19 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na jejímž základě přenechala žalovanému k dočasnému užívání set – top box a přístupovou kartu a žalovaný se je zavázal žalobkyni do deseti dnů od zániku závazkového právního poměru založeného touto smlouvou vrátit. V důsledku prodlení žalovaného se splněním této povinnosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, která utvrzovala povinnost žalovaného vrátit žalobkyni set – top box, a smluvní pokutu ve výši částka, která utvrzovala povinnost žalovaného vrátit žalobkyni přístupovou kartu. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávky v celkové výši částka na jistině. Žalovaný je nesplnil ani přes výzvy žalobkyně ze dne datum a ze dne datum. Jejich příslušenstvím je tak úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě postavil na stanovisko, že se žalobkyni bezvýsledně pokusil přenechaná zařízení vrátit. Přitom je k jejich vrácení nadále připraven.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání set – top box a přístupovou kartu. Žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit do deseti dnů od zániku závazkového právního poměru založeného touto smlouvou. Tuto povinnost utvrdili smluvní pokutou ve výši částka. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne datum.

4. Účastníci řízení tedy uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů), na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání set – top box a přístupovou kartu. Žalovaný se je zavázal vrátit žalobkyni do deseti dnů od zániku závazkového právního poměru založeného touto smlouvou. Povinnost žalovaného je vrátit účastníci řízení utvrdili smluvní pokutou ve výši částka (§ 2048 o.z.).

5. Žalobkyně skutkově tvrdila, že závazkový právní poměr založený uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zanikl odstoupením žalobkyně od této smlouvy. Dopisem ze dne datum měla žalobkyně vyzvat žalovaného ke splnění peněžitých dluhů založených smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, s jejichž splněním se žalovaný ocitl v prodlení, a to v dodatečné lhůtě do datum, s tím, že marným uplynutím této lhůty nastanou účinky odstoupení žalobkyně od smlouvy.

6. Žalobkyni je nutno přisvědčit potud, že marné uplynutí lhůty, kterou věřitel určil dlužníkovi ke splnění jeho dluhu s výhradou, že mu ji již neprodlouží, zakládá nevyvratitelnou právní domněnku odstoupení od smlouvy (§ 1978 odst. 2 o.z.). Žalobkyně však přehlíží, že účinky adresovaného právního jednání vůči nepřítomné osobě nastávají od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nenavrhla žádné důkazní prostředky o svém skutkovém tvrzení, že výzvu ze dne datum žalovanému také doručila. Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

7. Žalobkyni se v důsledku toho nepodařilo prokázat právně významné skutečnosti pro úsudek o zániku závazkového právního poměru založeného smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací odstoupením od této smlouvy a takové skutečnosti v řízení nevyšly ani jinak najevo. V rovině takto ustaveného skutkového děje závazkový právní poměr účastníků řízení založený touto smlouvou nadále trvá, a žalobkyni tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty ujednané pro případ prodlení žalovaného s vrácením věcí, které mu na jejím základě žalobkyně přenechala k dočasnému užívání, po zániku závazkového právního poměru založeného touto smlouvou.

8. Pro úplnost soud uvádí, že účastníci řízení sice smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřeli na dobu dvou let, tj. do datum, avšak v důsledku toho, že závazkový právní poměr založený touto smlouvou nezanikl jinak, změnila se doba jeho trvání podle ujednání obsaženého v uzavřené smlouvě na dobu neurčitou.

9. Konečně žalobkyně nedocenila, že místem plnění nepeněžitého dluhu spočívajícího v povinnosti vrátit hmotné movité věci je – při nedostatku jiného ujednání účastníků řízení – bydliště žalovaného (§ 1955 odst. 1 věta první o.z.). I kdyby tedy již žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni věci, které mu přenechala k užívání na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, bylo na žalobkyni, aby je v místě bydliště žalovaného převzala. Žalovaný se proto ani z tohoto hlediska nemohl ocitnout v prodlení se splněním uvedené povinnosti.

10. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

11. Plně procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka, které sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů (příprava a účast při jednání konaném dne datum) po částka podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).