19 C 180/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Jägera, Ph.D., a přísedících MUDr. Marcely Güttnerové a Jaroslavy Skalníkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A, bydlištěm Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, PSČ Anonymizováno Anonymizováno, narozený dne Datum narození žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou, sídlem Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, PSČ Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno žalované: Jméno žalované., sídlem Adresa žalované, IČO Anonymizováno, zastoupená Jméno Zástupce, advokátem, sídlem Anonymizováno – Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, PSČ Anonymizováno o zaplacení 20 000 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši částka, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení v plné výši, jejíž vyčíslení se vyhrazuje samostatnému usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení k rukám státu na účet Okresního soudu v Kolíně vedený Českou národní bankou, č. ú. č. účtu, variabilní symbol RČ.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částka s příslušenstvím, z toho částka na bolestném a částka na náhradě za ztížení společenského uplatnění. V žalobních důvodech uvedl, že účastníci řízení dne datum uzavřeli pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobce vykonával pro žalovanou práci dělníka ve výrobě. Dne datum žalovaná doručila žalobci výpověď, jejíž neplatnost žalobce uplatnil v řízení vedeném soudem pod sp. zn. spisová značka. Již od roku 2012 se u něj začaly objevovat potíže s dýcháním, pro které se opakovaně podrobil operacím. Od roku 2015 trpí žalobce dalšími zdravotními obtížemi, jako jsou bolesti loktů a předloktí, způsobenými výkonem práce pro žalovanou, zejména nesprávným seřízením strojů a porušováním pravidel o střídání zaměstnanců při jednotlivých pracovních úkonech. Mimoto žalovaná poskytla žalobci nedostatečné ochranné prostředky (rukavice), a v důsledku toho byl žalobce při výkonu práce vystaven nepříznivým účinkům chemických látek.

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, protože soud rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka, rozhodl o stejném skutku, o jaký jde i v projednávané věci.

3. Žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky.

4. Žalovaná má sídlo na území České republiky, a proto je podle čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky.

5. Z pracovní smlouvy, kterou žalobce jako zaměstnanec uzavřel dne datum se žalovanou jako zaměstnavatelkou, soud zjistil, že sjednali jako druh práce dělník, místo výkonu práce adresa a den nástupu do práce datum.

6. Z výpovědi, kterou dala žalovaná žalobci dne datum, soud zjistil, že žalovaná rozvázala pracovní poměr účastníků řízení výpovědí, protože žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Výpovědní doba uplynula dne datum.

7. Ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ze dne datum soud zjistil, že žalobce opakovaně trpěl zánětem šlach, avšak nešlo v žádném z projevů tohoto onemocnění o vleklé onemocnění, které by vzniklo vlivem pracovní zátěže, potvrzené objektivními vyšetřovacími metodami. U žalobce se dále projevilo zánětlivé onemocnění pažní kosti v oblasti lokte, avšak uvedené onemocnění nedosáhlo stupně závažnosti potřebného k jeho uznání za nemoc z povolání. Ani v případě karpálního tunelu neprokázala vyšetření žalobce dosažení alespoň středního stupně závažnosti tohoto onemocnění. Rovněž onemocnění dýchacích cest žalobce nebylo vázáno na pracovní prostředí, nýbrž vzniklo z obecných příčin. Totéž platí pro chronickou rýmu, u které se nepodařilo prokázat souvislost s působením pracovního prostředí. Mimoto žalobce vykazuje známky chronické rýmy i astmatu trvale, tj. i po ukončení výkonu práce pro žalovanou. U kožních a dalších onemocnění žalobce pak případný podíl látek z pracovního prostředí na jejich vzniku po uplynutí několika let od ukončení výkonu práce pro žalovanou nelze prokázat.

8. Z výpovědi znalce soud zjistil, že žalobce se podrobil testu, z jehož výsledku nevyplývaly významné změny projevů onemocnění dýchacích cest v prostředí, v němž pro žalovanou vykonával práci. Mimoto se u žalobce vyskytuje alergie na látky, které nemají původ v pracovním prostředí, a opakované záněty a v úvahu je nutno vzít i jeho anamnézu. Působení pracovního prostředí lze prokázat zpravidla jen do šesti měsíců od ukončení výkonu práce, nanejvýš však do jednoho roku. Onemocnění dýchacích cest žalobce s jistotou nesplňují předpoklady pro uznání za nemoc z povolání.

9. Pracovní poměr účastníků řízení tedy trval od datum do datum. Žalobce opakovaně trpěl zánětem šlach, avšak nešlo v žádném z projevů tohoto onemocnění o vleklé onemocnění, které by vzniklo vlivem pracovní zátěže. U žalobce se projevilo zánětlivé onemocnění pažní kosti v oblasti lokte, avšak nedosáhlo stupně závažnosti potřebného k jeho uznání za nemoc z povolání. Ani v případě karpálního tunelu neprokázala vyšetření žalobce dosažení alespoň středního stupně závažnosti tohoto onemocnění. Rovněž onemocnění dýchacích cest žalobce nebylo vázáno na pracovní prostředí. Totéž platí pro chronickou rýmu, u které se nepodařilo prokázat souvislost s působením pracovního prostředí. Mimoto žalobce vykazuje známky chronické rýmy i astmatu trvale, tj. i po ukončení výkonu práce pro žalovanou. U kožních a dalších onemocnění žalobce pak případný podíl látek z pracovního prostředí na jejich vzniku po uplynutí několika let od ukončení výkonu práce pro žalovanou nelze prokázat.

10. Oproti žalobcově očekávání je znalecký posudek přesvědčivý, nevykazuje vnitřní rozpory a jeho závěry jsou vedle rozsáhlé zdravotní dokumentace žalobce založeny též na vlastním vyšetření žalobce znalcem. Znalec přitom obsah předložené zdravotní dokumentace bez dalšího nepřevzal, nýbrž jej poměřuje vlastními poznatky. Dospěl-li například k závěru, že žalobce nesplňuje ani klinické předpoklady pro uznání nemoci z povolání, podrobuje kritice zjišťování podmínek na pracovišti, na kterém žalobce vykonával pro žalovanou práci, jako nadbytečné. Nenáležitá je rovněž výtka žalobce, že znalec vycházel při podání znaleckého posudku též z anamnézy žalobce, protože jde o obvyklou součást zdravotnické dokumentace (§ 53 odst. 2 písm. e) zákona č. 327/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.

11. Z protokolu o odběru vzorků ze dne ze dne datum, ze žádosti o odběr vzorků ze dne datum, z vyrozumění právnická osoba Středočeského kraje ze dne datum, z nepodepsaného posudku o invaliditě žalobce podle právních předpisů Slovenské republiky ze dne datum, z lékařské zprávy ze dne datum, ze znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne datum, z dodatku k tomuto znaleckému posudku ze dne datum, z protokolů o výslechu znalce v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka ze dne datum a ze dne datum, ze závazných vyjádření právnická osoba Středočeského kraje ze dne datum a ze dne datum ani ze sdělení ministerstva zdravotnictví ze dne datum soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

12. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem žalobce, bezpečnostním listem ze dne datum, bezpečnostním listem datum, dopisem žalované žalobci ze dne datum, přehledem dočasných pracovních neschopností žalobce, protokolem o výslechu svědků adresa jméno FO a jméno FO v řízení vedeném soudem pod sp. zn. spisová značka, seznamem chemických látek užívaných na pracovišti žalobce v období od roku 2005, archivačním řádem žalované, pracovními postupy vydanými žalovanou, výslechem zaměstnanců žalované v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a údržby, zaměstnanců žalované, k jejichž pracovním úkolům v letech 2005 až 2017 náleželo nanášení nástřiků, a zaměstnanců hygienické služby, kteří schvalovali ochranné pomůcky na pracovišti žalobce, ochrannými pomůckami, které žalobce užíval při výkonu práce pro žalovanou, evidencí práce s nástřiky ve svařovně vedenou žalovanou, vnitřními předpisy žalované pro používání chemických látek účinnými v období let 2005 až 2017, objednávkami a dodacími listy látek, s nimiž žalobce přišel do styku při výkonu práce pro žalovanou, postupy žalované pro výrobní linku, kde byly nanášeny nástřiky, zdravotnickou dokumentací žalobce vedenou tituly před jménem jméno FO a Cannadian právnická osoba., sdělením znalce ze dne datum, výsledkem vyšetření ze dne datum a doplněním znaleckého posudku a návrh žalované na provedení důkazu protokoly o jednáních a rozsudky ve věcech vedených soudem pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, lékařskými posudky ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne datum, rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne datum, protokolem o kontrole ze dne datum, dopisem žalobce právnická osoba v Praze ze dne datum, vyrozuměním žalobce o výsledku kontroly ze dne datum, protokolem o měření lokální svalové zátěže ze dne datum, sdělením Zdravotního ústavu se sídlem v adresa ze dne datum, sdělením Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, sdělením právnická osoba Středočeského kraje ze dne datum a záznamem právnická osoba Středočeského kraje o provedení reexpozičního testu, protože již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Výslech žalobce je nadto nepřípustný podle § 131 odst. 1 o.s.ř., protože jej žalobce nenavrhuje k prokázání skutkových tvrzení, která by nebylo možné prokázat jinak.

13. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

14. Podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3 tohoto nařízení. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by v případě neexistence volby bylo použito na základě odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku.

15. V projednávané věci vyplývá volba práva České republiky z okolnosti, že účastníci řízení při uzavření pracovní smlouvy ze dne datum odkázali na zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do datum (čl. I., čl. IV., čl. VIII. a čl. XI. uzavřené pracovní smlouvy).

16. Podle § 269 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

17. Podle § 269 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

18. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

19. Podle § 271c odst. 2 zákoníku práce vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

20. Podle § 271k odst. 4 zákoníku práce nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

21. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

22. Pro vznik odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání není důležité, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s „vysokou pravděpodobností“ zaměstnanec nemocí skutečně onemocněl; rozhodující je, zda pracoval za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím právnická osoba. Beck pod poř. č. C 1932).

23. Nemoci šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování lze za nemoc z povolání uznat, jestliže se objektivními vyšetřovacími metodami potvrdí vleklé formy nemoci, které vedou k výraznému omezení pracovní schopnosti (kapitola II, bod 9 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Zánět šlach v žádném z projevů tohoto onemocnění netrval u žalobce alespoň šest měsíců, aby šlo o vleklé onemocnění jako jeden z předpokladů pro jeho uznání za nemoc z povolání, tím méně vleklé onemocnění potvrzené objektivními vyšetřovacími metodami. V případě žalobce byla uvedená diagnóza stanovena pouze na základě subjektivních obtíží, avšak bez objektivních klinických známek. Již z těchto důvodů nejde o nemoc z povolání, a důvody, které pro opačný závěr snáší žalobce a soustřeďuje je do postupu při zjišťování podmínek vzniku nemoci z povolání v pracovním prostředí, ve kterém žalobce vykonával práci pro žalovanou, jsou proto – v poměru k odpovědnosti žalované za újmu způsobenou nemocí z povolání – bezcenné.

24. Rovněž zánětlivé onemocnění pažní kosti v oblasti lokte zjištěné u žalobce nedosáhlo stupně závažnosti potřebného k jeho uznání za nemoc z povolání, a již z tohoto důvodu – bez zřetele k tomu, zda žalobce vykonával pro žalovanou práci za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání – je za nemoc z povolání nelze uznat.

25. Nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem v EMG vyšetření lze uznat za nemoc z povolání, pokud odpovídají nejméně středně těžké poruše. Přitom je nutno prokázat, že vznikají při práci, při které jsou příslušné struktury přetěžovány natolik, že přetěžování je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci (kapitola II, bod 10 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Při žádném z vyšetření žalobce však nebylo v případě syndromu karpálního tunelu zjištěno poškození středního nervu, jež by splnilo předpoklad alespoň středně těžké poruchy. I v tomto případě jsou proto bez významu podmínky, za kterých žalobce pro žalovanou vykonával práci.

26. Astma bronchiale a alergická onemocnění horních cest dýchacích jsou nemoci z povolání, které vznikají při práci, u níž je prokázána expozice prachu nebo plynným látkám s alergizujícími nebo iritujícími účinky (kapitola III, bod 10 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Uvedená onemocnění se u žalobce vyskytla bez souvislosti s výkonem práce a také přetrvávají i dlouhou dobu po jeho skončení, aniž by došlo ke zlepšení některého z nich. Přitom žalobce vykazuje řadu rizikových faktorů, které mají původ v jeho anamnéze. Při vzniku těchto onemocnění nelze vysledovat vliv pracovního prostředí. Naopak, ani při reexpozičním testu se neprovily významné klinické známky zhoršení obtíží.

27. Nemoci kůže způsobené fyzikálními, chemickými nebo biologickými faktory jsou nemoci z povolání, které vznikají při práci, u níž se uvedené faktory vyskytují a jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci (kapitola IV, bod 1 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Kožní onemocnění se u žalobce vyskytla až v roce 2018, nemají žádný vztah k pracovnímu prostředí a vznikla až po delší době od skončení výkonu práce pro žalovanou.

28. Podle § 265 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

29. Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí podle § 271n odst. 2 zákoníku práce pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech.

30. Jestliže se pracovník (nyní zaměstnanec) domáhá vůči organizaci (nyní zaměstnavateli) náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že organizace (zaměstnavatel) porušovala předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ustanovení § 187 až § 189 zák. práce (nyní § 265 až 268 zákoníku práce) (tak již usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, pod poř. č. hodnota, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

31. Okolnost, že žalobcova onemocnění nelze uznat za nemoc z povolání, ještě nevylučuje, že žalobci přesto příslušejí za žalovanou pohledávky, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, protože žalovaná může za újmu na zdraví žalobce odpovídat podle pravidel obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. K nastolení této odpovědnosti se vyžaduje protiprávní čin zaměstnavatele, vznik škody (újmy na zdraví) a příčinná souvislost mezi nimi. Povinnost skutkově tvrdit okolnosti, které vystihují uvedené předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, a navrhovat o nich důkazní prostředky tíží žalobce. Újma se v takovém případě nahrazuje stejně jako u pracovního úrazu, tj. též bolestným a náhradou za ztížení společenského uplatnění.

32. Co do zánětu šlach, zánětlivého onemocnění pažní kosti v oblasti lokte i nemoci periferních nervů končetin znalec v podaném znaleckém posudku zdůraznil, že uvedená onemocnění byla stanovena jen na základě subjektivních obtíží žalobce, avšak chybí pro ně přesvědčivé objektivní klinické známky. Odhlédnuto od této okolnosti, ani při zjišťování podmínek, za kterých vykonával žalobce pro žalovanou práci, nevyšlo najevo, že by žalovaná porušila právní povinnost, v jejímž důsledku by žalobci vznikla újma na zdraví. Ostatně i žalobce potud soustřeďuje žalobní důvody pouze do správnosti zjištění podmínek na pracovišti, popřípadě do domnělého porušování povinností žalované při tomto zjišťování, neboť vychází z přesvědčení, že pro žalovanou vykonával práci za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání.

33. Naproti tomu žalobce již v podané žalobě skutkově tvrdil, že žalovaná porušila povinnost zaměstnavatele tím, že jej vybavila nevhodnými rukavicemi, jimiž prosakovaly chemické látky způsobilé poškodit zdraví žalobce, tj. že porušila právní povinnost, a následkem toho vznikla újma na zdraví žalobce. Dýchací obtíže, jimiž žalobce trpí, však vznikly a onemocnění probíhalo způsobem zjevně nesouvisejícím s vykonávanou prací. Všechny údaje o léčbě těchto obtíží zachycené ve zdravotnické dokumentaci žalobce mají mimopracovní povahu, jak na to poukázal znalec v podaném znaleckém posudku, navazují na žalobcovu anamnézu a ani několik let od ukončení výkonu práce pro žalovanou se na průběhu onemocnění nic nezměnilo. Z těchto důvodů (a nikoli bez bližšího odůvodnění, jak se domnívá žalobce) znalec vyloučil, že by se dýchací obtíže žalobce vázaly na pracovní prostředí. Totéž pak platí i pro kožní onemocnění, které se u žalobce projevilo až v době, která několik let následovala po ukončení výkonu práce pro žalovanou, a proto podíl látek, jimž byl vystaven při výkonu práce pro žalovanou, nelze s takovým časovým odstupem prokázat.

34. Pro úplnost soud uvádí, že jsou potud bez významu skutkové námitky žalobce proti správnosti údajů obsažených ve zdravotnické dokumentaci žalobce o rozsahu, v jakém se v minulosti oddával kouření. I kdyby se totiž žalobci podařilo prokázat nesprávnost těchto údajů, nezměnilo by to nic na závěru o nedostatku souvislosti dýchacích obtíží žalobce s vykonávanou prací, který znalec v podaném znaleckém posudku vybudoval na dalších, samostatných důvodech.

35. Žalobní požadavek tak nemohl obstát ani v rovině obecné odpovědnosti žalované za škodu.

36. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl 37. V projednávané věci – oproti očekávání žalované – není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, kterou by založil rozsudek ze dne datum, č.j. spisová značka, jenž nabyl právní moci dne datum. Je tomu tak proto, že předmětem řízení vedeného soudem pod sp. zn. spisová značka byla pohledávka na náhradu mzdy, zatímco v řízení v projednávané věci byly předmětem řízení pohledávky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Pro úsudek o splnění podmínek řízení je přitom bez významu, že tyto pohledávky spolu skutkově souvisely, neboť je jde o práva se samostatným skutkovým základem. Na to ostatně přiléhavě poukázal i žalobce v podání ze dne datum.

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka, které spočívají v odměně za zastupování advokátem a náhradě jeho hotových výdajů (sedm úkonů právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednáních konaných dne datum, dne datum, které trvalo déle než dvě hodiny, a dne datum, které trvalo déle než dvě hodiny, a dále sedm paušálních náhrad hotových výdajů po částka, celkem částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka, dále cestovné ve výši částka při cestě adresa a zpět dne datum v délce 165 km, průměrné spotřebě 5, 9 l/100 km a průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 44, částka za litr podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 4, částka za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a cestovné ve výši po částka při dvou cestách adresa a zpět dne datum a dne datum v délce po 165 km, průměrné spotřebě 5, 9 l/100 km a průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů 41, částka za litr podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, částka za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.).

39. Náklad na podání ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť žalovaná jím doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež mohla uvést již ve vyjádření k žalobě.

40. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).

41. Stát má podle výsledku řízení vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a to v plné výši (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Jejich výše v době vyhlášení tohoto rozsudku nebyla známa, a proto soud přenechal určení výše náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a státem samostatnému usnesení postupem podle § 151 odst. 6 o.s.ř.

42. Soud se zřetelem k výši náhrady nákladů řízení mezi účastníky řízení shledal důvody pro postup podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. a stanovil lhůtu k plnění v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Naproti tomu v poměru k výroku o náhradě nákladů státu lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., protože v poměru k tomuto výroku soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.