19 C 18/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem , jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená titul ing. jméno příjmení , titul za jménem , advokátem, sídlem obec a číslo – část obce , ulice a číslo , PSČ PSČ proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 275, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému [částka] a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši [částka], odměnu za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši [částka] a odměnu za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však tyto dluhy splnil jen zčásti. [právnická osoba] své pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně však žalovaný odpovídající dluhy nesplnil. Má tedy žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši [částka] na jistině, jejímž příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši 9, 75 % p.a. z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. 275, [částka], a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému [částka] a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úrok ve výši [částka], odměnu za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši [částka] a odměnu za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne [datum], [právnická osoba] postoupila žalobkyni též pohledávky, které měly vzniknout podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] se žalovaným. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] žalovanému oznámila postoupení pohledávek, které měla založit smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Ke splnění těchto pohledávek pak žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne [datum].

4. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

5. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělil žalovaný, na základě dokladů označených v nabídce žalovaného na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) uvedl. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne [datum] neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

6. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalovaného obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) a že listiny, které předložil, jeho sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

7. Mimoto nelze přehlédnout, že se právní předchůdkyně žalobkyně co do údajů o výdajích žalovaného a o jiných jeho příjmech než mzdě, jakož i o příjmech dalších osob v rodinné domácnosti žalovaného spokojila jen s prohlášením žalovaného, protože žalovaný podle obsahu nabídky na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické karty) předložil právní předchůdkyni žalobkyně jen pracovní smlouvu a vyúčtování mzdy. Bez těchto údajů přitom právní předchůdkyně žalobkyně sotva mohla usoudit na schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

8. I z těchto důvodů nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

9. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

11. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

12. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

13. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

14. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

15. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

16. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

18. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání (§ 2991 a § 2293 o.z.) ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], tj. ve výši [částka]. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni (§ 1879 o.z.) žalovaný zaplatil [částka], jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] na jistině ([částka] – [částka]). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do [datum] (§ 1958 odst. 2 o.z.). Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne [datum] její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila [právnická osoba] v době, kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.

19. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob).

20. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovaném domáhala úroku z prodlení za období před [datum], tj. co do 275, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

21. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť zamítnutí žaloby co do části požadovaného úroku z prodlení představuje neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Náklady řízení, které žalobkyně platila, spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši [částka]. Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je totiž zároveň akcionářem žalobkyně, jak vyplývá z notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo] a N 1539/2020. Jeho prostřednictvím je ostatně se žalobkyní propojena i společnost, ve který její zástupce vykonává advokacii. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval jen na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který je jejím akcionářem, protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné. Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k dvěma paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum] a žaloba) po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí [částka]. Náklad na podání žalobkyně ze dne [datum] soud rovněž nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jím doplnila skutková tvrzení a důkazní prostředky, které měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).