19 C 184/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 294 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 12 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 35 799, 70 Kč s úrokem ve výši 88 % p.a. z částky 17 999, 42 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 5 399, 42 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu soudní poplatek ve výši 473 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně č.ú. [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 47 294 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 16 654 Kč, odměnu za„ zpracování“ ve výši 1 500 Kč a odměnu za„ komfortní a flexibilní splácení“ ve výši 5 040 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Žalovaný však tyto dluhy splnil jen zčásti. [právnická osoba] tak vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s plněním ujednaných splátek v období od [datum] do [datum] ve výši 11 502 Kč a„ poplatků za zahájení vymáhání a za odeslání upomínek ve výši 2 500 Kč [právnická osoba] své pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalobkyně tak má za žalovaným pohledávku na vrácení předmětu zápůjčky ve výši 17 999, 42 Kč, odměny za„ komfortní a flexibilní splácení“ ve výši 16 794, 58 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 502 Kč, z níž však žalobkyně žádá po žalovaném jen 10 000 Kč, a„ poplatků“ ve výši 2 500 Kč za odeslané upomínky a za„ zahájení vymáhání“. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok ve výši 88 % p.a. z částky 17 999, 42 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 105, 70 Kč za období od [datum] do [datum] a v zákonné výši 11, 75 % p.a. z částky 17 999, 42 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný je nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že [právnická osoba] je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nabídl společnosti [právnická osoba] uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou by [právnická osoba] přenechala žalovanému 15 000 Kč. V nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce uvedl, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši 17 723 Kč čistého měsíčně. Další příjem žalovaného činí 10 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výpisy z účtu vedeného pro žalovaného.

5. Ze smlouvy o zápůjčce, kterou [právnická osoba] jako zapůjčitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako vydlužitelem, soud zjistil, že [právnická osoba] touto smlouvou přenechala žalovanému 45 000 Kč a žalovaný se zavázal je společnosti [právnická osoba] vrátit a zaplatit úrok ve výši 16 654 Kč, odměnu za„ zpracování“ ve výši 1 500 Kč a odměnu za„ komfortní a flexibilní splácení“ ve výši 5 040 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaný potvrdil převzetí předmětu zápůjčky. Tato smlouva o zápůjčce dále odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.

6. Ze smluvní podmínek smlouvy o zápůjčce, na které odkazovala uzavřená smlouva o zápůjčce, soud zjistil, že [právnická osoba] a žalovaný utvrdili dluh žalovaného spočívající v povinnosti vrátit předmět zápůjčky smluvní pokutou ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně (čl. 6 odst. 6.1. obchodních podmínek). [právnická osoba] dále měla mít v případě prodlení žalovaného se splněním této povinnosti právo na zaplacení„ poplatku“ za upomínku nebo návštěvu v bydlišti žalovaného ve výši 300 Kč (čl. 6 odst. 6.3. obchodních podmínek) a„ poplatku za zahájení vymáhání dluhu“ ve výši 1 000 Kč (čl. 6 odst. 6.4. obchodních podmínek).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, mezi nimi též pohledávky za žalovaným založené smlouvou o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela dne [datum] (čl. I. odst. 1, čl. II. odst. 1 a příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek). Účinky změny v osobě věřitele postoupených pohledávek v poměru mezi [právnická osoba] a žalobkyní nastaly v okamžiku zaplacení úplaty postoupení pohledávek (čl. II. odst. 3 smlouvy o postoupení pohledávek).

8. Z oznámení [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení pohledávek založených smlouvou o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela dne [datum], žalobkyni a vyzvala jej k jejich splnění ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto oznámení žalovanému. Toto oznámení žalovanému odeslala dne [datum], jak soud zjistil z podacího lístku.

9. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do [datum]. Tuto výzvu žalovanému odeslala dne [datum], jak soud zjistil z podacího lístku.

10. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do [datum]. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z podacího lístku.

11. Žalovaný tedy jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou [právnická osoba] přenechala žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal je společnosti [právnická osoba] vrátit a zaplatit úrok ve výši 16 654 Kč, odměnu za„ zpracování“ ve výši 1 500 Kč a odměnu za„ komfortní a flexibilní splácení“ ve výši 5 040 Kč, celkem tedy 43 194 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne [datum], [právnická osoba] postoupila žalobkyni též pohledávky, které vznikly podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] se žalovaným. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] postoupení těchto pohledávek oznámila žalovanému. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jejich splnění dopisem ze dne [datum].

12. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu žalovaného z centrální evidence exekucí ze dne [datum], z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni ze dne [datum] ani z výpisu [jméno] [příjmení] ze živnostenského rejstříku soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

17. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

22. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělil žalovaný, na základě dokladů označených v nabídce žalovaného na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru (zákaznické kartě) uvedl. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Totéž platí pro nahlédnutí do registrů, o kterém žalobkyně rovněž nenavrhla žádné důkazní prostředky, a to ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

23. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru nespoléhala jen na sdělení žalovaného obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru (zákaznické kartě) a že listiny, které předložil, jeho sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

24. Tím se projednávaná věc rovněž liší od věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], na kterou žalobkyně poukazovala v podání ze dne [datum], neboť v tam uvedené věci poskytovatel spotřebitelského úvěru unesl břemeno tvrzení i důkazní břemeno o skutečnostech právně významných pro úsudek o splnění povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele.

25. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

26. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

27. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

29. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

30. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

31. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

32. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

33. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

34. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

35. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

36. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

37. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

38. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

41. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

42. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], tj. ve výši 20 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaný zaplatil 7 400 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 600 Kč na jistině (20 000 Kč – 7 400 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do [datum]. Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne [datum] její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila [právnická osoba] v době, kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.

43. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 12 600 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Žalobkyně se však vůči žalovanému domáhala úroku z prodlení jen ve výši 8, 25 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

44. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala část převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do 35 799, 70 Kč s úrokem ve výši 88 % p.a. z částky 17 999, 42 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 5 399, 42 Kč od [datum] do zaplacení.

45. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

46. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 26 % a žalovaný v rozsahu 74 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 12 600 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do 35 799, 70 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 48 %. Žalovanému však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

47. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za řízení ve výši 1 892 Kč. Soud však v projednávané věci nevydal elektronický platební rozkaz, a proto podle položky 2 bod 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše podle položky bod 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích, tj. do částky 2 365 Kč. Je tedy žalobkyně povinna doplatit na soudním poplatku za řízení 473 Kč (2 365 Kč – 1 892 Kč).