19 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení 12 299, 43 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 12 299, 43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 12 299, 43 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 179 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 12 299, 43 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela dne [datum] (správně dne [datum]) se žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit společně s ujednaným úrokem. Žalovaná se však ocitla v prodlení se splněním tohoto dluhu a její prodlení trvalo déle než 65 dnů. V důsledku toho pohledávka žalobkyně za žalovanou dospěla jako celek. Vedle toho žalobkyni vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované se splněním pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 0, 1 % denně z částky 50 272, 29 Kč od [datum] do [datum], tj. 9 866, 41 Kč O těchto pohledávkách soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2019, č.j. 20 C 57/2019 – 28, který nabyl právní moci dne [datum]. Prodlení žalované se splněním pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků však trvalo i v období do [datum]. Žalobkyni tak vůči žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0, 1 % denně z částky 50 272, 29 Kč od [datum] do [datum], tj. 12 299, 43 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná ji nesplnila ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že pohledávky založené smlouvou o úvěru zanikly splněním, a to vymožením v exekučním řízení, které skončilo již dne [datum]. Již v době uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná jiné dluhy a po jejím uzavření dosahovaly splátky všech dluhů žalované téměř 45 % jejího čistého příjmu. To s sebou mělo nevyhnutelně přinést závěr, že žalovaná není úvěruschopná. Mimoto vznesla žalovaná námitku promlčení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum].

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne [datum] uzavřely žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 126, 73 % p.a., a to v osmnácti měsíčních splátkách po 4 992 Kč (část A) smlouvy o úvěru). V případě prodlení žalované s plněním ujednaných splátek se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč (čl. 6 odst. 6.1. smlouvy o úvěru), jakož i účelně vynaložené náklady, které takové prodlení vyvolalo, ve výši 200 Kč (čl. 6 odst. 6.2. smlouvy o úvěru). Bude-li prodlení žalované s plněním některé ze splátek trvat alespoň 65 dnů, dospěje dluh založený smlouvou o úvěru jako celek (čl. 6 odst. 6.3. písm. b) smlouvy o úvěru) a žalobkyni vznikne též právo na smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně (čl. 6 odst. 6.5. smlouvy o úvěru).

4. Soud vzal za své skutkové zjištění shodná skutková tvrzení účastnic řízení, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč.

5. Z výzvy žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Tuto výzvu žalobkyně žalované doručila, jak vyplývá ze shodných skutkových tvrzení účastnic řízení, která soud vzal za své skutkové zjištění.

6. Soudu je z jeho činnosti známo, že rozsudkem pro uznání ze dne 29. 4. 2019, č.j. 20 C 57/2019 – 28, který nabyl právní moci dne [datum], uložil žalované zaplatit žalobkyni 9 866, 41 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků ve výši 0, 1 % denně z částky 50 272, 29 Kč od [datum] do [datum].

7. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalované týž den, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Žalovaná tedy jako úvěrovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 126, 73 % p.a., a to v osmnácti měsíčních splátkách po 4 992 Kč. Tento dluh účastnice řízení utvrdily smluvní pokutou ve výši 499 Kč za prodlení se splněním některé z ujednaných splátek a ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně v případě, že prodlení žalované trvá i poté, co v jeho důsledku dospěla pohledávka založená smlouvou o úvěru jako celek. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která jsou předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne [datum].

9. Z oznámení Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 22. 10. 2020, č.j. 160 EX 767/19 – 104, ani z potvrzení o vkladu v hotovosti ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

19. Žalobkyně ani přes poučení postupem podle § 118a odst. 1 a 3 skutkově netvrdila, zda, kdy a na základě jakých podkladů před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, ani o tom nenavrhovala důkazní prostředky. V rovině takto ustaveného skutkového děje žalobkyně porušila povinnost s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

21. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

22. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

24. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

25. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

26. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

27. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

28. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

29. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

30. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

31. Smlouva o úvěru, kterou účastnice řízení uzavřely dne [datum], je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

32. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nemohlo žalobkyni vzniknout právo na ujednanou smluvní pokutu.

33. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl, aniž se dále zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná.

34. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které sestávají z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 8 179 Kč (dva úkony právní služby po 1 620 Kč při tarifní hodnotě 12 299, 43 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a účast při jednání konaném dne [datum], dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 3 840 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 807 Kč, dále cestovné ve výši 2 532 Kč při cestě [obec] – [obec] a zpět dne [datum] v délce 334 km, průměrné spotřebě 5, 4 l [číslo] km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 44, 10 Kč za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, 20 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu deseti půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč) a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, z úkony, které žalovaná učinila dříve, než se v řízení dala zastoupit advokátem.

35. Náklad na podání žalované ze dne [datum] soud nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jím doplnila již podané vyjádření k žalobě. Mimoto stanovisko k právnímu posouzení věci mohla žalovaná zaujmout též při jednání konaném následující den.

36. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).