnik [obec], státní podnik, vydal budovu [adresa], část obce Kolín IV, a stavební parcelu p.č. st. 440, katastrální území Kolín, společně s příslušenstvím sestávajícím z dřevníku ve dvoře [jméno] [příjmení], která je přijala. Vlastnické právo k uvedeným nemovitostem přešlo na stát na základě rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [obec] ze dne 19. 3. 1960, č.j. 738, a bývalého Středočeského krajského národního výboru v [obec] ze dne 6. 5. 1960, č.j. F [číslo].

6. Z kupní smlouvy, kterou dne [datum] uzavřeli [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobce jako kupující, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] žalobci převedla vlastnické právo ke stavební parcele p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a budově [adresa], část obce Kolín IV, postavené na této stavební parcele, která je nyní její součástí, za kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Kolín, list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (později [příjmení]) byla vlastnicí pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín, se způsobem využití zahrada o výměře 318 m².

8. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Kolín, list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín, se způsobem zastavěná plocha a nádvoří o výměře 244 m², jejíž součástí je budova [adresa], část obce [část obce].

9. Z ortofotomapy pro pozemkovou parcelu p. [číslo] katastrální území Kolín, soud zjistil, že tento pozemek je přístupný pouze ze stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a tvoří s ním ohrazený celek.

10. Z usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 6. 2023, č.j. 20 D 638/2005 – 148, které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že soud v řízení o dodatečné projednání dědictví po [jméno] [příjmení] potvrdil nabytí vlastnického práva k pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, [jméno] [jméno], naposledy bydlištěm [obec], [obec], [ulice a číslo], PSČ [PSČ], narozenému dne [datum], který zemřel dne [datum], a prvé žalované, každému z jedné id. ½.

11. Z usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 8. 2023, č.j. 20 D 696/2008 – 69, které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že soud zastavil řízení o dodatečné projednání dědictví po [jméno] [jméno] a majetek nepatrné hodnoty spočívající ve spoluvlastnickém podílu na pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, ve výši id. ½ vydal druhému žalovanému jako vypraviteli pohřbu zůstavitele. 12. [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], tedy na základě odevzdací listiny Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 7. 1946, č.j. D 245/46 – 9, nabyla vlastnické právo k pozemkové parcele p. [číslo] ke stavební parcele p.č. st. 440, jejíž součástí je budova [adresa], část obce [část obce], obě katastrální území Kolín. Na základě rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [obec] ze dne 19. 3. 1960, č.j. 738, a bývalého Středočeského krajského národního výboru v [obec] ze dne 6. 5. 1960, č.j. F [číslo], přešlo vlastnické právo ke stavební parcele p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a k budově [adresa], část obce [část obce], která je nyní její součástí, na stát. [adresa], část obce Kolín IV, a stavební parcelu p.č. st. 440, katastrální území Kolín, vydal [jméno] [příjmení] Okresní bytový podnik [obec], státní podnik podle dohody o vydání věci ze dne [datum]. [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě [jméno] [příjmení] žalobci převedla vlastnické právo ke stavební parcele p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a budově [adresa], část obce Kolín IV, která je nyní její součástí. Předmětem převodu vlastnického práva nebyla pozemková parcela p. [číslo] katastrální území Kolín, která se stavební parcelou p.č. st. 440, katastrální území Kolín, jako zahrada tvoří ohrazený funkční celek a je přístupná jen ze stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín. Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 5. 6. 2023, č.j. 20 D 638/2005 – 148, které nabylo právní moci dne [datum], v řízení o dodatečné projednání dědictví po [jméno] [příjmení] potvrdil prvé žalované nabytí spoluvlastnického podílu na pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, ve výši id. ½. Nabytí spoluvlastnického podílu na pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, ve výši id. ½ pak potvrdil [jméno] [jméno]. Usnesením ze dne 14. 8. 2023, č.j. 20 D 696/2008 – 69, které nabylo právní moci dne [datum], Okresní soud Praha – západ vydal druhému žalovanému jako vypraviteli pohřbu zůstavitele [jméno] [jméno] spoluvlastnický podíl na pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, ve výši id. ½ jako majetek nepatrné hodnoty.

13. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem žalobce a svědků [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], listinami o užívání sporného pozemku československým státem a výpisem z pozemkové knihy pro bývalou katastrální obec Kolín, knihovní vložka [číslo] protože již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci. Výslech žalobce je nadto nepřípustný podle § 131 odst. 1 o.s.ř., protože jej žalobce nenavrhuje k prokázání skutkových tvrzení, která by nebylo možné prokázat jinak.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že je vlastníkem sporného pozemku.

15. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (tak již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu [obec] socialistické republiky ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

16. Domáhá-li se žalobce prostřednictvím žaloby určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), svědčí žalobci na takovémto určení naléhavý právní zájem, neboť žalobce se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]). 17. [příjmení] pozemek je podle stavu zápisů v katastru nemovitostí předmětem vlastnického práva žalovaných. Odtud vyplývá, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

18. Se zřetelem k době, kdy žalobce nabyl vlastnické právo ke stavební parcele p.č. st. 440, katastrální území Kolín, jejíž součástí je nyní budova [adresa], část obce Kolín IV, a současně se chopil držby sporného pozemku, je pro úsudek, zda se stal vlastníkem sporného pozemku vydržením, určující zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do [datum].

19. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je podle § 130 odst. 1 obč. zák. držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

20. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

21. Žalobce se současně s nabytím vlastnického práva ke stavební parcele p. [číslo] katastrální území Kolín, jejíž součástí je nyní i budova [adresa], část obce Kolín IV, ujal též držby pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín, přestože uvedený pozemek nebyl předmětem převodu vlastnického práva podle kupní smlouvy, kterou dne [datum] uzavřel se [jméno] [příjmení].

22. Držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu patří, je oprávněným držitelem. Přitom omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se (držitel) postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

23. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod poř. č. C [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod poř. č. C [číslo]).

24. Nabude-li někdo vlastnické právo k pozemku a přitom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí i držby sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným (rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 836 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck č. C [číslo]).

25. Samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, roč. 2002, [číslo] s. 283).

26. Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 836).

27. Při posuzování poměru nabytého a skutečně drženého pozemku za účelem zjištění, zda se držitelem oprávněným stal nabyvatel, který se ujal i držby části sousedního pozemku, jehož vlastnictví nenabyl, je třeba vycházet z poměru výměry všech na sebe navazujících nabytých parcel (tedy pozemku odděleného od sousedních částí vlastnickou hranicí, který může zahrnout více parcel) k uchopené části cizího pozemku; nestačí vyjít jen z výměry parcely přiléhající k této části s pominutím výměry všech nabytých parcel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 954/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

28. Vyloučit nelze ani oprávněnou držbu pozemku přesahujícího 50 % výměry skutečně nabytého pozemku. Například pokud pozemek na držitele převedla osoba blízká, k převodu došlo darovací smlouvou, pozemky tvoří ohrazený ucelený funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu nebo dispozice a zástavba pozemků ovlivňují možnost rozpoznat, že fakticky užívaný pozemek je podstatně větší než pozemek nabytý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, roč. 2009, [číslo] s. 97).

29. V projednávané věci se žalobce chopil držby pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín, na základě kupní smlouvy, kterou dne [datum] uzavřel se [jméno] [příjmení], ačkoli na uvedený pozemek se podle obsahu kupní smlouvy převod vlastnického práva nevztahoval. V uzavřené kupní smlouvě [jméno] [příjmení] a žalobce prohlásili, že právním důvodem nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem převáděným žalobci je dohoda o vydání věci, kterou [jméno] [příjmení] uzavřela dne [datum] s Okresním bytovým podnikem [obec], státní podnik. Předmětem uvedené dohody o vydání věci – stejně jako předmětem převodu vlastnického práva podle uzavřené kupní smlouvy – však byla pouze pozemková parcela p.č. st. 440, katastrální území Kolín, a budova [adresa], část obce Kolín IV, která je nyní její součástí. Přesto se v dohodě o vydání věci uvádějí též vedlejší stavby postavené na pozemkové parcele p. [číslo] katastrální území Kolín (dřevník). Již tato okolnost mohla v prodávající vyvolat omyl, že předmětem vydání je též zahrada, která tvoří se stavební parcelou p.č. st. 440, katastrální území Kolín, jejíž součástí je nyní budova [adresa], část obce Kolín IV, funkční celek, ačkoli jde o samostatnou pozemkovou parcelu p. [číslo] katastrální území Kolín, která předmětem vydání nebyla, protože ji prodávající jako nezletilá nabyla děděním a její vlastnické právo k tomuto pozemku jí stát v rozhodném období od [datum] do [datum] neodňal.

30. Tento omyl se pak zjevně promítl do přesvědčení smluvních stran kupní smlouvy ze dne [datum], že předmětem převodu vlastnického práva je uvedený funkční celek včetně zahrady, tj. pozemkové parcely p. [číslo] katastrální území Kolín, a to již s přihlédnutím k okolnosti, že tento pozemek není přístupný jinak než ze stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín. K tomu zajisté přispěla též okolnost, že pozemková parcela p. [číslo] katastrální území Kolín, byla předmětem zápisů v katastru nemovitostí na jiném listu vlastnictví než stavební parcela p.č. st. 440, katastrální území Kolín, jejíž součástí je nyní budova [adresa], část obce Kolín IV.

31. Kupní smlouva – stejně jako v dohoda o vydání věci – obsahuje údaj o výměře stavební parcely p.č. st. 440, katastrální území Kolín, která činí 246 m². Výměra sporného pozemku pak činí 318 m². Žalobce se tak ujal držby celku o výměře 564 m². Z tohoto celku pak výměra sporného pozemku představuje více než 56 %, jak na to poukazuje prvá žalovaná. V projednávané věci je však nutno přihlédnout k okolnosti, že žalobce se držby sporného pozemku chopil jako součásti funkčního celku, který mu odevzdala prodávající v hranicích, jak jej sama užívala. Tento funkční celek je ohrazený a zjevně je takto užíván dlouhodobě. Mimoto podíl výměry sporného pozemku na tomto celku jen nepatrně převyšuje jednu polovinu. Z těchto důvodů ani okolnost, že výměra tohoto pozemku převyšuje polovinu výměry celku nemovitých věcí, jejichž držby se žalobce chopil, nevylučuje sama o sobě jeho dobrou víru.

32. Ostatně sporný pozemek nebyl předmětem řízení o dědictví po [jméno] [příjmení], protože zůstavitelka zjevně vycházela z toho, že převedla vlastnické právo k funkčnímu celku, jehož byl součástí, včetně tohoto pozemku. K potvrzení dědictví (vydání vypraviteli pohřbu) došlo až z podnětu řízení v projednávané věci, a to v dodatečném projednání dědictví. I tato okolnost podporuje závěr o dobré víře žalobce.

33. Z toho vyplývá, že následkem nepřetržité oprávněné držby, která trvala déle než deset let, žalobce nabyla vydržením pozemkovou parcelu p. [číslo] katastrální území Kolín, a proto soud určil, že je jejím vlastníkem. Pro úsudek o běhu vydržecí doby je pak bez významu, že ohledně sporného pozemku došlo k určení právních nástupců původního vlastníka až v době po jejím uplynutí.

34. V poměru mezi žalobcem a prvou žalovanou soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč. Práv na náhradu za odměnu za zastupování advokátem a náhradu jeho hotových výdajů se žalobce vzdal.

35. Žalovaní byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci je vzhledem k výši jejich spoluvlastnických podílů na sporném pozemku stejný, je prvá žalovaná povinna nahradit žalobci polovinu nákladů řízení, které žalobce platil, tj. 2 500 Kč ([příjmení], L. in [příjmení], L., [příjmení], J. – Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 593).

36. V poměru mezi žalobcem a druhým žalovaným soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval podle § 143 o.s.ř. Druhý žalovaný sice neměl úspěch ve věci, avšak ani nezavdal příčinu k podání žaloby. Je tomu tak proto, že mu spoluvlastnický podíl na sporném pozemků vydal v soud v řízení o dědictví jako vypraviteli pohřbu zůstavitele rozhodnutím, vůči němuž nebyl přípustný opravný prostředek. Druhý žalovaný přitom o nabytí spoluvlastnického práva k tomuto pozemku nijak neusiloval ani k němu nedal podnět. Již v prvním úkonu, který mu v projednávané věci příslušel, pak nejen uvedl, že o něj nemá zájem, ale také se připojil k procesnímu stanovisku žalobce. Druhý žalovaný tedy neporušil žádnou právní povinnost a hodlal odčinit závadný stav spočívající v rozporu mezi knihovním a skutečným právním stavem, aniž by jej jakkoli zavinil. Z uvedených hledisek tedy nezavdal příčinu k podání žaloby a má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, ač ve věci nedosáhl procesního úspěchu.

37. Druhý žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto soud v poměru mezi žalobcem a druhým žalovaným rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.